Miloš Zeman má chatrné zdraví a sil mu kvapem ubývá. Jeho politické instinkty však nejsou otupělé. Prezident to koneckonců prokázal ve volební kampani a také v obou televizních debatách, ve kterých profesora Jiřího Drahoše vyučil, udělal z něj žáčka základní školy.

Zemana lze považovat za typického představitele Aristotelem popisovaného druhu zóon politikon (ζῷον πολιτικόν), tedy "politického živočicha". Častěji se však tento pojem překládá jako "politické zvíře".

Politické zvíře Zeman vypadá bezbranně. Sotva se udrží na nohou a nedokáže si poradit ani s křehkou sextremistkou. Přesto je dosud schopné pronásledovat svou kořist (své protivníky) a jít za svým cílem (za prezidentstvím a politickým vlivem).

Jeho papalášské manýry jsou nicméně mnohdy za hranou. Proto se v Zemanověpřípadě patří připomenout úvahu, kterou na téma zóon politikon napsal Karel Čapek: "Myšlenka (že člověk je politické zvíře) je náramně moudrá. Není jenom docela jasno, mínil-li tím Aristoteles, že člověk je podivné zvíře, které dělá politiku, nebo že člověk, který dělá politiku, je s odpuštěním zvíře."

Mám za to, že Miloš Zeman spadá do druhé kategorie.

Chráněný druh?

Nechybělo přitom mnoho a tohle politické zvíře bylo prohlášeno za chráněný druh.

Pamatujete na iniciativu skupiny poslanců vedenou komunistickým zákonodárcem Zdeňkem Ondráčkem? Parta kolem někdejšího esenbáka, agilní "mlátičky" při protikomunistických protestech, navrhla vrátit do trestního zákoníku paragraf postihující hanobitele prezidenta rokem vězení, pokutou, anebo propadnutím majetku.

Pravda, sněmovna návrh shodila ze stolu. Alarmující na této aktivitě však bylo to, že se pod ni podepsalo 63 poslanců. Šest desítek zákonodárců (!) chtělo Miloše Zemana poctít ochranou paragrafu, podle něhož byl odsouzen třeba spisovatel Vladimír Škutina. Za mřížemi strávil deset měsíců poté, co řekl o komunistickém prezidentovi Antonínu Novotném, že je vůl. Poutavě to popsal v knize Prezidentův vězeň.

Byl by to paradox, pokud by měl být tento paragraf oživen k ochraně prezidenta, jenž ty, kteří mu nejdou na ruku, nazývá debily, fekáliemi, ku*vami, zku*venými trpaslíky, anebo decentněji toxickými zplodinami.

Když vás vrchnost uráží

Zeman během kampaně ujišťoval, že ve své druhé pětiletce bude pokornější a vstřícnější. Bude prý víc naslouchat názorům těch, kteří s ním nesouhlasí. A slíbil, že "šrapnelů ubude", to znamená, že bude mluvit slušně.

Jenže starého psa novým kouskům nenaučíš. Je jasné, že se na sliby od Zemana spoléhat nedá. Už ve své vítězné řeči v Top Hotelu Praha bezprostředně po volbách opojen triumfem chrlil bonmoty o pitomých novinářích a politicích s podprůměrnou inteligencí.

Na tiskovce potom zpravodaje České televize Zeman pokořil poznámkou, že jeho hlas připomíná mutanta. Požádal ho, aby svou otázku zopakoval. A co na to "novinář-mutant"?

Předpokládal jsem přirozenou reakci člověka na urážlivou poznámku pronesenou na veřejném místě před mnoha posluchači. Očekával jsem, že duchapřítomně neomalenému prezidentovi opáčí: "Pane prezidente, čekám vaši omluvu."

Kdepak, žurnalista jeho veličenstvu poníženě vyhověl a dotaz opakoval! V tu chvíli se stal rohožkou, o kterou si prezident očistil boty.

Není nic trapnějšího než novinář, který uznává zásadu "vrchnost je vrchnost".

… a přitom není nad zákonem

Ve zmíněném proslovu v Top Hotelu Praha Zeman upozornil, že zaznamenal své "poslední politické vítězství" a dodal, že už ho nemůže potkat "žádná politická porážka". Dá se to vyložit jako jasný vzkaz: Teď to teprve roztočím. A nepočítejte s tím, že se budu krotit.

Takže, pitomec sem, mutant tam. To byl teprve začátek. Prkotiny, které se dají vyřídit namístě. Stačí trochu pohotovosti a špetka sebevědomí. Pravé šrapnely ale teprve přijdou.

Zatím se Zeman jenom rozjíždí. Předpokládám, že svůj hnojomet teprve spustí a že může postupovat stejně zákeřně jako v případě novináře Ferdinanda Peroutky. O něm vrchní velitel prohlásil, že byl "fascinován Hitlerem" a že napsal článek "Hitler je gentleman" (kauza popsána zde).

Peroutkova vnučka bránila čest svého dědečka žalobou na stát, potažmo prezidentskou kancelář. Přistoupila na výklad, že prezident je neodpovědný a beztrestný.

Článek 65 ústavy mu vskutku dává jisté výsady, jsou ale striktně omezeny. Píše se v něm: "Prezidenta republiky nelze po dobu výkonu jeho funkce zadržet, trestně stíhat ani stíhat pro přestupek nebo jiný správní delikt."

Výklad tohoto článku podává právník Pavel Hasenkopf, expert na ústavní systémy na webu Česká justice (tady): "Nelze zahájit trestní stíhání prezidenta republiky pro trestný čin pomluvy, ale postižený je oprávněn na prezidenta podat osobnostní žalobu a domáhat se po něm v občanskoprávním řízení uvedení věci na pravou míru, omluvy, případně odškodnění."

Pokud se tedy Zeman snaží zlikvidovat vaši pověst, můžete ho žalovat. Nemusíte chtít zadostiučinění od jeho kanclu, tedy od státu, ale od samotného Zemana, případně z jeho kapsy, nikoli ze státního rozpočtu.

Shrnuto: Platí, že na ptáky jsme krátký, zato na prezidenta máme páky. Miloš Zeman nedřepí na Hradě z boží milosti a není nad zákonem.

Patří se mu to připomenout.