Spor o to, kdo je největší lenoch a neschopa v politice se rozhořel, když se ukázalo, že Sobotka nezůstane na celém summitu Evropské unie, ale bude tam jen jeden den a pak se přesune na volební sněm své strany, aby tam dohlédl na své znovuzvolení. 

Babiš si nenechal ujít příležitost a pořádně se do Sobotky opřel. Premiér podle něj nemá žádnou agendu, neumí cizí jazyky a na summitech nic pořádně nevyjedná, protože s sebou musí mít pořád tlumočníka. Sobotkova zoufalá "czenglish" se koneckonců stala svého času hitem internetu.

A není v tom sám. Kvůli své jazykové nevýbavě se ve vodách unijní politiky topí i Sobotkův parťák, ministr vnitra Milan Chovanec, kterého lze spatřit maximálně ve společnosti slovenského kolegy Kaliňáka. Jinak se s ním nepobaví prakticky nikdo.

Babiš všude chybí

Sobotka to vzápětí Babišovi vrátil a připomněl mu, že nejezdí na zasedání Rady pro hospodářské a finanční věci zvanou ECOFIN, což je v případě ministra financí poněkud zvláštní. Babiš tam byl podle Sobotky jen v polovině případů, což ho prý šokovalo.

Na to mu opět Babiš vzkázal, že on sice na ECOFINy jezdí méně, ale zato tam něco vyjedná a aktivně hájí české zájmy, zatímco Sobotka je sice na všech akcích, ale nedělá tam nic, protože se nedomluví.

Podobně bídně je na tom Babiš i s účastí na interpelacích, kterými ostentativně pohrdá. Jeho argument, že stále pracuje (jeho slovy maká), se sice dobře poslouchá, ale je otázka, jestli by neměl přece jen více času věnovat nevděčné a málo viditelné práci ve sněmovně.

Vášnivá korespondence

Pominout nelze ani vášnivou korespondenci, kterou spolu Babiš a Sobotka vedou kvůli korunovým dluhopisům. Nejnovější liebesbrief ministra financí dorazil jeho šéfovi v úterý. Babiš v něm Sobotkovi žaloval na parlament, který ho chce prý soudit a lynčovat.

Premiér se mu již delší dobu snaží - zatím neúspěšně - vysvětlit, že ať už šlo podvod nebo jen amorální jednání, otázky veřejnosti ohledně jeho financí musí nějak srozumitelně a uvěřitelně zodpovědět. Zda na tom Sobotka trvá proto, že dluhopisový skandál poškozuje koalici a ulpívá na něm samém, nebo už rozjíždí předvolební kampaň a používá to proti Babišovi jako zbraň, kterou mu ovšem dal do rukou sám ministr financí, to není nijak důležité. 

Sněmovna to nemůže přejít bez povšimnutí, což ovšem Babiš kvůli nepochopení celkového konceptu politiky považuje za skandální. Nezbývá než Babišovi připomenout, že to, co je zákonné, nemusí být morální, a to, co je přijatelné v byznysu, nemusí být přijatelné v politice. 

Kdo je ideální premiér?

Jedno je každopádně jasné - volby se blíží, atmosféra houstne. Zkusme se ale podívat na problém z opačné strany. Co oba muži mohou České republice nabídnout a kdo z nich by byl lepší premiér? Sobotka už premiérem je, takže tam už máme z čeho vycházet. Hendikepuje ho neznalost cizích jazyků a také nedostatek charismatu. Jako vůdce prostě nefunguje, vypadá spíš jako mluvící hlava, která náhodně generuje bezobsažné fráze.

Na mezinárodní scéně asi také nepatří k nejviditelnějším. Ovšem Sobotka je muž kompromisu a trpělivého vyjednávání. A hlavně má víru v parlamentní demokracii. Je na její fungování zvyklý, nijak se vůči ní nevymezuje, není jejím bořitelem ani reformátorem. Je proevropský a prozápadní. Nemá žádný vlastní byznys, jediné, na co se v oblasti korupce zmohl, bylo, že si kdysi pořídil byt z poslaneckých náhrad. Nekrade a nemá žádné zjevné ekonomické zájmy, které by mohl promítat do své politické agendy.

Babiš je Sobotkovým pravým opakem. Domluví se všude, mluví plynně čtyřmi světovými jazyky. Má nesporné managerské schopnosti, umí věci analyzovat, organizovat, dotáhnout do konce. Stačí se podívat, s jakou buldočí houževnatostí protlačil elektronickou evidenci tržeb.

Babiš má oproti Sobotkovi také silné charisma. Nemá problém strhnout davy, přestože ho od běžných smrtelníků dělí 20 miliard. Dokáže se stylizovat do role jakéhosi lidového buditele, který zbohatl spíše omylem a jinak se klidně posadí s plebejci za jeden stůl v hospodě a dá s nimi pivo. Mluví jazykem, kterému lidé rozumějí a je schopen je přesvědčit o své pravdě.

Jenže zároveň bohužel odmítá současnou podobu parlamentní demokracie a není příliš v souladu s jejími pravidly či zvyklostmi. Závažný problém představuje také jeho gigantický střet zájmů. Prakticky nikdy není jasné, zda háj zájmy státu nebo Agrofertu a zda ještě vůbec dokáže stát a svou firmu rozlišovat.

Politiku pojímá zcela jinak než Sobotka, jeho strana je unifikovaný monolit, kde nejde o konsenzus, ale disciplinu. Konsenzus se příliš neobtěžuje hledat ani s okolím, například s koaličními partnery. Babiš není schopen dělby moci nebo úloh, koncentruje všechny pravomoci u sebe a to i uvnitř svého hnutí. Pro vedení demokratického státu je tento přístup krajně nevhodný.

Babotka nebo Sobabiš

Česko by potřebovalo křížence obou politiků. Někoho s Babišovými schopnostmi a charismatem, ale bez jeho ekonomických zájmů a nekompromisního přístupu. Nebo naopak někoho se Sobotkovou politickou zakotveností, prozápadním směřováním a schopností dělat dohody, ale zároveň jazykovou vybaveností a nějakými většími úspěchy, než je poklidná plavba stranickými sekretariáty. 

Pokud by bylo možné z obou politiků vypreparovat jejich lepší stránky, vznikl by možná opravdu ideální politik. Můžeme mu říkat třeba Babotka nebo Sobabiš. Možná by dokonce stačilo, kdyby se oba pánové dokázali jeden od druhého něčemu přiučit místo smršti vzájemných urážek a výhrůžek. To bychom však chtěli po našich politicích příliš...