Patříte k něžnému pohlaví a za svého doktora volíte raději ženu? Žádný problém. Zato na počátku 20. století byste měly smůlu. Ženy-lékařky jednoduše neexistovaly. Jak pravil slavný fyziolog a anatom Jan Evangelista Purkyně své vnučce, která se mu svěřila s přáním stát se lékařkou: "Růženko, když si tě vezme za ženu nějaký pan doktor, tak budeš doktorkou." Podobný názor zastávala většina vzdělaných lékařů.

První ženou, která dosáhla na lékařský titul, byla Elisabeth Blackwellová, a stalo se tak roku 1849 ve státě New York. Další promoce se konala až po osmnácti letech v Curychu. Švýcarsko bylo východiskem z nouze i pro zájemkyně o studium medicíny z řad žen rakousko-uherské monarchie, v níž do roku 1900 ženy nebyly připouštěny k řádnému studiu lékařství a farmacie. Prvními dvěma Češkami, které dosáhly aprobace ve Švýcarsku, byly Bohuslava Kecková (1880) a Anna Bayerová (1881). V pořadí třetí česká "doktorka veškerého lékařství" Anna Honzáková (1902) se stala zároveň první promovanou ženskou absolventkou Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze.

Švýcarsko jako východisko z nouze

Bohuslava Kecková (1854-1911), rodačka z Bukolu u Kralup nad Vltavou, měla podporu rodiny, a to i finanční, a byla tudíž v lepší pozici než její souputnice Anna Bayerová (1852-1924). V roce 1874 se postarala o pořádný rozruch, když jako první žena u nás odmaturovala na chlapeckém malostranském gymnáziu. Následovala studia v Curychu, kam se po roce dostala i Bayerová. Obě dívky se znaly z Náprstkova Amerického klubu dam a sdílely společný podnájem.

Zatímco Anna na čas musela studia přerušit, Kecková v srpnu 1880 získala v Curychu vytouženou akademickou hodnost a stala se první ženskou absolventkou lékařské fakulty z českých zemí. Bayerová promovala v listopadu 1881.

Děvčata měla diplomy, leč jejich nostrifikace byla v nedohlednu, a nebylo tak možno otevřít si praxi na území Rakouska-Uherska. Většina členů lékařské fakulty byla proti a žádosti zasílané na ministerstvo kultury a vyučování se vracely nevyřízené. Spisovatelka Karolina Světlá dokonce vzpomínala, kterak ji za podporu Bayerové přestali zdravit někteří z pražských doktorů.

Co tedy dál? Anna jezdila po stážích a pracovala ve Švýcarsku, Bohuslava dělala porodní asistentku v pražském Karlíně. Když bylo v Bosně a Hercegovině zřízeno nové místo státní lékařky, Bayerová s radostí přijala jmenování. V Dolní Tuzle měla od roku 1892 na starosti především muslimské ženy. Poměry byly drsné a ještě drsnější byla válka s místními úřady. Anna vydržela rok. Doma pak působila jako profesorka hygieny a zdravovědy, spoluzaložila Čs. červený kříž a psala odbornou literaturu.

Opuštěného místa se ujala Bohuslava Kecková a počátkem roku 1893 odjela do Mostaru. "Ženská jako řemen, která chodí jako granátník," jak popsala spolužačku Bayerová, se nedala ničím odradit. Svědomitě léčila ve městě i na venkově, vyučovala dokonce vaření či čtení. Svou ženu jí do rukou svěřil i zdejší významný muslimský hodnostář.

Léčení přes několikery dveře

A jak že se léčilo? Často takzvaně "přes několikery dveře" - muž totiž nemohl vyšetřovat svlečenou ženu. Kecková nevěřícně sledovala, kterak doktor prohlédl plně oblečenou pacientku "ze vzdálenosti pěti kroků". Stěžovala si na silné bolesti břicha na levé straně, diagnostikoval tedy zánět a ihned předepsal patřičné pilulky.

Dalším problémem bylo cestování. I do zdejších hor musela lékařka vyrážet pěšky nebo na oslu. Bohuslava toužila po kole, to se však prý neslučovalo s důstojností výkonu lékařské služby. Však se také bosenský rada vyděsil, když spatřil Keckovou na velocipédu, "kterak cestou se řítí. V ruce kufřík, na zádech vak, na ramenou feredžu" (tj. oděv místních muslimských žen). "Pohled ten mě naplnil děsem. Čeho všeho jsou některé ženštiny schopné! Až mi z toho těžko přišlo."

Nezdolná Bohuslava Kecková na Balkáně zůstala. Ke konci života trpěla cukrovkou, s níž se jezdila léčit do Čech. Zde také 17. října 1911 v Kostomlatech nad Labem zemřela.

Do trojlístku statečných lékařek patří i Anna Honzáková (1875-1940), historicky třetí promovaná doktorka českého původu a zároveň první promovaná lékařka na české fakultě. Na svět přišla 16. listopadu 1875 v Kopidlně, kde byl její otec městským a osobním lékařem hraběte Šlika. Přestože v rodině bylo šest dětí, svou dceru od touhy po medicíně neodrazoval. Jeho náhlá smrt zabránila plánovaným švýcarským studiím (ano, stále to jinak nešlo). Anna tedy absolvovala nově založené dívčí gymnázium Minerva, kde navíc včasným zásahem zachránila život spolužačce.

Když si v roce 1895 podala přihlášku na lékařskou fakultu, protestoval kromě tří odvážných profesorů celý přijímací sbor. Na německé pražské fakultě tak přísní nebyli, a tak Anna mohla alespoň studovat, nikoliv však skládat zkoušky. Po dvou letech úspěšně přestoupila na českou fakultu. Opět pouze jako hospitantka - vždyť žena má slabší nervy a příliš křehkou kostru, jak ví přece každý.

K řádnému studiu medicíny připustil ženy až výnos z roku 1900

Teprve v roce 1900 byl vydán výnos, připouštějící ženy k řádnému studiu medicíny. Anna Honzáková neboli "Honzák v sukních", jak jí přezdíval slavný internista prof. Josef Thomayer, konečně mohla složit zkoušky. Na veřejnou podívanou dorazilo množství zvědavců. Promována byla v březnu 1902 a dalších třicet let působila jako vyhledávaná gynekoložka v Praze v domě Na Moráni čp. 7, kde dnes můžeme najít její pamětní desku. Mezi Anninu klientelu patřily jak chudé ženy, které léčila zdarma, tak známé osobnosti jako Hana Kvapilová, Eliška Krásnohorská a další.

"Matka matek", jak byla Anna přezdívána, nejen léčila, ale věnovala se i osvětové činnosti, vystupovala proti prostituci, legalizaci potratů, odsuzovala "andělíčkářky" a radila s antikoncepcí. Psala odbornou literaturu a také biografii Anny Bayerové. Jméno MUDr. Honzákové bychom nalezli v Ženském klubu českém, Spolku pro ženské studium Minerva apod. V roce 1930 spoluzaložila Sdružení československých lékařek, jemuž rok předsedala. Většinu osobních financí vložila do fondu pro chudé a práce neschopné ženy.

MUDr. Anna Honzáková zemřela 13. října 1940 v Praze. S jakým potěšením by asi přivítala výsledky průzkumu, podle něhož jsou mezi současnými absolventy medicíny rovné dvě třetiny žen!