Na konci roku 2024 a na přelomu roku 2025 se v odborných kruzích i v médiích začalo hojně hovořit o zvláštním čínském projektu označovaném jako J-36. Z fotografií a satelitních snímků u Čcheng-tu vyplývá, že jde o bezocasý stroj s širokým trupem a netradičními řešeními nasávání a výfuků. Když nedávno vyšly najevo snímky druhého prototypu, odborníci zaznamenali jasné konstrukční úpravy: přepracované horní nasávání, jinak tvarované výtokové koncovky a odlišné uložení podvozku. To naznačuje, že projekt postupuje z rané koncepční fáze do fáze rychlých experimentů a dolaďování letového rámce. Laicky řečeno, první verze prototypu uspěly a nyní se začíná tento těžký stíhač "dolaďovat".

Druhá generace prototypu není pouhým kosmetickým vylepšením. Horní nasávací otvor a široké delta křídlo bez ocasu, s velkým vnitřním objemem nasvědčují tomu, že konstrukce počítá s velkým množstvím paliva a řadou senzorů v trupu. Trojmotorové uspořádání a masivní trup spíše potvrzují, že půjde o těžkou víceúčelovou platformy než lehkého, obratného stíhače. Buď by tak mohl J-36 sloužit k dálkovým úderům a operační aktivitě v delším rozsahu a nebo by mohl představovat mateřskou základnu, která řídí bezpilotní systémy a drony v dosahu.

Pozornost odborníků upoutalo též uspořádání kokpitu — zdá se, že v kokpitu je místo pro dva piloty vedle sebe. To potvrzuje teorii, že by měl letoun krom přímého vzdušného boje měl plnit i úlohu koordinátora sítě dronů a senzorického průzkumu na delší vzdálenosti. Větší trup totiž dovoluje umístit větší interní pumovnice, více paliva i sofistikovanou elektroniku, aniž by bylo nutné výrazně zvětšit radarový profil.

Jako u každého bezocasého řešení však existují technické kompromisy. Nasávání vzduchu na hřbetu může zmenšit radarový a infračervený podpis směrem k zemi, ale zároveň komplikuje přívod vzduchu v turbulentních podmínkách. To obvykle nutí konstruktéry sáhnout po kompenzačních prvcích, jako je vektorování tahu motorů či pokročilé řízení proudění vzduchu. Viditelné úpravy na druhém prototypu proto nejspíš reagují právě na tyto problémy z první verze.

Co J-36 znamená pro rovnováhu sil

Výroba druhého prototypu v relativně krátkém čase naznačuje vysokou dynamiku čínského vývojového cyklu: schopnost rychle upravovat návrhy a testovat je v reálných podmínkách. To samo o sobě je strategické posleství — i kdyby konečný produkt měl nedostatky, donutil by protivníky k přehodnocení vlastních programů, taktiky a rozpočtů.

Technologicky může mít J-36 velký dopad, pokud Čína skutečně integruje pokročilé AESA radary, výkonné datalinky a sofistikované elektronické systémy do robustního nosiče, kterým prototyp je. Takový stroj by mohl fungovat jako dlouhodobě fungující průzkumník, letoun pro útoky na velké vzdálenosti nebo jako koordinační uzel pro flotilu bezpilotních prostředků, což by komplikovalo tradiční protiletecké a protiraketové koncepty.

Geopoliticky má projekt také význam informačního boje: zveřejňování snímků a komentářů domácích médií slouží k demonstraci technologického pokroku směřovaného domácí i zahraniční veřejnosti. Západní analytici naopak varují, že fotografie nemusí odrážet skutečnou operační schopnost a že některé zveřejněné prvky mohou být součástí „maskování“ reálných omezení.

Zůstávají však zásadní technické otázky: jak se bezocasá konfigurace bude chovat v prudkých manévrech, jak spolehlivě nasávání funguje při různých rychlostech a výškách, jaké jsou skutečné hodnoty doletu a nosnosti zbraní. Když tyto odpovědi nebudou potvrzeny letovými testy a zveřejněnými daty, bude J-36 zůstávat především jako významný signál čínského vývoje — technologický problém i strategická výhružka zároveň.