Logika televizních debat prezidentských kandidátů je jasná: Ten, kdo ztrácí, musí útočit, aby ztrátu přinejmenším vyrovnal.

Rozložení voličů před druhým kolem prezidentských voleb nahrává Jiřímu Drahošovi. V prvním kole dostal o 12 procent hlasů míň než Miloš Zeman. Může však získat další hlasy v početném táboře protizemanovsky laděných voličů těch kandidátů, kteří se do finále nedostali, a s jejich pomocí soupeře předběhnout.

Proto v televizním duelu na Primě obhájce prezidentství útočil na vyzyvatele, seč mu síly stačily.

Když neposloucháte kouče

Drahoš se téměř celý duel bránil. Zejména tehdy, když se stočila řeč na migraci. Nebylo to způsobeno pouze tlakem soupeře a jeho řečnickými schopnostmi, ale i tím, že se nedržel rad koučů a nechával se snadno oddělit od míče, vlastně od slova. (Nezapomněli ho na to upozornit?)

Zemanův vyzyvatel se také nechal rozhodit nepřátelským publikem, které na něj bučelo. Měl ale počítat s tím, že to nebude žádný pohodový mítink s přátelsky naladěnými podporovateli a že bude hrát na cizím hřišti. (Připravili ho na to?)

Zeman několikrát Drahoše ukázkově vypeskoval. Při debatě o restitucích ho zatlačil do kouta a tam ho žoviálně rozvalený v křesle dorazil větou: "Pane profesore, omlouvá vás jenom to, že nejste ekonom, ale chemik!"

Drahoš se dopouštěl žákovských chyb. Když byla řeč o možném ovlivňování voleb ruskými tajnými službami, naivně si naběhl: "Pane prezidente, kdybyste četl zprávy BIS..." Zeman samosebou nahrávku zachytil a skóroval do otevřené Drahošovy brány: "Já ty zprávy na rozdíl od vás dostávám," poznamenal.

Zato Drahoš při Zemanových chybách skórovat nedokázal. Zeman se ukázkově odkryl, když k Drahošovi opovržlivě pravil: "Vy vůbec nic nevíte o pravomocích prezidenta."

V tu chvíli mohl Drahoš upozornit, že neználkem pravomocí, potažmo ústavy je jeho soupeř, který tvrdil, že může nechat řídit stát vládu bez důvěry po celé čtyři roky, a tak ho museli napomínat ústavní soudci. Jenže Drahoš seděl zaražený, jako kdyby polkl pravítko.

Jen v závěru vyrazil do skutečného protiútoku a připomněl Zemanův výrok, podle něhož "třetina obyvatel této země je slabá duchem". Jinak ukázal, že je snadnou kořistí pro politické zvíře formátu Miloše Zemana.

Kořistí byl pro Zemana i moderátor Voříšek. Nebyl schopen udat debatě tón a prezident, kdykoli si zamanul, od něj moderování převzal.

Zkuste to bez zvuku

Někteří američtí analytici zastávají názor, že vítěze televizní debaty prezidentských kandidátů poznáte tak, že si pustíte jejich duel bez zvuku. Něco na tom bude. Neslyšíte argumenty, důležitý je však vizuální dojem – pochopitelně jen tehdy, pokud některý z kandidátů nevypustí z pusy hloupost, kterou se u voličů totálně znemožní.

Politologové můžou pitvat slovo za slovem, větu po větě, rozebírat jednotlivá gesta. U voličů však nemusí zvítězit kandidát, který lépe argumentuje, ale ten, kdo v přímém střetu vypadá jistěji a přesvědčivěji, jednoduše řečeno – líp.

Doklad toho, jak je vizuální dojem důležitý, poskytla už první televizní debata prezidentských kandidátů v Americe v roce 1960. Utkali se v ní telegenický, svěží a usměvavý John Kennedy s pobledlým, podmračeným a potícím se Richardem Nixonem.

U televizních diváků jasně vyhrál demokrat Kennedy. U těch, kdo debatu sledovali v rádiu a soustředili se výlučně na její obsah, zase republikán Nixon.

Víc Američanů nicméně sledovalo debatu v televizi. A podle většiny analytiků právě to rozhodlo o Kennedyho vítězství.

Rozdíl na první pohled

Nahlíženo vizuálním dojmem, byl opět lepší Zeman. Působil uvolněně, sebevědomě. Pohledem káral svého protivníka, do publika vysílal sebejisté úsměvy naznačující – vidíte, jsem lepší.

Hendikepem mu bylo chatrné zdraví. Postupem času se jeho pomalé reakce ještě víc zpomalovaly, čišela z něj únava. Celkově však svůj part sehrál obstojně.

Zato Drahoš ve své kůži nebyl. Role politika v konfliktní situaci mu neseděla. Nedokázal se za celou dobu diskuse uvolnit. Čišela z něj nervozita, byl napjatý jako struna. Poposedával našponovaný na kraji křesla. Jeho nejistý úsměv místy přecházel v křečovitý škleb

Rozpačitě těkal očima. Občas se díval do země jako žák, který si neví rady s řešením úlohy.

Místy pan profesor vypadal roztržitě, hledal ztracená slova, ba i ztracené věty. Zadrhával se. Výkřiky z publika, které Zeman bohorovně přecházel, ho vyváděly z míry. Pokaždé, když mu prezident skočil do řeči, dokázal ho rozhodit.

A jak to dopadne?

Argumentačně i vizuálně by víc bodů po debatě na Primě mělo jít za Zemanem. Dá se říct, že největším soupeřem Miloše Zemana v debatě nebyl Jiří Drahoš, ale Miloš Zeman – jeho podlomené zdraví a hlavně nezkrotitelná touha zesměšňovat protivníka, která může u leckoho vyvolat alergickou reakci.

A jak dopadne druhá debata ve čtvrtek v České televizi? Předpokládám, že se od té první co do výsledku příliš lišit nebude, převaha bude zase na Zemanově straně.

Klíčová je však jiná otázka: Dokáže obhájce prezidentství přetavit tyto debaty v nějaký zisk hlasů, nebo aspoň jejich odliv od Drahoše?

Záleží na tom, koho chce většina Čechů na Hradě. Jaké požadavky na prezidenta vlastně klademe? Má to být vůdcovský typ, alfa samec typu Donalda Trumpa či Vladimira Putina? Anebo obyčejný slušňák?

Český prezident  je sice formálně vrchním velitelem, jenže stát, ba ani armádu, neřídí. Jeho úloha je odlišná od role amerického či ruského prezidenta. Není vůdcem národa, nemá po ruce červené tlačítko (ani docela malinkaté), neschvaluje vládní program a pod většinu jeho rozhodnutí musí připojit podpis premiér, jinak neplatí. Václav Havel říkal, že český prezident by "spíš než sám hrát měl hlídat pravidla hry".

Pokud převáží poptávka po váhavém, zato uvážlivém rozhodčím a strážci hodnot, zvítězí Jiří Drahoš. Když bude mít navrch zájem o rozhodného, byť neomaleného vůdce, zůstane na Hradě sedět Miloš Zeman.

 

Je to vlastně jednoduchá volba, nemyslíte?