Je to známý příběh o indiánském kuchaři Georgi Crumovi, který vařil v luxusní restauraci Moon's Lake House u města Saratoga Springs ve státě New York. Nespokojeným zákazníkem měl být americký průmyslník Cornelius Vanderbilt. Jeho následné nadšení z tenkých smažených plátků brambor vedlo údajně k tomu, že se pod názvem Saratoga Chips staly součástí stálé nabídky restaurace. Později si měl Crum otevřít vlastní restauraci, která – jak jinak – servírovala hlavně chipsy.

Dokonalý příběh vynálezu oblíbené pochutiny, ne? Má ale jednu drobnou vadu - i když je zaznamenaný v různých podobách nejen v médiích, nikdy se nestal… Tak zaprvé, Vanderbilt se sice v Saratoze vyskytoval často, nicméně to osudné léto trávil na rodinné dovolené v Evropě. Zadruhé Moonovi restauraci koupili až o rok později, v roce 1854, jak upozorňuje server Jstor Daily.

A zatřetí, smažené bramborové lupínky nebyly v roce 1853 v Saratoze žádnou novinkou. Už čtyři roky předtím, v červenci 1849, se deník New York Herald zmiňoval o jisté kuchařce Elize, která v restauraci Lake House připravuje nezapomenutelné bramborové lupínky.

Historikům trvalo roky oddělit realitu od zažité legendy. Došli však k tomu, že první souvislost s Crumem se objevuje teprve v roce 1885 a Vanderbiltovo jméno dokonce teprve ve druhé polovině 20. století. Přestože vynálezcem brambůrek Crum není, nelze mu upřít, že je výrazně zpopularizoval.

A jak to tedy s chipsy bylo? No... Vystopovat ten skutečný a pravý původ se historikům tak úplně nepodařilo. Nicméně britský lékař William Kitchiner už v roce 1822 ve své kuchařce The Cook’s Oracle zmiňuje recept na "brambory smažené na plátky nebo hobliny". Kniha, která následně ve Spojených státech vyšla v roce 1829, popisuje, že plátky brambor tlusté půl centimetru se mají zprudka smažit na sádle, nechat vychladnout a poté posypat solí.

Zajímavostí je, že Kitchiner byl lékař, který se zajímal o zdravou výživu. Takže když smažené chipsy doporučoval, jsou vlastně zdravé, ne?