Miloš Zeman hlásá: "Jsem stále mladý a stále plný sil a energie."

Nic víc než bonmot. Realita je patrná na první pohled: Vrávorání, zpomalené reakce a nezvladatelné grimasy. Prezidenta rychle opouštějí síly. Nejspíš rychleji, než si připouští.

Podívejte se na záběry z volební kampaně před pěti lety a srovnejte je s nynějšími výstupy vrchního velitele. Rozdíl je propastný.

Nepatřím k Zemanovým voličům. Přesto ve mně pohled na vyčerpaného prezidenta, který chátrá a zápasí se svou tělesnou schránkou, vyvolává bolest a lítost. Nechává snad Zemanovy voliče lhostejný pohled na trápícího se prezidenta? Musí přece vidět, jak chřadne, jak jeho zdraví rok za rokem upadá. Opravdu si přejí, aby zůstal v úřadu do 78 let, do roku 2023?

Myslí si snad, že prezident bude schopen dokončit příští pětiletku na Hradě?

Na stejnou otázku odpovídali účastníci průzkumu agentury Kantar. Sonda zjistila, že tomu věří jen 37 procent respondentů. 

Velet se dá i z vozíku

Jistě, lze namítnout, že T. G. Masaryk byl prezidentem do 85 let. Jenže na rozdíl od Miloše Zemana byl tenhle prezident asketa. Nikdy nekouřil ani nepil tvrdý alkohol, jedl střídmě, chodil do přírody, jezdil na koni, fyzicky pracoval. A bylo to na něm znát. Dobrou kondici si udržel až do roku 1934, kdy se jeho stav zhoršil. Rok nato rezignoval.

Prezidentův mluvčí Jiří Ovčáček během návštěvy Číny, kterou Zeman očividně nezvládal, připomněl amerického prezidenta Franklina Roosevelta, postiženého obrnou. Upozornil, že vyhrál světovou válku z invalidního vozíku.

Rooseveltovi čest, avšak v roce 1944, kdy se jeho zdraví zhoršilo, už neměl kandidovat. Propukla u něj arterioskleróza a špatně vnímal okolí. Na jaltské konferenci, kde si mocnosti v únoru 1945 dělily svět, se o budoucnost Evropy prakticky nezajímal, a Josifu Stalinovi, jemuž říkal strýček Joe, ve všem ustupoval. (Doplatili na to později také Češi.)

A ještě jeden poučný postřeh z Ameriky. Až do éry Ronalda Reagana, který odešel z Bílého domu v 77 letech, byl nejstarším vrchním velitelem Dwight Eisenhower. V roce 1954, kdy slavil 64. narozeniny a byl uprostřed čtyřletého období, si do diáře zapsal důvody, proč nebude kandidovat na druhé období. Nejspíš proto, aby na ně nezapomněl.

Na první místo válečný hrdina umístil argument: "Člověk v sedmdesáti stěží vydrží zátěž spojenou s touto funkcí. Vyhlídka na to, že se pod jejím náporem zhroutí, je několikanásobně vyšší než u padesátníka."

Svatá pravda. Jenže rok poté republikáni na respektovaného státníka "klekli" a přemluvili ho. Eisenhower si tak v Bílém domě odsloužil i druhé období.

Miloši, jdi do toho

Není snad Miloš Zeman v podobné situaci jako Eisenhower?

Jistě, ve srovnání těch dvou je zásadní rozdíl. Oblíbený Ike byl při obhajobě prezidentství nejen o sedm let mladší, ale především prokazoval výrazně lepší psychickou i fyzickou kondici než Zeman. Stál pevně na nohou, byl pohotový, měl rychlé reakce.

Podobnost je ale patrná v chování nejbližších spolupracovníků obou prezidentů. Domnívám se, že také na Zemana lidé z jeho okolí tlačili, aby zůstal. Na otázku zpravodaje ČTK, jestli mu někdo z jeho okolí doporučil, aby znovu nekandidoval, loni v únoru prezident odpověděl: "Musím poctivě přiznat, že ne."

Bodejť by ano! Vždyť lidé kolem Zemana jsou na něm přisáti jako pijavice, mají z jeho funkce prospěch. Třeba vyšší zisky za byznys v Číně, Rusku nebo v Kazachstánu. Anebo teplá místa v hradní kanceláři, či aspoň společenskou prestiž.

Ti všichni ho ujišťovali a nepochybně dosud ujišťují, že je nenahraditelný a budou ho na Hradě podpírat, anebo třeba nosit na rukou, pokud to bude nutné.  Dovedu si představit, jak do něj hučeli: "Miloši, jdi do toho, kandiduj. Jsi skvělý, jsi jednička." A Miloše to hřálo u srdce. Rád se nechal přesvědčit, byť se tím upsal ďáblu.

Pokud by v jeho nejbližším okolí byl otevřený člověk, který by to s ním myslel dobře, pak by při pohledu do propadlých Zemanových očí musel prezidentovi říct: "Miloši neblázni, vykašli se na to. Odpočin si, užij si rodiny…"

… nebo hurá na Vysočinu

Mám za to, že voliči by mohli být vůči Miloši Zemanovi ohleduplnější než jeho hradní klaka. Měli by mu dopřát odchod na Vysočinu.

Určitě by mu bylo líp v nafukovacím člunu na rybníku. Anebo u krbu s lahví becherovky či mutěnické slivovice.