Miloš Zeman jako hrobník i průkopník

KOMENTÁŘ - Komentáře autor: Jaroslav Bican

Hlavou státu byl podruhé zvolen Miloš Zeman, kterého teď vlastně můžeme chápat jako hrobníka jedné politické éry a průkopníka jiné. Patří do ní i Jiří Drahoš. Nová etapa má svá rizika, hlavní je se poučit a neopakovat minulé chyby, třeba ty zvýrazňující rozštěpení společnosti.

Staronový prezident

Staronový prezident,zdroj: Profimedia.cz

Prezidentská volba dopadla těsně, jak se očekávalo. Miloš Zeman obdržel jen o 152 tisíc hlasů více než Jiří Drahoš. Když se spolu před pěti lety utkali Zeman a Karel Schwarzenberg, dělilo je 476 tisíc hlasů. Rozdělení občanů na dvě poloviny je tak ještě více zřetelné než při minulé volbě. Také emoce, které po vyhlášení výsledků zaplavily sociální sítě a veřejný prostor, jsou ještě vypjatější než v roce 2013.

Někdejší ministr zahraničních věcí Schwarzenberg i bývalý předseda Akademie věd ČR Drahoš byli Zemanovi silnými soupeři, ale ani jeden z nich na jeho porážku nestačil. V historii samostatné České republiky byl prezident volen zatím šestkrát. Dvakrát se jím stal Václav Havel, dvakrát poslanci a senátoři zvolili Václava Klause a dvakrát byl v přímé volbě zvolen Miloš Zeman. Tím, že si ho lidé za prezidenta vybrali i podruhé, se vyčerpala jistá éra.

Protože Zeman nebyl poražen a už nikdy poražen nebude, protože už nemá důvod v žádných dalších volbách kandidovat, občané tuto éru neodmítli, ale rozhodli se nechat ji doběhnout až do svého nejzazšího konce, kdy Zeman opustí post hlavy státu a funkce prezidenta se uvolní pro reprezentanta éry nové.

Ta se už nějakou dobu rodí a její hlavní reprezentanty není těžké na politickém kolbišti a v přilehlém okolí rozpoznat. Patří sem hnutí ANO a Andrej Babiš, Tomio Okamura a SPD, Václav Klaus mladší, ale také Piráti, Marek Hilšer či populární marketingový specialista Martin Jaroš, který v neděli na Facebooku oznámil, že se rozhodl, že musí "zkusit pro Česko něco dělat v politice".

Nepromarnit potenciál 

Další osobou, která má ambici hrát v nové etapě české politiky nějakou roli, je i statutární místopředseda ČSSD Milan Chovanec, který se rovněž v neděli vyjádřil, že se na únorovém mimořádném sjezdu sociální demokracie bude ucházet o post jejího předsedy. Aby každému bylo jasné, že s ním musí počítat, neopomněl se v sobotu také objevit ve "vítězném týmu" Zemana a dělat mu křoví, když prezident triumfálně komentoval výsledek volby hlavy státu.

Právě Zeman je někým, koho můžeme považovat za most z jedné éry do druhé. Jednak symbolizuje dobu, kdy ČSSD byla jedním z pilířů našeho politického systému po listopadu 1989 a ve volbách se střídala na první příčce s ODS. Stejně tak se ale Zeman přizpůsobil i éře nové, která vzniká na troskách tradičních stran. Příznačné je pro ni přímé oslovování voličů. V lepším případě se upřednostňují vlastní komunikační kanály, v horším se klasickými médii opovrhuje a útočí se na ně.

Fenoménem nové doby je ovšem i Jiří Drahoš. Výsledek 2 701 206 hlasů, kterého dosáhl v druhém kole prezidentské volby, je obdivuhodný. V prvním kole to bylo 1 369 601 hlasů. Pro zajímavost hnutí ANO v říjnových volbách do sněmovny obdrželo 1 500 113 hlasů. Drahoš tak dokázal oslovit takové množství voličů, že tolik v posledních sněmovních volbách nemělo dohromady ani hnutí ANO, ODS a Piráti.

Bývalý předseda Akademie věd proto stojí před nelehkým úkolem, jak tento potenciál nepromarnit a v brzké době ho politicky využít. Neměl by ale podcenit to, že hlasy, které získal, byly v první řadě motivovány odmítnutím jeho protikandidáta. Pokud chce zůstat v politice, měl by přicházet s vlastními tématy a prosazovat je tak, aby si ho s nimi veřejnost spojila.

Respekt a autorita

Doba, která nás čeká, se bude dál odehrávat ve znamení rozdělené společnosti. To však neznamená, že není možné se z dosavadního vývoje poučit. V první řadě je dobré se cíleně vyhýbat politickým nástrojům, u kterých je možné dopředu předpokládat, že se na nich společnost bude dále štěpit. Tím hlavním, na co je dobré si do budoucna dávat pozor, jsou plebiscity a obecný zákon o referendu.

Stačí, aby se vypsalo, případně zákon umožňoval vypsat referenda o takových tématech, jako je přijetí eura či odchod z Evropské unii, a bez ohledu na to, jak by takové hlasování dopadlo, výsledkem by opět byla společnost rozdělená na dva póly a veřejný prostor zaplavený vypjatými emocemi, ze kterých by se jen obtížně vzpamatovával.

Další důležité poučení je, že nelze zapomínat na taková jednoduchá pravidla, jako že síla slyší jen na ještě větší sílu a že část voličů by byla ochotná třeba i Miloše Zemana ze svých služeb propustit a nechat ho odpočívat na Vysočině, jen by místo něj na Hradě potřebovala někoho, kdo by v nich vzbuzoval respekt a autoritu, zkrátka silného lídra.

Nejlepší úmysly 

Je možné to považovat za nevyspělost či poddanskou mentalitu, ale bohužel realita je taková a není to jen problém České republiky. Stačí se podívat na Spojené státy a Donalda Trumpa. Časem se to třeba změní a určitě má smysl vysvětlovat, že funkce prezidenta u nás osobu silného lídra nevyžaduje.

To však nic nemění na tom, že je dobré v době, kdy si různé skupiny občanů vyhlíží své prezidentské kandidáty a padají ta či ona jména, myslet na to, jaká obecná očekávání jsou s hlavou státu spojená.

Politická éra, která se otvírá, nemusí být nutně dobou úpadku, ať už demokracie či liberálních hodnot. Jen může být dvakrát tak škodlivé, když se v ní dá přednost dobrým úmyslům před pečlivou analýzou možných následků. Stejně jako když přímou volbu prezidenta leckdo prosazoval s nejlepšími úmysly a nedbal přitom rad ústavních právníků. Na konci jsou pak zbytečně vyhrocené emoce a srovnatelně velké části společnosti postavené proti sobě.

Toto rozdělení by sice existovalo i bez přímé volby hlavy státu, ale bylo by méně na očích a ne tolik prožívané. Čím více bude podobných příležitostí rozehrávat dělení, které prochází českou společností, tím více bolestivé se stane. Léčit ho bude v následujících letech o to těžší, že změny, které přináší moderní technologie, ho naopak ještě prohloubí. Starý svět se velkým skupinám lidí bude stále více drolit pod nohama a o to náchylnější budou vůči těm, kteří ho pro ně budou chtít zachránit nebo se tak alespoň budou tvářit.

Stavět mosty v takovém terénu nepůjde bez toho, že si dotyční troufnou zpochybnit mnohé z toho, na čem sami lpí, a zároveň si dovolí podrobit zkoumání a třeba i ocenit a vzít za své něco z toho, čím získávají podporu jejich političtí protivníci. To neznamená, že je mají napodobit a převzít jejich negativní rysy. V žádném případě si však nelze vystačit s proklamacemi, abstraktními pojmy a morálkou, kde chybí životní příběh, dovednosti a zvládnuté řemeslo.

Tagy: ČSSD Česko domácí referendum přímá volba prezidenta Česká pirátská strana český prezident česká politika přímá demokracie Svoboda a přímá demokracie SPD

Zdroje: Vlastní