Rozdíl mezi datem minimální trvanlivosti a datem spotřeby ("spotřebujte do") asi není potřeba do hloubky vysvětlovat. Takže alespoň v kostce – datum minimální spotřeby zboží označuje dobu, po kterou výrobce garantuje kvalitu, vlastnosti a nezávadnost potraviny. Samozřejmě za dodržení doporučených skladovacích podmínek.

Po uplynutí této doby je potravina stále poživatelná. S největší pravděpodobností byste nepoznali rozdíl, ale mohou se pomalu začít projevovat drobné nedostatky – třeba nakládané fazole mohou být o něco oslizlejší a podobně.

S velkou pravděpodobností budou sušené těstoviny, které jste koupili v předkaranténní nákupní horečce, poživatelné třeba i za deset dvacet let, až ve sklepě objevíte za regálem zapadlý zatoulaný pytlík.

Hodně soli, cukru a co nejmíň vody

Jsou však potraviny, které vydrží mnohem a mnohem déle. Třeba takový med. V roce 2015 archeologové oznámili, že při vykopávkách objevili tři tisíce let starý med. Skleničku včelího pokladu měl ve své hrobce i faraon Tutanchamon.

A světe div se – i po tolika staletích byl med nejen skvěle zachovalý, ale i jedlý. Vděčí za to nízkému obsahu vody a naopak vysokému obsahu cukru, což vytváří prostředí, ve kterém nemohou bakterie přežívat. Med tak sice s věkem krystalizuje, případně se zakaluje, ale po zahřátí se vrací do své původní tekuté podoby.

"Konzervace potravin je po tisíce let stejná. Metody, které dnes používáme, jsou do značné míry stejné, jako používali naši předkové," uvedl pro BBC Michael Sulu, odborník na potravinářskou chemii na Londýnský University Collage. Těmi nejčastějšími jsou sušení, solení, chlazení a skladování ve vzduchotěsných nádobách.

Víno a máslo

Oblíbené byly, a stále ještě jsou, i konzervace cukrem a samozřejmě alkoholem. Proto pro lihoviny a vína neplatí povinnost udávat datum minimální trvanlivosti. I když u nejstarší nalezené láhve vína si zatím nikdo poživatelnost ověřit netroufl – víno objevené v 1700 let staré starořímské hrobce je totiž husté, ztuhlé a do své původní barvy má také daleko…

To dvě stě let stará lahev šampaňského, která byla nalezená ve vraku lodi na dně Baltského moře, se prý rozhodně neměla za co stydět.

Velice dobře lze uchovat také potraviny obsahující tuky, tedy máslo, sýr, olej či lůj, protože tuk odpuzuje vodu. Díky této jeho vlastnosti archeologové objevili na několika pohřebištích v Irsku a Skotsku vysoce fermentovaná, 4000 let stará másla. Dnešních dnů se dožila díky uchování v rašelině. Podle vědců chutnalo máslo jen trochu nažlukle.  

Zpátky do současnosti

Pro normálního smrtelníka je setkání s tři tisíce let starým medem nebo tisíc let starým vínem nereálné, ale každý ve své spíži jistě najde pár "prošlých" potravin. Tak se pojďme podívat, co by některé z nich měly vydržet…

Luštěniny jsou už klasika: Když je jsou dobře usušené a dobře skladované, stejně jako u medu klesá množství vody a zvyšuje se koncentrace cukru. Takže plísně a bakterie mají smůlu. Ve vzduchotěsné nádobě tak fazole, čočka, hrách a další luštěniny vydrží roky a roky.

Rýže, konkrétně bílá, při ideálních skladovacích podmínkách vydrží desítky let. Potvrdil to jednoduchý test, kdy vědci po třiceti letech skladování v plechovkách při nízkých teplotách rýži ochutnali a shodli se na tom, že nepoznali rozdíl od právě zakoupené.

V konzervách a zavařeninách (stejný princip konzervace) máme v domácnostech schované asi většiny našich zásob. Samotné konzervy jsou však teprve nedávný vynález – klasické plechové si nechal v roce 1810 patentovat anglický obchodník Peter Durand.  A to, že i několik desítek let staré konzervy mohou být stále poživatelné, ukazuje mimo jiné je vlog New England Wildlife & More. Tak co teprve "moderní" konzervy z čistších materiálů, plněné za lepších hygienických podmínek.

Mimochodem, několik let vydrží při dobrém skladování i kvalitní vysokoprocentní čokoláda. Tedy alespoň teoreticky, v praxi zřejmě při vyžírání zásob zmizí mezi prvními. Pokud se do ní dřív nedají moli, kteří si už možná teď pochutnávají na vašich válečných zásobách mouky…

zdroj: YouTube.com