Každý, kdo někdy navštívil Řím, musel vzdát hold umění starověkých stavitelů. Největší obdiv kupodivu nevyvolává Koloseum. Obří amfiteátr sice přečkal staletí, ale také je to na něm dost znát. Nevěřícné pohledy vyvolává zejména Pantheon, chrám všech bohů, který přečkal posledních 1900 let takřka bez poskvrnky. V sedmém století jej Římané pouze přestrojili za kostel, v kterémžto stavu vytrval dodnes.

Pověst o statečných bojovnících, spících v hoře Blaník, zná asi každý. Že jste netušili nic o skutečné blanické jeskyni, a navíc s rytíři? Není divu, na slavné hoře totiž žádná není. Zato ji najdete v moravské Rudce u Kunštátu spolu se Zahradou smyslů, rozhlednou a zbytkem Masarykova pomníku, kdysi největšího ve střední Evropě. Vytvořil jej Stanislav Rolínek, neznámý sochař-samouk.

O titul nejstaršího města na světě spolu soupeří hned několik kandidátů. S Göbekli Tepe, chrámovým komplexem v jihovýchodním Turecku, se ale může měřit jen málo z nich – kořeny tohoto sídla totiž sahají až dvanáct tisíc let do minulosti! Poprvé na něj navíc vědci narazili až v roce 1996, takže jeho průzkum stále probíhá a každý další archeologický nález představuje potenciální senzaci. 

Lucia Joycová zřejmě nepatřila k dětem, které že žijí ve stínu rodičů od útlého dětství. Nevyhýbala se uměleckému světu. Naopak. Dcera světoznámého spisovatele Jamese Joyce byla talentovaná a měla nejspíš dobře našlápnuto. Svůj potenciál však nakonec nikdy nenaplnila.

Každoroční připomínka příchodu slovanských věrozvěstů na Moravu přináší kromě hlavních cyrilometodějských postav ještě jedno jméno. Jméno muže, jehož zásluhou se soluňští bratři na svou velkou cestu vůbec vydali. 

My, anatomicky moderní lidé (člověk rozumný Homo sapiens), žijeme na tomto světě již 200 tisíc let. Většinu této doby se naši předci živili jako kočovní lovci a sběrači. Jedním z nejlepších způsobů, jak porozumět vývoji našich předků, je studium loveckých zbraní. Lovecké artefakty jsou ve větším množství shromážděné na místech dlouhodobých lidských tábořišť. V době kamenné byly takovými úkryty jeskyně.

Člověka s natolik podivným jménem byste v dnešní populaci těžko hledali. V počátcích českého státu by se ovšem jeden našel: Blahoslavený Podiven, věrný služebník svatého knížete Václava a muž, který za cenu vlastního života pomstil vraždu svého pána.

Propagandistické tanečky a následné mediální kauzy kolem tohoto známého incidentu z dob počínající normalizace nikdy nepřestaly a asi nepřestanou. Absurdně a bizarně dochází ke snaze pozměnit historii, pokroutit fakta a svědectví takovým způsobem, aby nakonec oběť označili za viníka. Proč?