"There is a crack in everything" ("Ve všem je skulina") zpívá Leonard Cohen v jedné ze svých nejlepších písní Anthem (Hymna). Tenhle verš mu mohl klidně napsat Andrej Babiš. Stačilo říct.

Majitel Agrofertu a politické firmy ANO je šampión v disciplíně prolézání skulin – v zákonech a regulacích. Když ho náhodou přistihnete, jak se skulinou protahuje, nasadí výraz prostého miliardáře, kterému všichni křivdí, a vykřikne: "Jsou to všechno manipulace a lži a já to odmítám!"

Tento týden sněmovna Babiše vyzvala, aby do konce dubna vysvětlil své daně a nesrovnalosti v příjmech (jeho příjmy podle daňového přiznání a auditu se neshodují). Šéf ANO slíbil, že na tohle téma poslancům dodá slohové cvičení.

Dá se však předpokládat, že žádná tečka za dluhopisovou ságou z toho nebude. Spíš dvojtečka a za ní další kapitola příběhu. Vše se pak potáhne až do léta, kdy naplno propukne kampaň k říjnovým volbám do sněmovny.

Připomeňme si však, že Babiš se nezaskvěl pouze jako šampión "daňové optimalizace". Tady je malý sumář, který vám může osvěžit paměť:

Sliby se slibují, blázni se radují

Kdopak si dnes ještě vzpomene na to, jak Babiš sliboval, že prodá mediální skupinu Mafra? V prosinci 2013 v rozhovoru pro deník New York Times prohlásil, že Mafru, do které patří mimo jiné MF Dnes a Lidové noviny, dá na burzu a bude jen menšinovým akcionářem.

Později se k takovému záměru nehlásil a až na výjimky (třeba Janu Drápalovou – bývalou šéfku zelených, která v otevřeném dopisu Babišovi jeho slova připomněla) od něj tento slib nikdo nevymáhal.

Nakonec byl Babiš zákonem dotlačen k tomu, aby Mafru, Agrofert i SynBiol vložil do svěřeneckých fondů. Dál je kontroluje přes své lidi, kteří stojí v jejich čele – zejména předsedu představenstva Agrofertu Zbyňka Průšu a partnerku Moniku.

Střet zájmů pokračuje. Vlk se nažral a koza zůstala Babišova.

V bratrstvu komunistické pracky

Babiš byl členem normalizační Komunistické strany Československa. Jenže pozor, nevstoupil tam dobrovolně, donutila ho k tomu maminka! Aspoň podle Babišovy verze životního příběhu.

"Byl jsem členem KSČ, ale donutila mě k tomu máma. Dělala vše pro to, abych se tam dostal kvůli kariéře," tvrdil ministr na setkání s voliči ve Slovanském domě v Praze.

Za Babišem se také táhnou stíny komunistické Státní bezpečnosti. Slovenský nejvyšší soud dospěl k závěru, že byl jako agent Bureš evidován neoprávněně. Ústav paměti národa však proti verdiktu podal ústavní stížnost. Upozorňuje, že Babiš je zmiňován ve dvanácti dochovaných svazcích StB.

Babiš na konci roku 2013 nedostal čisté lustrační osvědčení – tehdy to byla zákonná podmínka pro členy vlády. Miloš Zeman ho přesto jmenoval ministrem financí a vicepremiérem.

Jak si užít peněz z Bruselu

Čapí hnízdo označil Babiš v reportáži ČT za "nejlepší projekt, jaký jsem vymyslel". Když se však začali novináři zajímat o to, jak je možné, že na rekonstrukci farmy ve Středních Čechách získal evropskou dotaci určenou pro malé začínající firmy, oligarcha obrátil. Ujišťoval, že s farmou nemá nic společného, že patří "nějaký firmě z koncernu".

Nakonec vše vyšlo najevo. Aby mohl na Čapí hnízdo čerpat padesátimilionovou dotaci, vyvedl Babiš farmu ze své korporace a převedl ji na "firmičku" příbuzných. Dál ji však měl pod palcem, spravovali ji jeho právníci. Když byly dotace vyčerpány a projekt z Bruselu odmáván, začlenil Babiš Čapí hnízdo zpátky pod křídla Agrofertu.

Jeho postup prošetřuje Evropský úřad pro boj proti podvodům.

Šup tam s Romem

Loni v září Babiš zpochybnil, že tábor v Letech byl koncentrákem. K převozu do tábora, ve kterém za války zahynuly tři stovky Romů a z něhož byli Romové deportováni do Osvětimi, se vyjádřil svérázným způsobem – jeho slova zaznamenal web Aktuálně.cz. "To, co píšou v novinách ti blbečci, že byl tábor v Letech koncentrák, to je lež, byl to pracovní tábor. Kdo nepracoval, šup a byl tam," pravil Babiš.

Ministr zpočátku tvrdil, že jeho výrok byl zmanipulován. Nakonec se omluvil.

Korunka ke korunce

Babiš nakoupil dluhopisy za půldruhé miliardy. U druhého nejbohatšího Čecha by to nemuselo vyvolat žádnou zvláštní pozornost. Pokud by to však nebyly dluhopisy vlastního holdingu, pokud by jich Agrofert nevydal půldruhé miliardy (každý za kačku) a pokud by Babišovi nenesly královský šestiprocentní úrok.

Proč korunové dluhopisy? Vysvětlení je prosté: Dluhopisy jsou zatíženy patnáctiprocentní daní z výnosu. Výsledek se ale podle zákona zaokrouhloval dolů na celé koruny. Z výnosu korunového dluhopisu tak vznikla nulová daň. (Dnes už je skulina ucpána, daň se počítá takto).

Kdyby Babiš postupoval standardně a nechal si od firmy vyplatit dividendu, nemohl by korunovou fintu využít. Státu by musel přenechat patnáct procent.

Debata kolem Babišových dluhopisů se teď stáčí k otázce, zda na ně velkouzenář měl peníze. Babiš má co vysvětlovat. Vytasil se s audity, které audity (prověrkami příjmů) nejsou – vycházejí z dokladů, jež auditorům dodal sám Babiš. A auditoři udělali jen to, že sečetli několik čísel. (Musela to být, panečku, fuška.)

Přesto se vloudila chybička. Příjmy z "auditů" nesedí s příjmy v majetkových přiznáních, které Babiš podle zákona dodal sněmovně. Účetní zaměnila hrubou mzdu za mzdu po zdanění, vysvětluje Babiš a celá kauza se zamotává. Právě to je nejspíš cílem ministra financí.

Z dluhopisového případu se pomalu vytrácí jeho podstata: Babiš vyběhl se státem, využil skulinu v zákoně a teď jako šéf státních financí šlape na paty těm, kteří mají stejné sklony jako Babiš-podnikatel.

Takže kozel zahradníkem. A na státním pozemku!