Od roku 2015 se Brusel potýká s málo spolehlivým jihem, pokud jde o finanční otázky, a vzdorovitým východem, pokud jde o migraci. A nenalhávejme si, že nejsme Evropa východní, ale střední: Geograficky snad ano, ale politicky jsme pro EU prostě východ a hotovo. Stejně jako všechny ostatní státy přijaté do unie po roce 2004.

Některé z těchto zemí se ale z pohledu západní Evropy začínají odchylovat od takzvaných Kodaňských kritérií, což jsou podmínky, které musí každý stát vstupující do EU splňovat. Především u nich existují obavy z ohrožení principů právního státu nebo svobody médií, přičemž se pozornost v tomto směru soustředí především (a téměř výhradně) na Varšavu a Budapešť.

Rumunská korupce a sporná justiční reforma jako kámen úrazu

V celém tom mumraji jaksi téměř zaniká fakt, že při postupné erozi právního státu zašel ještě jeden východoevropský stát přinejmenším stejně daleko jako Poláci – a možná ještě dál. Zdá se, že vlády, které se v Rumunsku střídají jak na běžícím pásu, sledují vlastně jen jeden cíl: demontáž justice a protikorupčního úřadu DNA (Directia Nationala Anticoruptie), aby ochránily vládní papaláše před hrozícím kriminálem.

V prosinci vládnoucí rumunská Sociálnědemokratická strana (PSD) a její menší liberální koaliční partner využily absolutní většiny v parlamentu ke schválení kontroverzní justiční reformy, která podle jejích odpůrců omezí nezávislost justice. Jde přitom už o druhý takový pokus během jednoho roku, který by oslabil boj proti korupci. Od toho prvního vláda po kritice z Bruselu a vlně nejsilnějších domácích protestů od roku 1989 upustila.

Nyní PSD předložila návrh změn v trestním zákoníku, které by ho zmírnily a zrušily či ztížily trestnost některých úplatkářských činů. Novela by mimo jiné zakázala používat jako důkazy video či audio nahrávky. Rovněž by soudcům nehrozilo stíhání v případě špatného rozhodnutí. Zákony ale musí podepsat prezident Klaus Iohannis, který je jejich velkým kritikem, a protestovaly proti ní opět desetitisíce lidí po celém Rumunsku. Nyní se reformou zabývá ústavní soud, parlament by měl o návrzích zahájit rozpravu během února.

Změny kritizovala řada mezinárodních činitelů, Evropská komise a Spojené státy. Vedle reformy vyvolává znepokojení i pomalý pokrok v boji proti korupci a netransparentnost soudních řízení.

Rumunská protikorupční prokuratura od roku 2006 postavila před soud 72 členů zákonodárného sboru. Trestně jsou nyní v různých řízeních stíháni dokonce předsedové dolní i horní komory. Podezřelý z korupce je i šéf vládnoucí PSD Liviu Dragnea, na nějž má blízké vazby čerstvě jmenovaná premiérka a europoslankyně Viorica Dancilaová. Snahu Bukurešti zmírnit trestní zákoník hájila před Evropským parlamentem loni v únoru.

Je třeba poznamenat, že Dancilaová je víceméně loutka, jelikož o vládní politice bude zřejmě nadále rozhodovat Dragnea. Ten by za normálních okolností samozřejmě kabinet vedl, ale premiérem být nemůže, protože byl předloni podmínečně odsouzen ke dvěma letům vězení za volební podvody a podplácení. A mít za premiéra kriminálníka? Kdo to kdy slyšel, že... 

Za posledních sedm měsíců roce byli v Rumunsku sesazeni už dva premiéři - Mihai Tudose a Sorin Grindeanu - protože prostě neposlouchali vládní PSD, nezastávali stejná stanoviska a stavěli se odmítavě k plánované justiční reformě.

Transparency International označuje Rumunsko za jednu z nejzkorumpovanějších zemí Evropské unie. Protikorupční skupina Rady Evropy GRECO ve své výroční zprávě konstatovala, že Rumunsko loni učinilo jen malý pokrok v boji proti korupci ve státních institucích a trvá i znepokojení z netransparentnosti soudních řízení.

Bukurešť splnila jen dvě ze třinácti doporučení, která protikorupční skupina Rumunsku dala před rokem. Patřilo mezi ně vedle zvýšení transparentnosti soudních řízení i zavedení přísných kritérií pro členy parlamentu, aby se zabránilo střetu zájmů, a vyjasnění podmínek imunity poslanců a senátorů před trestním stíháním.

Situace v Rumunsku je jiná než v Polsku či Maďarsku

Evropská komise sice tu a tam vyjádří znepokojení, ale ve srovnání s masivní kritikou na adresu Polska či Maďarska je v zásadě ticho po pěšině. A i západní média víceméně mlčí.

Jak je možné, že existuje takový dvojí metr? Důvodů je několik. Polsko je přímým sousedem Německa a má na něj úzké politické, kulturní a mediální vazby. Polská vláda využívá protiněmeckých nálad k vnitropolitické mobilizaci a její národně konzervativní ideologie je pro zahraniční média ideálním terčem.

Na rozdíl od Polska dělá Maďarsko aktivní evropskou politiku a staví na politických alternativách vůči Německu. Premiér Viktor Orbán proto ve srovnání se svým polským kolegou mnohem více irituje Berlín i Brusel, což mu při vnitropolitické mobilizaci značně pomáhá.

V Rumunsku ale všechny tyto prvky chybějí. Tamní politická elita složená ze zkorumpovaných oligarchů profituje z jisté nenápadnosti své země. Snaží se na sebe neupozorňovat, nenadělat zbytečný rámus a je prosta jakékoliv ideologie a obsahu, díky čemuž je ze zahraničněpolitického hlediska stravitelnější. Sociálnědemokratická maska, kterou si nasadila, jí získává sympatie evropské levice, která už je ovšem u moci jen v několika málo zemích.

Svou roli nepochybně hrají i obchodní vazby bývalých západoevropských politiků a v neposlední řadě se chce Evropská komise zjevně vyhnout tomu, aby byla na kordy s mnoha problémovými členskými zeměmi najednou. Rumunsko se společně s Bulharskem kromě toho cítí být ze strany západních členských zemí EU diskriminováno: Přestože už před několika lety splnily oba státy všechny potřebné podmínky, stále ještě nejsou členy schengenského prostoru volného pohybu.

Brusel by se měl v Rumunsku více angažovat, než bude pozdě

Je jasné, že Polsko je v tomto měření sil uvnitř EU pro komisi nejtvrdší oříšek. Přitom by v Rumunsku měl Brusel mnohem větší naději na úspěch, protože se tam může opřít o podporu velké části veřejnosti. Vždyť tam na ochranu justice před zkorumpovanou parlamentní většinou neváhají vyjít do ulic desetitisíce lidí.

V Rumunsku by se mohla EU opřít o dosud živou a odhodlanou občanskou společnost, která toužebně čeká na silný signál ze Západu. Stále ještě se Rumuni nechávají mobilizovat pro to, co Brusel deklaruje jako evropské hodnoty. Hrozí ale nebezpečí, že se brzy dostaví rezignace. A co by to znamenalo?

O přízeň Rumunska se uchází Rusko – v neposlední řadě i s odvoláním na společné pravoslaví. Pro rumunské politické špičky by byl autoritářský model podle ruského vzoru atraktivní. Západ by tím mohl ztratit důležitého a spolehlivého spojence u Černého moře. Ještě horší by ale byla ztráta důvěryhodnosti v oblasti, kde lidé už několik let hlasují nohama a odcházejí do zahraničí. Unie by měla jednat rychle.