Češi dali přednost starým pořádkům. Miloš Zeman zůstává prezidentem. Na Hradě bude kouřit pohanku (zde) a voličům nad osmnáct vyprávět pohádky statečného zbrojnoše. Sídlo českých králů zůstane Mordorem, areálem obehnaným ozbrojenými policisty a "check pointy".

Zemanův vyzyvatel Jiří Drahoš si může užít akademické penze, počkat na lepší počasí a poté vyrazit na chatu v Kamýku. Měl samosebou úplně jiné plány.

Naivní neZeman s čistým štítem

Teolog a kněz Tomáš Halík o Zemanově nástupci řekl: "Vyvětrat Hrad od zápachu nikotinu, kořalky, lží, vulgarit a hulvátství může jen člověk, který má vnitřní noblesu (zde)."

Noblesa Drahošovi nechyběla. V kampani – a vůbec v politice – s ní ale nevystačíte.

Zemana měl na lopatě. V prvním kole na něj nabral dvanáctiprocentní ztrátu. Jenžena třetím, čtvrtém a pátém místě se v něm umístili Pavel Fischer, Michal Horáček a Marek Hilšer. Dohromady dostali více než 28 procent hlasů. Všichni vyzvali své podporovatele, aby hlasy přesunuli k Drahošovi. A pro většinu jejich voličů byl Zemanův vyzyvatel z akademie skutečně přijatelnější. 

Drahoš toho nedokázal využít. Může za to "děkovat" zejména televizním debatám, které odhalily jeho politickou nezkušenost a naivitu. První úplně zpackal, druhá pro něj nedopadla výrazně líp.

Drahoš zůstal pro mnoho voličů "panem Nikdo". Anebo taky "neZemanem". Neřekl nic, co by bylo hodné zapamatování. Padaly z něj vesměs jen fráze typu "budu prezidentem, který se bude zabývat lidmi". Nejspíš je ani neměl z vlastní hlavy.

Nevypadal přirozeně, jako by ho za oponou řídili loutkovodiči.  Mnoho voličů mohlo dospět k závěru, že prezident Drahoš by byl pouhou loutkou vlivných poradců a lobbistů.

Bylo jasné, že Česko by v Drahošovi dostalo prezidenta, který nerozumí politice, jinými slovy, nechápe ji. V tom měl Zeman pravdu – do puntíku.

Profesor tápal i v tom, jaké má prezident vlastně pravomoci. V debatě v ČT poučoval, že "prezident se musí chovat vždycky v rámci ústavy". Jen několik hodin poté v rozhovoru pro Radiožurnál prohlásil, že pokud by ve třetím pokusu o vládu předseda sněmovny navrhl na premiéra zase Andreje Babiše, nejmenoval by ho.

Svatá prostoto, co by mu zbývalo, když mu to ústava ukládá? Poté, co mu poradci vysvětlili, jak se věci v nejvyšším zákonu mají, na twitterovém účtu vysvětloval, že to vlastně myslel úplně jinak, že mu jen nepřijde správné potřetí navrhnout na premiéra stejného kandidáta…

Drahoš se tak ve finiši předvedl národu jako roztržitý profesor. Tečka za kampaní pro něj byla holým neštěstím.

… a zase budou létat šrapnely

Miloš Zeman měl nepochybně výhodu v tom, že Češi dosud vnímají prezidenta jako monarchu, který zosobňuje kontinuitu. Udělal ale dost pro to, aby ho zavrhli a repete na Hradě mu nedopřáli.

Jen namátkou: Jezevec z Vysočiny si na Hrad přivedl odpudivé Bratrstvo kočičí pracky – Štětináče (Vratislava Mynáře), Dlouhé Bidlo (Martina Nejedlého) a Bohouše (Jiřího Ovčáčka). Podlézal vládci Rusi Vladimiru Putinovi i nejvyššímu čínskému pohlaváru Si Ťin-pchingovi. Mluvil hůř než dlaždič, na kdekoho nakydal hnůj, nezdráhal se udělit milost nájemnému vrahovi a postavil se na tribunu s vyhlášeným xenofobem. Na premiéra vytáhl hůl a s ústavou nenakládal o nic líp než s toaletním papírem.

Leckterý z voličů mu tyhle vroubky mohl podtrhnout, sečíst a říct, že jich bylo dost, anebo příliš. Že by Miloš Zeman tyto voliče obměkčil slibem v ČT, kde řekl "polepším se" a "šrapnelů ubude".

Pochopitelně, že se to nedá brát vážně. Hned ve vítězné řeči chrlil prezident bonmoty o pitomých novinářích a těch, jejichž inteligence je "podstatně nižší, než inteligence průměrných lidí". Takže se máme nač těšit. Jeho druhá pětiletka bude nepochybně výživná, nejspíš výživnější, než ta první.

Jediné, co teď Zemana může zastavit, je jeho čím dál chatrnější zdraví. "Jsem mladý a plný sil," hlásal v kampani třiasedmdesátiletý prezident. Je však zjevné, že ho energie opouští.

Myslí si snad voliči, že prezident bude schopen další pětiletku na Hradě ustát, přesněji řečeno, vysedět? Na stejnou otázku odpovídali účastníci průzkumu agentury Kantar. Sonda zjistila, že tomu věří jen 37 procent respondentů. Přesto většina voličů na Hrad nevyslala kandidáta, který je při silách, ale kandidáta na pokraji sil.

K tomu dá poznamenat jediné: Proti gustu voličů žádný dišputát.