Dnes je neděle 22. prosince 2024., Svátek má Šimon
Počasí dnes -1°C Slabé sněžení

Kdo vymyslel dezinfekci?

Kdo vymyslel dezinfekci?
Ilustrační snímek | zdroj: Profimedia

Vzhledem k současné pandemii koronaviru je důležitější než kdykoliv předtím dbát na správnou hygienu a mytí rukou. S takovou zdánlivou samozřejmostí přišel jako první geniální lékař, který se ovšem za života nedočkal uznání.

Přelomový vynález mytí a dezinfekce rukou mezi lékaři má svůj původ ve Vídni. Zavedl jej zde mladý maďarský lékař Ignác Filip Semmelweis (1818-1865), který tehdy výrazně předběhl svou dobu. Jeho teorie, že hygiena značnou měrou zabraňuje šíření infekcí, se dnes může zdát jako samozřejmost, tehdy ale byla v medicíně revolučním počinem, který pak Semmelweisovi mnohem později vysloužil přízvisko "zachránce matek".

Semmelweis_Ignác-001 Ignác Filip Semmelweis | zdroj: Wikipedia.cz Semmelweis přesídlil v roce 1844 z Pešti do Vídně, kde přijal místo ve Všeobecné nemocnici. Povšiml si zde, že v porodnici vedené lékaři spousta maminek umírala na horečku omladnic, zatímco tam, kde u porodu byly jen porodní báby, bylo těchto případů nepoměrně méně.

Nedalo mu to a zjistil, že problém je v nedostatečné hygieně lékařů a mediků, kteří nákazu přenášeli při přecházení mezi pitevnou a dalšími nemocničními odděleními. V roce 1847 proto zavedl na oddělení povinné mytí rukou chlorovým vápnem, což vedlo k dramatickému poklesu úmrtnosti čerstvých maminek.

Zneuznaný génius skončil v blázinci

Semmelweisem prosazovaná zdánlivá samozřejmost, jako je mytí a dezinfekce rukou lékařů, byla skutečně ve své době revoluční. Nejen proto, že se mladý lékař nebál ukázat prstem na své vlastní kolegy jako na hlavní viníky, ale také že zpochybnil praktiky, které do té doby byly naprosto běžné. Jeho kolegy to ale ani tak nepřesvědčilo, protože si především odmítali přiznat, že by na smrti rodiček mohli nést jakoukoliv vinu.

Složitá Semmelweisova povaha a skutečnost, že svá pozorování nedokázal náležitě vědecky zpracovat, nakonec vedly k tomu, že jej z nemocnice jej v roce 1849 vyhodili jako šílence. Vrátil se do Pešti, kde pracoval jako porodník a kde díky svým hygienickým opatřením výskyt horečky omladnic dramaticky snížil. S odmítnutím svých poznatků se ale nikdy nevyrovnal, což mělo velmi vážný dopad na jeho duševní stav. V roce 1865 skončil v blázinci v Döblingu, kde ve 47 letech za velmi nejasných okolností po pouhých dvou týdnech pobytu zemřel.

Uznání se dočkal až díky pozdějším objevům Louise Pasteura a dnes bývá právem řazen mezi nejvýznamnější lékaře své doby. Jeho zásady hygieny a antisepse se postupně staly nemocničním standardem a jeho smutný životní příběh jej dostal i do anglického lexikonu: Výraz "Semmelweis reflex" zde označuje tendenci automaticky odmítat nové důkazy nebo nová zjištění, pokud odporují zaběhnuté praxi, normám nebo paradigmatům.

Zdroje:
Vlastní