Dojede Miloš Zeman na taktiku, se kterou vyhrával?

KOMENTÁŘ - Komentáře autor: Jaroslav Bican

Výsledek prvního kola prezidentské volby se zdá být předzvěstí definitivního konce jedné politické éry. Skončí Miloš Zeman znovu na Vysočině? Co je základem úspěchu Jiřího Drahoše a proč to má současný prezident před druhým kolem těžší?

Miloš Zeman

Miloš Zeman,zdroj: Profimedia.cz

První kolo prezidentské volby otevřelo cestu k nové hradní etapě. Poté, co se ve funkci hlavy státu vystřídala trojice Havel-Klaus-Zeman, zde možná usedne člověk, který nejen že nepatří do první polistopadové generace politiků, ale ani druhé, dokonce ani žádné další.

Ani jeden ze čtveřice kandidátů Jiří Drahoš, Pavel Fischer, Michal Horáček a Marek Hilšer není klasický politik, natož takový, který v politice působí od začátku 90. let. Na politické scéně tak pokračuje pohyb, který vyvrcholil v říjnových volbách do sněmovny. Volič už zkrátka nechce volit politiky, se kterými učinil špatnou zkušenost, nebo které vnímá jako panáky opakující dvacet let stále totéž.

Propad ostříleného a zprofanovaného Mirka Topolánka, který obdržel jen 4,3 procenta hlasů, je tak v tomto smyslu naprosto logický. Pokud by Topolánek dosáhl výrazně lepšího výsledku než TOP 09 pod vedením Miroslava Kalouska, znamenalo by to, že kritéria, podle kterých se občané rozhodují, jaksi neštimují.

Kývající se hradní židle 

Nyní zbývá, aby tento společenský pohyb spláchl poslední relikt polistopadové politiky. Dlouho se zdálo, že Zemana se pokles důvěry netýká a že všechny skutečné i zdánlivé problémy, kterým naše společnost čelí, dokáže využít ve svůj prospěch. Z hlavního bojovníka s tradičními stranami Andreje Babiše si jako bývalý předseda jedné z nich udělal klíčového spojence, a tak se vyhnul tomu, aby Babišovo ANO do svého vymezování se vůči "tradičním" přibralo i "tradičního" Zemana, přitom by to dávalo zcela smysl.

Vypadalo to, že tam, kde je veřejnost unavená například ze sociální demokracie a jejích politiků, hlava státu naopak sklízí nadšené ovace. Na troskách polistopadové politiky se zdál být neporazitelným titánem. Ne že by to ze dne na den přestalo platit, výsledek, kterého Zeman dosáhl v první kole prezidentské volby, je jistě famózní, přesto se však pod ním hradní židle povážlivě kývá.

Pokud čtyři protizemanovští kandidáti Drahoš, Fischer, Horáček a Hilšer získali dohromady 54,84 procenta hlasů oproti 38,56 procenta politického harcovníka Miloše Zemana, je očividné, že současný prezident má vážný problém. Jiří Drahoš v tuto chvíli sice nemá vůbec nic jistého, ale úkol, před nímž stojí, je přesto o něco lehčí, než ten, který má Miloš Zeman.

Je zajímavé hledat odpověď na otázku, proč z uvedené čtveřice kandidátů je to právě Drahoš, který do druhého kola postoupil. V čem je lepší než ostatní tři? Jaké přednosti oproti nim má? Jaké jeho vlastnosti mu pomohly uspět, a tedy po jakých prezidentských vlastnostech je dnes poptávka?

Bývalý předseda Akademie věd ČR těžil nejen z toho, že mezi voliči je dnes poptávka po někom novém a nespojeném s politikou posledních desetiletí, ale také po člověku, který bude klidný, rozvážný a nebude podněcovat žádné bouře a vichřice.

Zdroj silných negativních emocí

Velká část voličů je, zdá se, unavená tím, že Pražský hrad je zdrojem silných negativních emocí a po pěti letech prezidentování Miloše Zemana chtějí určité zklidnění. A Drahošovu podporu je možné brát i jako svého druhu vyvažování sněmovních voleb, které vyhrál Andrej Babiš, jež rozhodně není symbolem klidu a rozvahy. Možná si skutečně občané po volbě hnutí ANO a hlasitého Babiše ve Strakově akademii přejí na Hradě někoho, kdo svou kultivovaností a deklarovanou slušností Babiše vyváží. Jestli to bude fungovat, je už věc druhá.

Zda to Drahošovi bude stačit na výhru, se teprve ukáže. V každém případě někdejší šéf Akademie věd nijak zvlášť nepotřebuje burcovat voliče Fischera, Horáčka a Hilšera, aby přišli k druhému kolu prezidentské volby. O to se mu postará Zeman, čím více bude - ať už přímo nebo skrze své lidi - na Drahoše útočit, tím více budou mobilizováni, aby Drahoše volili.

Složitost Zemanova postavení tak spočívá v tom, že mu nezbývá nic jiného než na Drahoše útočit, aby přiměl dorazit k urnám a volit ho občany, kteří v prvním kole k volbám nepřišli. Pokud to ale bude dělat, jen usnadní práci Jiřímu Drahošovi.

Nenechat se vyprovokovat 

Jestliže opravdu platí, že občané chtějí konec jedné éry a začátek druhé, která by se nesla ve znamení nástupu nepolitického akademika na Hrad, prezidenta, který příliš neburcuje veřejné mínění a především vážně a kultivovaně reprezentuje stát, pak jsou pouze dvě věci, které Drahošovi mohou volby prohrát.

Zeman by musel zvolit právě opačnou taktiku a vůči svému protikandidátovi se předvést jako dokonalý gentleman a milý a dobrotivý starý pán. Něco takového ovšem nehrozí. Těžko čekat, že se Miloš Zeman začne zničehonic chovat jinak, než je zvyklý.

Mnohem spíše bude postupovat na chlup stejně jako v roce 2013 vůči Karlu Schwarzenbergovi. Takže se dočkáme nechutné a podpásové kampaně jen s jiným obsahem. Potíž je v tom, že to, co Zemanovi minulé volby vyhrálo, mu je nyní může docela dobře prohrát. Atmosféra a poptávka voličů se totiž změnila nebo to tak minimálně po prvním kole vypadá.

A potom už zbývá jediná chyba, které by se mohl dopustit sám Drahoš, a to pokud by se Zemanem nechal vyprovokovat k jakýmkoli výrokům, které by současný prezident mohl použít k mobilizaci svých potenciálních voličů. Jestliže Drahoš učinil těžištěm své kandidatury slušnost, kultivovanost a jistou bezbarvost a nevyhraněnost, které ho chrání před tím, aby někomu nějak zvlášť vadil, musí se jich držet až do konce a nenechat se zviklat k žádným vyostřeným prohlášením.

Pokud to bývalý předseda Akademie věd zvládne a Zeman doplatí na to, že si nevšiml, že doba se změnila, a ze slov Andreje Babiše, který ho vyzývá ke změně politického stylu a distancování se od některých spolupracovníků, by to měl pochopit i on, pak skutečně začne nová éra. Otázka je jaká a kdo v ní bude hrát prim.

Tagy: ČSSD Česko TOP 09 domácí Parlamentní volby přímá volba prezidenta český prezident česká politika

Zdroje: Vlastní