Když se manželka někdejšího ředitele dačického cukrovaru Jakuba Kryštofa Rada poranila při štípání cukrové homole, navrhla svému muži, ať laskavě vymyslí něco lepšího. Ten vyhověl a v roce 1843 si nechal patentovat kostkový cukr. Zároveň mu bylo uděleno privilegium k jeho výrobě.

Kostku cukru jsem tedy vymysleli u nás, ale jak je to s cukřenkou? Nebo přesněji řečeno s dávkovací cukřenkou? Ta je totiž neméně geniální vynález, přitom vlastně strašně jednoduchý: skleněná nádoba a kovové víčko, kterým prochází trubice. Hotovo. Touto jednoduchou vychytávkou se každým otočením vysype pokaždé stejná porce cukru, která zhruba odpovídá jedné kostce. Žádné kleštičky, žádné lžičky, žádné krystalky vysypané vedle.

Vynálezcem dávkovací cukřenky je Němec Heinrich Kurz, který ji uvedl na trh v roce 1954 a nechal si ji také patentovat. V Německu se jí podle něj říká "Süßer Heinrich", tedy Sladký Heinrich, nebo chcete-li Sladký Jindřich.

Nebyl to ovšem jediný vynález z jeho dílny. Kurz, původním povoláním sedlář z hesenského Nidderau, vymyslel mimo jiné rotující pračku, obraceč palačinek nebo nástavec na záchodové mísy, aby na nich mohly trůnit i malé děti. Dokonce jej napadlo, jak by šlo narovnat šikmou věž v Pise, ale to bohužel nikdo nevyzkoušel. Jeho cukřenka se naproti tomu používá dodnes – a ruku na srdce: Určitě lepší cukřenka než narovnaná věž, protože ta by asi zdaleka nepřilákala tolik turistů, jako ta nahnutá.

zdroj: www.youtube.com