Kdo by neznal příběh hostinského Palivce? Stačí otevřít Osudy dobrého vojáka Švejka. Cituji:

…civilní strážník Bretschneider umlkl a díval se zklamané po pusté hospodě. "Tady kdysi visel obraz císaře pána," ozval se po chvíli, "právě tam, kde teď visí zrcadlo".

"Jo, to mají pravdu," odpověděl pan Palivec, "visel tam a sraly na něj mouchy, tak jsem ho dal na půdu. To víte, ještě by si někdo mohl dovolit nějakou poznámku a mohly by být z toho nepříjemnosti. Copak to potřebuju?"

No a konec znáte – sprosťák Palivec přes svou opatrnost dostal deset let natvrdo...

Jistě, to je jen Haškova literární fikce. Jenže česká realita by se jí mohla přiblížit. Skupina poslanců vedená komunistickým esenbákem navrhla vrátit do trestního zákoníku paragraf trestající hanobení prezidenta a o Bretschneidery v této zemi nikdy nouze nebyla.

Miloš sem, Miloš tam…

"Kdo veřejně hanobí prezidenta republiky, ruší výkon jeho pravomoci a snižuje tak jeho vážnost, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok, peněžitým trestem nebo propadnutím věci," píše se v návrhu úpravy trestního zákoníku iniciovaném komunistickým poslancem Zdeňkem Ondráčkem, členem pohotovostního pluku SNB. Kromě Ondráčka ho podepsalo dalších 63 (!) poslanců KSČM, ČSSD, hnutí ANO a Úsvitu.

Nedejte se zmást, není to apríl. Jen nečekaný dáreček k 17. listopadu. A pokud byste nevěřili, můžete si návrh rozkliknout zde. (Poznáte z něj mimo jiné to, že komunističtí policisté byli na štíru s interpunkcí).

"Nazrála doba, společnost je třeba umravnit," řekl v rozhovoru pro Radiožurnál další z předkladatelů návrhu, poslanec Stanislav Huml (nyní sociální demokrat, dříve komunista a taktéž bývalý esenbák – takže stejně jako Ondráček expert na veřejný pořádek).

Kdo však umravní Miloše Zemana?

Nikdo. Přísnost musí být, ale jen na sprostý lid. Když se vrchnost při výkonu státních záležitostí zpije do němoty, bude to podle paragrafu šavle navždy jen viróza. Anebo šatlava.

Miloš sem, Miloš tam, sprostého prezidenta nezastaví nikdo. Na něj jsou a budou paragrafy krátké (s výjimkou velezrady, ale to je jiný případ).

Od císaře po Husáka

A teď kapitola, která je důležitá pro pochopení souvislostí (dříve narození ji mohou přeskočit):

Paragraf zakazující a trestající hanobení prezidenta platil už za monarchie (barvitě a s nadsázkou ho popisuje Jaroslav Hašek) i za "první republiky". Československé soudy dokonce hanobitele několikrát potrestaly. "Tatíček" Masaryk je pak zase amnestoval.

Trestali a neamnestovali však komunisté. Zvýšili sazbu za hanobení z roku na dva a zavedli trestný čin hanobení ústavních činitelů (kromě prezidenta i parlamentu a vlády) a hanobení republiky. K tomu jako bonus přidali tresty za hanobení bratských socialistických států a jejich pohlavárů.

Po roce 1989 zůstalo v trestním zákoníku jen hanobení prezidenta. Na žádost Václava Havla ho však zákonodárci před dvaceti lety vyškrtli. Havel pravil, že prezident demokratického státu takovou ochranu nepotřebuje.

Bez emisních poplatků

Ondráček a spol. to vidí jinak. Zajímavou sondu do uvažování členů party na záchranu důstojnosti prezidenta nabízí kostrbatě psaná důvodová zpráva k návrhu. Píše se v ní:

"V současné době jsme stále častěji svědky urážek hlavy státu…"

- Nepřesné. Chybí věta: V současné době jsme stále častěji svědky urážek, kterých se dopouští hlava státu.

"…avšak adekvátní ochrana zde chybí a proto je třeba onu již zmiňovanou a přetrženou kontinuitu ochrany prezidenta republiky v rovině práva veřejného opět do právního řádu začlenit."

- Copak nemá Zeman ochranku? Chránit ho může i první dáma Ivana, která střílí líp než Drew Barymore z Pistolnic (Bad Girls). A "v rovině práva" může prezident využít práva soukromého, tedy civilní žaloby na ochranu osobnosti.

"… kupříkladu v Nizozemí je v platnosti zákon z 19. století o urážce majestátu, který poskytuje ochranu královské rodině…"

- Miloš Zeman a jeho rodina jako majestát? Nesmysl. Není přece možné zemana s malým "z" (kategorie nižší šlechty) srovnávat s monarchou Vilémem Alexandrem. Zeman se na rozdíl od něj plete do politiky, není "nad ní", je politickým hráčem, účastní se politické soutěže, vstupuje do konfliktů. Monarcha důstojně mlčí, nekecá a nehádá se.

"… Navrhovaná úprava nemá dopad na životní prostředí."

- Tady se mi ulevilo. Pokud by návrh byl přijat, můžete skončit za mřížemi, ale nikdo po vás nebude chtít emisní poplatky. Tedy dobrá zpráva. 

A co pendrek?

Dobrou zprávou je však hlavně to, že návrh má mizivou šanci na přijetí. Sotva získá většinu poslanců a senátorů. Nejspíš ho poslanci a senátoři ani projednat nestihnou, protože volby jsou už za necelý rok.

Pokud by ho přece jen zákonodárci protlačili, dá se předpokládat, že by skončil na ústavním soudu. Ústavní soudci už v minulosti upozornili, že svobodu projevu je možné omezovat jen z "nezbytných důvodů". Ondráček a spol. však své "opatření" sami označují jen jako "adekvátní", tedy "přiměřené".

Zbývá otázka, s čím se komunističtí esenbáci z parlamentu vytáhnou příště. Že by oprášili zákonné opatření k ochraně veřejného pořádku z osmadevadesátého (pendrekový zákon)? Ondráčkovi, bojovníkovi proti kontrarevolučním živlům, se po něm nepochybně stýská (Humlovi jakbysmet) – a pořádek, ten přece musí být.

A hádejte, kdo by se k nim přidal…