Jednatřicátého května 1916 obsluhoval jistý Walter Yeo dělo britského válečného plavidla HMS Warspite v námořní bitvě u Skagerraku (známé též jako bitva u Jutska). Po nepřátelské palbě utrpěl strašlivá zranění a spáleniny v obličeji, která jej mimo jiné připravila o obě oční víčka. Pomoci mu nedokázal nikdo, lékaři se v té době zmohli jen na zábaly a mastičky.

Ve válce, která způsobila těžká zranění tisícům lidí, to nebylo nic tak neobvyklého. Ale to, co následovalo, udělalo z nešťastného kanonýra jednoho z nejvýznamnějších pacientů v dějinách medicíny dvacátého století. Právě on byl totiž první na světě, kdo se podrobil plastické operaci a úspěšné transplantaci kůže. Zničený obličej mu v roce 1917 napravil lékař Harold Gillies (1882-1960).

Jakási plastická chirurgie byla sice známá již v šestém století, skutečné změny v tomto oboru ale nastaly až během první světové války. Gillies se do té doby věnoval drobnějším operacím, ty větší končily špatně, hlavně kvůli infekcím. A pokud pacient přežil, transplantovaná kůže zpravidla odumřela.

Až na Yeovi uplatnil Gillies poprvé tak zvanou metodu kožní trubičky. Ta tkvěla - zjednodušeně řečeno - v tom, že mu vyřízl kus kůže z hrudníku a přišil mu ji na tvář. Od hrudníku ji ale neoddělil úplně, zůstala s ním spojená právě onou kožní trubičkou, takže se mohla prokrvovat. Zcela ji odřízl až poté, co úspěšně přirostla k pacientovu obličeji. Po řadě dalších operací pak pacient získal zpět svou tvář.

Od června 1917 otec plastické chirurgie Gillies operoval kolem pěti tisícovek podobně znetvořených pacientů. Walter Ernest O'Neil Yeo zemřel v prosinci 1960 v sedmdesáti letech - tři měsíce po svém zachránci.