Je sice pravda, že po skončení nizozemského koloniálního období v roce 1945 se objevily pokusy učinit z islámu společenskou normu, otcové nezávislosti v čele s prvním prezidentem Sukarnem tomu ale zabránili. Dokonce i Sukarnův nástupce diktátor Suharto se považoval za garanta náboženské tolerance. Islamizace země paradoxně nastala současně s demokratizací po Suhartově svržení v roce 1998. Omezuje svobodu ještě více než diktatura – i svobodu liberálních muslimů, píše německý deník Die Welt.

Většina obyvatel Indonésie praktikuje umírněnou formu islámu, fanatici ale byli dobře připraveni. Během prvního půlroku po pádu diktatury vzniklo 42 radikálních muslimských organizací, včetně nejsilnější Fronty obránců islámu (FPI). Její radikální stoupenci útočili na noční bary a zábavní podniky v Jakartě, které označují za "hnízda neřesti". Skupina chce v zemi zavést přísné islámské právo šaría.

Kampaň za islamizaci země vyvrcholila v posledních měsících, kdy se volil jakartský guvernér. Tím je Basuki Tjahaja Purnama, zvaný Ahok, který je takříkajíc dvojnásobným příslušníkem menšiny – je Číňan a zároveň křesťan. Je ale velmi populární díky svému boji proti korupci. V únoru šel do voleb, které se ještě koncem loňského roku považovaly víceméně za formalitu.

Radikální agitace muslimských fundamentalistů se totiž míjela účinkem – až do okamžiku, kdy se Ahok v předvolební kampani nešikovně vyjádřil o koránu, což FPI označila za rouhačství. Podala na Ahoka žalobu a podařilo se jí dostat koncem roku do ulic statisíce lidí, kteří demonstrovali proti guvernérovi a na podporu radikálního islámu. Útočili zároveň na nákupní střediska, aby zabránili prodeji vánočních dekorací.

Proces s guvernérem stále běží

Ahok v rámci kampaně řekl, že jeho političtí soupeři zneužívají veršů koránu s cílem přesvědčit voliče, aby mu nepotvrdili nový mandát. Jednalo se o verš, který podle některých interpretací muslimů zakazuje žít pod vládou nemuslimů.

Soudní proces stále ještě neskočil a Ahokovi hrozí až pět let vězení. Téměř všechny případy týkající se rouhačství v posledních letech přitom skončily usvědčením obviněného. Před soudem se guvernér hájil, že neměl v úmyslu interpretovat korán, natožpak urazit islám. Jeho slova byla prý namířena pouze proti jeho politickým soupeřům. Připomněl také svůj vřelý vztah ke svým muslimským pěstounům na ostrově Bangka. "Jsem smutný, že jsem obviněn z urážky islámu, protože toto obvinění je stejné, jako kdyby někdo tvrdil, že jsem urazil své pěstouny," řekl.

Ahok je v úřadu od roku 2014. V únorové volbě se 43 procenty nezískal absolutní většinu, v dubnu ho proto čeká druhá volba. Je dlouholetým blízkým spojencem indonéského prezidenta Joka Widoda. Je velmi oblíbený u příslušníků střední třídy v Jakartě. Je dobrý řečník a jako politik netoleruje korupci. Chaotickou, v mnohém špatně fungující Jakartu chce změnit v čistší, spořádanější a výkonnější město podobné Singapuru.

Svým protikorupčním tažením si ale nadělal nepřátele. Vyhnal rovněž z Jakarty tisíce nejchudších obyvatel města, aby se uvolnilo místo pro nové urbanistické projekty. Čelil kvůli tomu kritice poukazující na vykořisťování chudých indonéských muslimů ze strany Číňanů. Etničtí Číňané tvoří o něco více než jedno procento obyvatel Indonésie a do politiky obvykle nevstupují. Ahok je první etnický Číňan v čele desetimilionové metropole.

Radikalizace pod vlivem Arabů

Indonéští radikálové myslí dopředu a hodně investují do výchovy a vzdělávání. Jen na Jávě je kolem 14 tisíc islámských internátních škol pesantren, které se stále více dostávají pod arabský vliv. Stále více indonéských studentů se také zapisuje na arabské univerzity. Po návratu domů pak svým matkám vyčítají, že jsou špatné muslimky, protože nenosí na hlavě šátek nebo se denně nemodlí.

V autonomní oblasti Aceh na Sumatře již od roku 2009 platí islámské právo šaría a další oblasti tento příklad pomalu následují. To obnáší mimo jiné kamenování za nevěru, bití nebo vězení pro mimomanželský nebo homosexuální pohlavní styk, za neislámské oblékání a alkohol. Zakázán je i hazard a po 23. hodině smějí ženy ven jen v doprovodu mužského příbuzného.

A na všechno samozřejmě dohlíží všudypřítomná mravnostní náboženská policie. Dosud přitom ve velkých indonéských městech existovala homosexuální scéna, což je v muslimských zemích nezvyklý jev. Stejně neobvyklý byl loňský trest bičování pro křesťanku: Šedesátiletá žena dostala 28 ran za to, že prodávala alkohol. Hlavním cílem fyzického trestu podle šaríi přitom prý není ani tak způsobit bolest, jako spíše ostudu a ponížení, protože tresty bývají zpravidla veřejné.

Islamizace v Indonésii zkrátka postupuje kupředu a na úrodnou půdu nepadají ani výzvy umírněných muslimů a známých osobností, aby se proti tomu veřejnost postavila. Pokud má existovat liberální a tolerantní islám, musí fungovat i v praxi. Poslední vývoj v zemi, kde býval doma, ale nedává důvod k optimismu.