Jiří Drahoš se před druhým kolem prezidentské volby rozhodl jít do dvou prezidentských debat, Miloš Zeman naproti tomu vyhověl pozvání hned čtyř televizí. Ve dvou případech tak namísto bývalého předsedy Akademie věd ČR stála před kamerami prázdná židle, respektive křeslo. Nevíme, jak to v kombinaci s výkony, které oba kandidáti v debatách předvedli, ovlivní výsledek hlasování. V každém případě to však podtrhlo hlavních rys obou uchazečů o prezidentský post.

V první řadě není jasné, proč Jiří Drahoš nevyhověl pozvání televize Novy a nepřišel do její nedělní diskuze. A když se už rozhodl jít jen do dvou debat, proč si vybral zrovna tu na Primě. Drahoš to vysvětlil tak, že po ohlášení výsledků prvního kola Miloš Zeman změnil svůj názor na debaty a přistoupil na dvě.

"Tuto nabídku jsem s potěšením přijal a jako jednu z televizních stanic jsem navrhl Českou televizi; volbu druhé jsem ponechal na svém soupeři. Miloš Zeman pak znovu změnil názor a navrhl diskuse hned čtyři," uvedl Drahoš ve svém vyjádření na Facebooku. Čtyři debaty pak odmítl s ohledem na již naplánované vyvrcholení své kontaktní kampaně a dodal, že v souladu s jedním z vyjádření Miloše Zemana se také domnívá, že tři nebo více televizních debat by diváky již nudily.

Vzhledem k tomu, že i sledovanost samotného Zemana na Nově byla 1,5 milionu, debaty na Primě více než dva miliony a na ČT 2,6 milionu, není pravděpodobné, že by tři televizní duely namísto dvou zájem diváků nevzbudily. Zvláštní je také způsob, jakým Jiří Drahoš své prohlášení formuloval, jako by ho do debat nezvaly televize, ale současná hlava státu, a televizním stanicím stačilo oznámit, na čem se se Zemanem domluvil a kam ráčí přijít.

Drahošova slabina  

Drahoš tak stále dokola opakoval, že přistupuje na dvě debaty, jednou z nich bude ta na České televizi a výběr druhé nechá na Miloši Zemanovi. Ten si ale druhou debatu nevybral. Jak napsal na Twitteru jeho mluvčí Jiří Ovčáček: "Jiří Drahoš podle svých slov navrhl duel v ČT. My za žádnou televizi nemluvíme. Pan prezident přijal nabídky čtyř TV stanic, které obdržel."

Jiří Drahoš se tak nechal vmanipulovat do pozice někoho, kdo jako uhranutý sleduje svého protikandidáta a nechá si od něj diktovat, kolika debat se zúčastní. A už příliš nezáleží na tom, že přistoupil na Zemanem původně zmíněné dvě debaty, a ne pozdější čtyři. Drahoš neměl tvrdit, že přijímá Zemanovu nabídku a zúčastní se dvou debat. Měl si počkat, jaké televize jej a Zemana do debaty pozvou, a následně si podle určitého klíče vybrat, do kolika a jakých duelů půjde.

Přístup, který zvolil, je přitom příznačný a odkrývá možná hlavní Drahošovu slabinu, kdy navenek působí jako někdo, kdo je vlečen událostmi, a místo aby se rozhodoval samostatně a autonomně, jeho rozhodnutí se zdají být závislá na vnějších vlivech.

Nejprve si Zemanem nechal vnutit debaty dvě a pak, když přišly pozvánky čtyři a prezident kývl na všechny, nechal Zemanovi volný prostor, což především v případě Novy byla chyba. Výsledek tak působí mnohem příznivěji pro Zemana, který si sebevědomě počkal, kdo ho do vysílání pozve, a bez ohledu na Drahoše se rozhodl účastnit čtyř debat.

Drahoš může poukazovat na to, že Zeman změnil názor a původně chtěl dvě debaty, každý se ale rozhoduje sám za sebe a nese za své rozhodnutí odpovědnost. A pokud Drahoš nešel do debaty na Nově, dal košem minimálně 1,5 milionu diváků, kteří ji sledovali. Lze se sice ohánět tím, že jeho protikandidát před prvním kolem nechodil do žádných debat, to však nemění nic na tom, že Drahoš nepřišel do důležitého duelu.

Špatné rozhodnutí 

Rozum zůstává stát i nad tím, proč dal Drahoš přednost Primě před Novou, která je přece jen o něco méně bulvární a senzacechtivá. A hlavně mohl přece se svým rozhodnutím počkat do doby, než se dozví více o formátech, které obě televize zvolí. Očividně ten na Nově by pro něj byl mnohem příznivější. Neřkuli volba témat, která v případě Primy byla jak na míru ušitá pro Miloše Zemana.

Odpověď na otázku, proč Drahoš zvolil právě Primu, se tak asi rovněž skrývá ve slovech Miloše Zemana a svědčí o tom, že si Drahoš nechá věci spíše vnutit, než že by se pro ně sám rozhodl. Na tiskové konferenci po oznámení výsledků prvního kola dostal totiž Zeman od televize Prima jednoduchý dotaz: "Pane prezidente, co se týče té debaty s Jiřím Drahošem, jste připraven jít i do několika debat, nebo je to jenom otázka třeba veřejnoprávní televize, přijdete i třeba do debaty naší televize Prima?"

A prezident odpověděl: "Už vzhledem k výhradám, které mám k neobjektivitě naší tzv. veřejnoprávní televize, nebudu mít nic proti tomu, když televize Prima nám oběma nabídne pole pro debatu, a nebudu mít dokonce nic proti tomu, když ty debaty budou dvě. Kdyby byly tři a více, uznejte, že by vaše diváky už poněkud znudily".

Fascinující síla 

Tak se do hry dostala Prima a zřejmě to i vysvětluje fakt, že Jiří Drahoš přišel debatovat právě na Primu. Nebylo tomu ale tak, že by si Zeman debatu v této televizi vybral a chtěl s Drahošem debatovat zrovna tam. Pouze odpověděl na dotaz a později přijal nabídku čtyř televizí.

Celá tato příhoda, která se zpětně může jevit jako podružná, ukazuje hlavní slabinu Drahošovy kandidatury. Ve srovnání s Milošem Zemanem se jeví jako někdo, kdo se veze a kdo ve výsledku působí jako slabý kandidát. To je nakonec i hlavní dojem z jeho duelu se Zemanem na Primě notně podpořený i celým aranžmá debaty, které Drahošovi vůbec neprospělo.

Tato Drahošova slabost je ale zároveň jeho hlavním kladem. Velké množství voličů ho v prvním kole volilo právě proto, že není alfasamcem, třeskutou osobností a egomaniakem s vyhraněnými názory, které rozdělují společnost. Potíž je v tom, že nemalá část společnosti si naopak takovou osobnost na Hradě představuje. Jestli se Drahoš stane prezidentem, záleží tedy na tom, jaké pojetí prezidentské funkce, ale i politiky občané upřednostní.

Ať už se říká cokoli, post hlavy státu je výsostně politický, ale politiku lze dělat různými způsoby. Není vůbec nutné ji pojímat silově a své politické soupeře porazit na sílu. Je možné vyjednávat, používat argumenty a taktizovat. Být dobrým stratégem, diplomatem a myslitelem může být leckdy lepší cestou než přetlačovaná, dělání ramen a chrastění zbraněmi.

Rozhodující je, k jakému pojetí politiky voliči inklinují. Síla odjakživa fascinuje, proto se i tolik řeší, kdo koho v politické debatě rozdrtil a kdo dominoval, protože se jaksi očekává, že vítězí ten silnější. A právě sílu veřejnost po svých zástupcích v čele státu vyžadovala, ale to se teď možná mění. Třeba jsou občané opravdu unaveni ze silového pojetí politiky a dají přednost něčemu jinému.