Český rozhlas a tým sociologů přišly s výzkumem, podle něhož se česká společnost nedělí na dva tábory, jak se často uvádí, ale do šesti společenských tříd. Konkrétně jde o zajištěnou střední třídu, nastupující kosmopolitní třídu, tradiční pracující třídu, třídu místních vazeb, ohroženou třídu a strádající třídu.

Výzkum, který je součástí projektu Českého rozhlasu nazvaného Rozděleni svobodou, je pozoruhodný z řady důvodů. Kromě toho, že tematizuje existenci dvou nejnižších tříd - ohrožené a strádající, je zásadní tím, na základě čeho sociologové občany do zmíněných šesti tříd rozdělili. Celkem pracovali se třemi typy kapitálů, které mají vždy dvě podkategorie.

Ekonomický kapitál tak tvoří příjem a majetek. Sociální kapitál se skládá ze sociální sítě (důležité je, jak rozsáhlý a prestižní má člověk okruh svých známých) a pomáhajícího kapitálu (zda má v nejbližším okolí někoho připraveného mu pomoci, třeba během nemoci či při finančních potížích). Poslední kategorie pak obsahuje lidský kapitál (především znalost cizích jazyků a počítačové dovednosti) a kulturní kapitál (například to, jak často chodí do divadel, muzeí nebo na výstavy).

Tenká hranice mezi třídami

Právě vyzdvižení různých typů kapitálů, vycházejících z díla sociologa Pierra Bourdieua, a zdůraznění jejich významu je další z velkých zásluh projektu. Výzkum už ovšem tolik neakcentuje (byť je to v jeho pozadí a místy s tím pracuje), jak se jednotlivé kapitály mohou přelévat, jaký je mezi nimi vztah a jak jeden může vést k růstu dalších, respektive jak úpadek v některém z nich může přivodit stagnaci či propad v jiných. Plyne z toho pak samozřejmě velmi těžká situace strádající třídy, která nedisponuje žádným z uvedených kapitálů.

Zároveň nejde o nic automatického. Vysoké hodnoty jednoho kapitálu nevedou nutně k nárůstu ostatních. Je to spíše předpoklad, který se nemusí naplnit. Dynamika, vzájemná provázanost a komplexnost vztahů jednotlivých druhů kapitálu stojí za větší úvahu. Popis zmiňovaných tříd, s nimiž výzkum operuje, je pro to dobrým podkladem.

Zajímavé je se podívat, co od sebe šest společenských tříd odděluje, jak tenká mezi nimi může být hranice, a zamyslet se nad tím, jak klíčovou proměnou je tu čas. Další otázkou je pak i existence elity, která by měla mít všechny typy kapitálů na velmi vysoké úrovni a která u nás podle autorů výzkumu zatím do značné míry absentuje.

Když se zaměříme na dvě nejlépe postavené třídy, zajištěná střední třída je na tom dobře ve všech ohledech kromě toho, že její síť přátel a blízkých je pouze průměrná a její kulturní kapitál je sice nadprůměrný, ovšem nižší než u kosmopolitní třídy, a také cizí jazyky a počítače ovládá lépe než většina společnosti, ale hůře než nastupující kosmopolitní třída. To podle výzkumníků snižuje šance příslušníků zajištěné střední třídy dále bohatnout a stát se společenskou elitou.

V tomto smyslu se dá říct, že nedostatky v některých typech kapitálů omezují růst bohatství této třídy a celkové ji limitují. Jinak se však postavení jejích členů zdá být pevné a v kontextu ostatních si vedou úplně nejlépe. A co víc, pokud by měli dost vůle a odhodlání, mohli by zmiňované mezery napravit. Na rozdíl od tří nižších středních tříd a třídy strádající na to mají dostatek zdrojů a nemusel by to pro ně být zase tak velký problém.

Ohrožená nastupující elita

Naproti tomu s nastupující kosmopolitní třídou je sice spojený nemalý příslib do budoucna a projekt Českého rozhlasu se o ní zmiňuje jako o zárodku budoucí elity, ovšem je otázka, zda se ho podaří naplnit všem 12 procentům obyvatel České republiky, kteří do této třídy podle výzkumníků patří.

Je pravda, že nastupující kosmopolitní třída je na tom z hlediska všech typů kapitálů s výjimkou majetku velmi dobře. Příslušníci této třídy však častěji než zajištěná střední třída žijí v nájemním bydlení a sami autoři výzkumu uvádějí, že největším rizikovým faktorem jsou pro ně vysoké ceny bydlení ve velkých městech a nesplacené hypotéky. K tomu můžeme přidat relativně velké životní náklady a obecně značné nároky této třídy, což v kombinaci s rostoucím nájmem či splácením hypotéky ke schopnosti vytvářet bohatství rozhodně moc nepřispěje.

Samozřejmě záleží na tom, jak vysoké příjmy jednotliví členové nastupující kosmopolitní třídy dnes mají, a hlavně nakolik jim budou nadále růst. U části této rodící se elity, jejíž mzdy ve vztahu k nákladům na bydlení tak vysoké nejsou nebo u které v následujících letech budou rychleji narůstat položky spojené s bydlením a další výdaje (například si pořídí děti) než příjmy, to může výrazněji zkomplikovat situaci a vzít pevnou půdu pod nohama.

V této souvislosti je dobré si všimnout toho, jaká povolání se u nastupující kosmopolitní třídy objevují nejčastěji. V první řadě jde o pracovníky v IT, ve finančnictví a specialisty v technických oborech. Ti pravděpodobně budou mít do nové elity skutečně nakročeno a zmíněné problémy nakonec asi překonají.

Obecná tendence všech typů kapitálu

Hraniční součástí této třídy jsou ale zřejmě i lidé, kteří sice mají nemalý sociální, lidský a kulturní kapitál, pracují však v jiných oborech, kde tak vysoká mzda není. To jim do budoucna, pokud se profesně nepřeorientují nebo nebudou výrazněji kariérně stoupat, může působit potíže (rovněž pokud se nepřestěhují do levnějšího bydlení nebo jinak své bydlení nevyřeší, případně nezmění některé své konzumní návyky). Nebo to minimálně povede k tomu, že se součástí vznikající elity nestanou. A někteří z nich se možná dokonce přesunou do třídy ohrožené, na jejíž hranici možná balancují už nyní.

Důležité je přemýšlet, jak celkově všechny typy kapitálů napříč českou společností zvyšovat. Jedna věc je, že na úrovni jednotlivce k tomu každý může přispět vlastní aktivitou. Ta však už sama o sobě - stejně jako podmínky, které ji umožňují a podporují - je svého druhu kapitálem, jímž příslušníci ohrožené a strádající třídy většinou nedisponují.

Na úrovni společnosti k tomu pak může napomoci co nejkvalitnější vzdělání poskytované dětem ze všech společenských tříd, respektive vstřícně nastavené vůči těm z nižších vrstev. V každém případě je nutné nezapomínat na to, že obecná tendence kapitálu - ať už jakéhokoli druhu - je hromadit se. Zkrátka kapitál tvoří kapitál a kdo již nějaký má, snadněji vybuduje nějaký další.

Zásadní je pak také schopnost přetvářet jeden kapitál v druhý a navzájem je posilovat. Právě nedostatek této schopnosti stojí za slabostí nižších středních tříd, které třeba i nějaký ten typ kapitálu mají, ale nevědí si s ním rady. Stejně tak absence této schopnosti souvisí s tím, že velká část zajištěné střední třídy se nepřetvořila v elitu a že dost možná část nastupující kosmopolitní třídy se elitou rovněž nestane.