V soutěžích krásy se vždy točí vysoké miliony. Ať už jde o ženy, psy nebo třeba... velbloudy. Pro vítězství jsou lidé často schopni udělat cokoli. Třeba své zvíře napíchat botoxem, hormony nebo mu voperovat gumové či silikonové výplně na správná místa. 

Nikdo není ve skutečnosti tak ošklivý, jak vypadá na pasové fotografii, zní jedna z Murphyho pouček. O videokonferencích to platí dvojnásob. Pohled na sebe sama na monitoru počítače dokáže nejednoho účastníka ponouknout k tomu, aby co nejdříve něco udělal se svým vzhledem. A v krajním případě se svěřil do rukou odborníků se skalpelem.

Výzkum mezi ženami zjistil, že sociální sítě zvyšují jejich dychtivost po dokonalosti a poptávku po zákrocích z oboru kosmetické a plastické chirurgie.

Už více než sto let uplynulo od největší námořní bitvy první světové války, v níž se utkalo britské a německé loďstvo. Událost vstoupila do dějin i proto, že přelomová léčba jednoho zraněného námořníka odstartovala moderní plastickou chirurgii.

Někdo považuje za výstřednost i obyčejné tetování, někteří lidé však došli v modifikaci svých těl mnohem dál. Vlastně až do bodu, kdy už se lidem mnohdy ani nepodobají. A to naprosto cíleně. 

Každý zkušený lékař by mohl vyprávět o stovkách případů, ze kterých plynou užitečná ponaučení. Jednotlivé kazuistiky ale nejsou jen zajímavé. Jsou významné i z historického hlediska. Zdaleka ne každý důležitý lékařský objev začínal rozsáhlou studií. Celou řadu z nich lze vystopovat k jednomu, nezřídka kurióznímu, případu. 

Nikde neprofitují kosmetické značky a plastičtí chirurgové tolik jako v Asii. Touha po západním vzhledu vyhání Asiatům z kapes stamiliony dolarů, krémy na vybělení kůže kupují po tunách a plastické operace očních víček dostávají dívky od rodičům k narozeninám. Bohužel musí – globalizace přinesla vzhledovou diskriminaci pro ty, kteří neodpovídají západnímu modelu krásy.