Máloco slaví ve střední a východní Evropě tak velký comeback jako zboží z doby před pádem totality. Hipsteři tráví hodiny v second handech, nakupují za přemrštěné ceny "designové" kousky nábytku, které před třiceti čtyřiceti lety nechyběly v téměř žádné domácnosti, hltají nové filmy a seriály odehrávající se v 80. letech a nasávají u toho Kofolu nebo malinovku.

"Komunistická nostalgie dává smysl v Rusku, které bylo velkou říší. Hůř se ale chápe u středo a východoevropanů, po kterých Sověti šlapali," píše magazín The Economist.

Touha po spotřebním zboží z dob komunismu ale nemusí nutně znamenat nostalgii po totalitní vládě. Hlavně starší generaci původní balení rumových pralinek připomíná dobu bezstarostného mládí, návrat ke starým dobrým věcem jim dodává pocit bezpečí. A proč tedy po retro věcech tolik pasou mladí? Může za to hlavně vzdor vůči liberalismu, kapitalismu a globalizaci.

Jak zpeněžit nostalgii

Touhu po čemkoli, co má na sobě alespoň trochu patiny a nádechu tradice, se naučily využívat výrobci i prodejci a uvádějí své "retro" kolekce.

Do obchodů se letos vrátila limitovaná edice kakaa Granko v obalu s holčičkou z roku 1979. "Cílem této kampaně bylo probudit v lidech nostalgii a přimět je zavzpomínat si na dětství," přiznala brand manažerka značky Granko Lucie Saláková.

Svou retro řadu má například i řetězec Ahold, který nabízí mimo jiné retro vajíčkovou pomazánku, která má být prý poctivá, neošizená.

Se stejným argumentem přišel v květnu pivovar Heineken, když začal na Slovensku vyrábět prémiový speciál Zlatý bažant 73 podle starého receptu, s retro etiketami a lahvemi. A marketing z důrazu na světovost a evropskost změnil na domácí hodnoty v čele se sloganem "Na zdravie, Slovensko!"

Úspěch socialistických značek také dokazuje například výrobce obuvi Botas nebo velký comeback remosek. O socialistických cenách si ale zákazníci mohou jen nechat zdát. Tradiční značka obohacená o nálepku "retro" znamená téměř vždy vyšší cenu. Nejmenší remosku nekoupíte pod dva tisíce, botasky vyjdou také na dva tisíce. O retro nábytku ani nemluvě.

Jednou z mála šancí, jak si užít nádech "starých dobrých časů" za normální peníze, je tak hlavně zmiňovaný Lidl během svých retro týdnů. Ty však zatím byly jenom tři a zboží bylo téměř hned vyprodané.