Letos zvolíme prezidenta místo poslanců a senátorů. Teprve podruhé.

Takže je namístě položit si otázku z titulku (a k tomu několik dalších):

K čemu je dobré volit prezidenta přímo?

Pokud byste pozorovali Miloše Zemana, mohli byste nabýt dojmu, že to je proto, aby prezident mohl vykládat ústavu "tvůrčím způsobem", ústavní zvyklosti prohlašovat za "blbost" a přisvojovat si pravomoci, které mu nepatří.

Jenže motivem změny ve prospěch přímé volby nebylo dát víc moci Zemanovi, anebo jinému prezidentovi, ale sebrat prezidentskou volbu poslancům a senátorům.

Mluvilo se o tom už od devadesátých let minulého století. Jenže míra trpělivosti lidu přetekla v roce 2008, kdy se prezidentem stal Václav Klaus. Zvítězil nad Janem Švejnarem po dlouhých šesti kolech voleb, ve kterých uspěl s nejnižším možným ziskem 141 hlasů.

Volby provázelo pletichaření, zastrašování a kupčení s hlasy. Některé poslankyně Zelených před hlasováním mizely, anebo aspoň omdlévaly. Několika poslancům a senátorům došly obálky s projektily.

Pohár trpělivosti se zákonodárci přetekl. Volání lidu po přímých volbách zesílilo a poslanci i senátoři vyslovili sliby, které už nemohli vzít zpátky. A tak jsme se v roce 2013 dočkali první přímé volby prezidenta.

Tahle demokratická kratochvíle je sympatická. Není však zadarmo. Takže:

Kolik přímé volby stojí?

Dvoukolové volby prezidenta vyjdou cirka na 650 milionů korun. Z toho nejvyšší část, zhruba dvě třetiny padnou na odměny volebních komisí.

Pro srovnání. Když v roce 2008 volil prezidenta parlament (sněmovna plus senát), volební náklady nepřesáhly 15 milionů, tedy 2,3 procenta nynější sumy.

Možná vás to překvapí, ale volby prezidenta jsou třikrát dražší než volby do senátu a dvojnásobně než volby dvou stovek poslanců sněmovny. Je to tím, že na rozdíl od voleb do sněmovny jsou prezidentské volby dvoukolové. Senát se také volí dvoukolově, ale jen po třetinách, tedy jednou za dva roky ve třetině obvodů.

Za ty peníze stojí za to se nad volbou prezidenta aspoň krapet zamyslet.

Co kdyby prezidenta zase volil parlament?

Pak bychom ušetřili. Favoritem by v takovém případě byl zase Miloš Zeman. Ve sněmovně by měl jasnou většinu. Lze předpokládat, že by pro něj hlasovali poslanci babišovci, komunisté i okamurovci – to je dohromady 115 hlasů. A nejspíš by mu dali hlas rovněž někteří sociální demokraté.

V senátu, který je mnohem roztříštěnější, by to měl nynější prezident složitější.

Parlament volil prezidenta tříkolově. V prvním kole volby byl zvolen prezident, pokud kandidát získal většinu hlasů všech poslanců i většinu hlasů všech senátorů. Do druhého kola postupoval kandidát, který získal nejvyšší počet hlasů ve sněmovně, a kandidát, který bral nejvyšší počet hlasů v senátu. Zvolen byl kandidát, který získal většinu hlasů přítomných poslanců i většinu hlasů přítomných senátorů.

Ve třetím kole byl zvolen ten z kandidátů druhého kola, který získal většinu hlasů přítomných poslanců a senátorů. Ne vždy se to povedlo, a tak se volba opakovala.

Může se prezident plést vládě do politiky?

Vláda řídí stát a za svá rozhodnutí je odpovědná sněmovně. Odpovídá také za rozhodnutí prezidenta, pod kterými je podpis premiéra nebo člena vlády, kterého premiér podpisem prověří.

Česko je parlamentní demokracie, ne prezidentská. Na tom přímá volba prezidenta nic nemění. Hradní pán se může odvolat na hlasy voličů, vláda však na ústavu, která je na její straně.

Prezident by proto měl respektovat politiku vlády – pokud má důvěru parlamentu. To neznamená, že má vládě a parlamentu všechno odkývat. Může jim třeba vracet zákony.

Může prezident vydávat rozkazy vojákům?

Nahlíženo ústavou, která mu dává titul vrchního velitele ozbrojených sil (armáda, Vojenská kancelář prezidenta a Hradní stráž) se může ujmout třeba velení v poli. Ústava prezidentovi "velitelskou roli" nijak detailně nepopisuje.

Armáda nicméně počítá s tím, že tento úkol bude plnit náčelník generálního štábu. A myslím, že voliči by nebyli odvázaní, aby se Zeman či kdokoli jiný, byť přímo volený, pletl vojákům do řemesla.

Prezident podle ústavy nařizuje mobilizaci a demobilizaci. Avšak jen na návrh vlády. Válečný stav nevyhlašuje, to je pravomocí obou komor parlamentu.

… a jak se ho zbavit?

Voliči mohou prezidenta zvolit. Ne však odvolat. A odvolat ho nemůže ani sněmovna či senát. Může to udělat pouze ústavní soud.

V článku 65 ústavy se píše: "Senát může se souhlasem Poslanecké sněmovny podat ústavní žalobu proti prezidentu republiky k Ústavnímu soudu, a to pro velezradu nebo pro hrubé porušení Ústavy nebo jiné součásti ústavního pořádku."

Takovou žalobu musí schválit třípětinová většina poslanců i senátorů.

Prezidenta každopádně nelze zadržet, ba ani trestně stíhat. Takže pokud se Andrej Babiš za pět let postěhuje ze Strakovy akademie na Pražský hrad, policie s Čapím hnízdem zase ostrouhá.