Premiér Bohuslav Sobotka je chudák. Cokoli udělá, je špatně. Buď je mu vytýkáno, že je nudný, nevýrazný a matný a spíš než jako lídr působí jako úředník, který se problémy snaží vysedět. Teď se na něj zase snesla kritika za to, že si najednou na něco hraje a používá výrazivo, které mu není vlastní.

Předseda vlády v posledních dnech podnikl několik výpadů vůči ministrovi financí Andreji Babišovi. V jednom z nich se dokonce uchýlil k vulgarismu "ojebal", což vzbudilo značné pozdvižení.

Svědčí to především o tom, že jazyk, na který jsme zvyklý u prezidenta republiky či předsedy hnutí ANO, Sobotka zatím nepoužíval, právě proto to vyvolalo takový povyk.

Vysmívat se ale Sobotkovi za to, že sáhl po výrazu, který se v jeho slovníku dosud nevyskytoval, jen proto, že byl doteď za "slušňáka" a nyní takto poklesl, je nespravedlivé. U ostatních se podobné výrazy berou jako doklad toho, jací jsou to pašáci, Sobotka však sklízí posměch.

Nejde každopádně jen o jeden hrubší výraz, ale o celkovou snahu předsedy sociální demokracie změnit styl své komunikace navenek, aby byla méně formální, útočnější a obsahovala i expresivnější výrazivo.

Sobotka tak například ohledně svého rivala, jihočeského hejtmana Jiřího Zimoly (ČSSD), poznamenal, že někteří lidé působí dojmem loutek, u kterých tahá za provázek někdo jiný. Debaty se prý vedou o tom, zda Zimolu vede spíš Zeman či Babiš. Předseda vlády také explicitně řekl, že nechce, aby se sociální demokracie stala pobočkou Agrofertu.

Premiér se rovněž zastal České televize a jejího pořadu Reportéři ČT, jehož redaktoři jsou podle Babiše "zkorumpovaná pakáž". Takový verbální útok Sobotka považuje za jednoznačně nepřijatelný a ministr financí by se měl Reportérům ČT omluvit.

"Při všech výhradách, které mám ke kvalitě práce některých českých novinářů je dobře, že se najdou novináři, kteří se při výkonu své profese nebojí ani politicky vlivného miliardáře, i když je tento miliardář takovýmto neuvěřitelným a odpudivým způsobem veřejně uráží," zdůraznil premiér.

Rázný a odvážný Sobotka

Sobotka tedy vyráží do útoku, rád by působil rázně a odvážně a přebil ušlápnutý dojem, který u řady lidí doposud vyvolával. Může mu tento způsob komunikace získat voliče a přispět k tomu, že porazí svého úhlavního soupeře, předsedu hnutí ANO Andreje Babiše? Ještě vážnější otázkou je, co vůbec zbývá předsedovi ČSSD přibližně osm měsíců před volbami?

Nelehká situace, ve které se nachází, byla už mnohokrát popsána: ve vládě má Babiše, ve straně Zimolu s Tejcem, v mnoha krajích stranické šíbry, s jejichž částí musí vyjít, jinak ho znovu nezvolí předsedou, a k tomu všemu je na Hradě nepřejícný Zeman.

Za takových podmínek jsou možnosti, jak si zvýšit šanci na volební vítězství, vskutku omezené. Na poslední chvíli se toho o moc víc než rétorika a styl komunikace změnit nedá. Sobotka se tedy snaží a dělá, co umí.

Odvážnější vyjadřování a jasné označení různých nešvarů, které se rozmáhají, je třeba přivítat. Na druhou stranu větší uvolněnost a lehčí tón v komunikaci je vhodné zkoušet postupně a testovat, jak na ně veřejnost reaguje. Odpálit zničehonic bombu a čekat, zda mu její výbuch náhodou nevezme ruku či jinou končetinu, možná není úplně nejšťastnější.

Lehkost a neformálnost, s jakou se chce premiér Sobotka nově prezentovat, následně potvrdil facebookovým statusem, v němž vysvětlil, proč použil slovo "ojebat".

Prohlášením, ve kterém se to jen hemží smajlíky, ale Sobotka ničemu nepomohl. Představa premiéra, který si občas sundá papuče a nasadí boxerské rukavice, zavání trapností. Je to ten druh vtipu, kterým se předseda ČSSD shazuje a působí jako neschopný a směšný paňáca. Když si Babiš na sebe vezme tričko s nápisem "Sorry jako", pro někoho je to sice přes čáru, ale většinu jeho sympatizantů to utvrdí v tom, že předseda ANO je borec, který má styl a dokáže si sám ze sebe udělat legraci.

Bulvární podtón 

Sobotka by sice rád komunikoval méně škrobeně a jaksi lidověji, ale nejde mu to. Lze v tom číst i jistý bulvární podtón. Právě na ten by si ovšem měl dát předseda vlády pozor. Kdo s čím přichází, s tím také schází.

U sociálních demokratů obecně můžeme v poslední době sledovat snahu přiblížit se voličům tím, že na Facebooku používají lehčí žánr. Dávají tam více fotografií a příspěvků, které mají ukázat jejich "lidskou stránku", nechybí humor a silná slova.

Chtějí zkrátka zaujmout a to i za cenu toho, že koketují s polobulvárním stylem. Ministr pro lidská práva Jan Chvojka tak na oficiálním ministerském profilu zveřejnil svou starou fotografii s dlouhými vlasy a tričkem svědčícím o jeho tehdejší zálibě v tvrdé hudbě, ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek se zase vyfotil s losím mládětem a přidal k tomu dojemný, skoro srdceryvný komentář.

Sociální demokraté napodobují své konkurenty, ale to, co jejich soupeř dělá profesionálně a promyšleně, takříkajíc "matlají na koleni", takže výsledek je přinejmenším sporný. To neznamená, že Sobotka a další nemohou experimentovat a ukazovat se i v jiném světle než dosud, musí si však počínat opatrně. Pokud na premiérově Facebooku najednou čteme něco, co jsme ho nikdy předtím neslyšeli říkat, působí to nevěrohodně.

Premiér Sobotka by se musel proměnit z gruntu, celkově se uvolnit a najít si cestu, jak se cítit dobře a přitom být vůči veřejnosti otevřenější a vstřícnější. Měl by si vytvořit svůj vlastní styl a ne na sebe něco násilně roubovat. Když se v Praze před časem konala Rada Strany evropských socialistů (PES), jednací den končil diskotékou, na kterou dorazil i Jeremy Corbyn, Sobotka tam ale nepřišel. Byla to příležitost, bohužel nevyužitá, jak ukázat, že je taky člověk, který se jde po práci pobavit se svými kolegy.

Program na prvním místě

Sociální demokracie musí ovšem v první řadě využívat to, čím nedisponují její protivníci. ČSSD je programovou stranou, proto by měla prezentovat především svůj program. Tím hlavním, čím si může Sobotka před volbami pomoci, jsou drobná gesta, která sice mají symbolický význam, mohou mít ale i reálný dopad.

Příkladem je premiérova nedávná účast při jednání zástupců odborů a zaměstnavatele o mzdách v obchodním řetězci Albert. Podobné počiny mohou stvrdit to, co Sobotka deklaruje, a dodat jeho slovům patřičnou váhu. Pro důraz a razanci jeho prohlášení to udělá víc, než když bude používat vulgarismy.

Devízou sociálních demokratů je jejich program, který musí být v popředí. Pokud půjdou svým voličům naproti třeba tím, že se budou zastávat pracujících svou přítomností na konkrétních jednáních, dokážou, že to se zvyšováním platů myslí vážně. Mohou také poukazovat na konkrétní případy nízkých mezd. Předseda vlády se například při návštěvě nemocnice kromě ředitele může sejít i s místními pradlenami a říct, že jedenáct tisíc hrubého není přijatelná mzda za namáhavou práci. 

Bohuslav Sobotka tak může přesvědčit veřejnost, že dělá něco, co se od miliardáře Babiše čekat nedá. A když to bude dělat systematicky, promyšleně a intenzivně, může to mít i do říjnových voleb docela velký dopad.