Co bychom si dnes počali bez obyčejných gumiček? Dámy by chodily bez culíků, kluci by se museli obejít bez praku (pokud dnes vůbec ještě něco takového používají), se zavařováním marmelád a kompotů do klasických sklenic s gumovým těsněním bychom měli utrum a prodávat svazky ředkviček by šlo jen obtížně. A jistě jsou další a další oblasti, kde to bez gumiček prostě nejde – anebo jde, ale pořádně to drhne.

Už staří Mayové používali latex z gumovníku, z nějž vyráběli různé předměty (například části oděvu odolné vůči vodě) nebo je s jeho pomocí všemožně spojovali. Míchali latex podle všeho s vínem, díky čemuž se stal pružným.

Ve čtyřicátých letech devatenáctého století pak vynalezl Američan Charles Goodyear (kdo by neznal jeho legendární značku pneumatik) vulkanizaci, při níž se z kaučuku přidáním síry stává odolná tvrzená guma. Patent na její výrobu získal v lednu 1844. Podobnou metodu použil i Brit Thomas Hancock, který na ni získal patent dokonce už o osm týdnů dříve..

Z Hancockova know-how pak vycházel i jeho krajan, jistý Stephen Perry. Jeho londýnská gumárenská firma Messers Perry & Co se specializovala na výrobu vulkanizované gumy a právě Perry si v březnu 1845 nechal patentovat gumičku, jak ji známe dnes.

Jako u spousty vynálezů i tady pomohla do značné míry náhoda. Perry si údajně jednou z nudy krájel gumovou hadici na tenké kroužky a zjistil, že jeho takto vzniklý výtvor by mohl mít všestranné využití. A nemýlil se.

Dnes se guma vyrábí i synteticky, například u pneumatik. Nicméně jako základ pro běžné gumičky se stále převážně používá pružná přírodní pryž. Takže až ji někdy zase vezmete do ruky, vězte, že ji před jeden a tři čtvrtě stoletím vymyslel unuděný, i když neobyčejně schopný a kreativní fabrikant.

zdroj: www.youtube.com