1. Předvolební debata

Bezprostředním důvodem propadu preferencí je podle všeho středeční debata obou hlavních kandidátů. Zpočátku se přitom zdálo, že Le Penová může z debaty jedině těžit. Její soupeř, Emmanuel Macron, byl kritizován, že ochotou debatovat s Le Penovou legitimizuje kandidátku Národní fronty v očích veřejnosti. Nejen v jeho volebním štábu navíc panovaly obavy z Macronovy politické nezkušenosti.

Macron v debatě skutečně hlavně zpočátku působil zaskočeným dojmem, protože se ocitl pod palbou obvinění a útoků. Jenže v průběhu střetnutí které trvalo dvě a půl hodiny, se zorientoval, dokázal přesvědčivě hájit svoje pozice a přejít do ofenzivy.

Co bylo zřejmě nejdůležitější, působil v napjaté atmosféře zřetelně "prezidentštějším" dojmem, zato Le Penová si vysloužila nálepku agresorky, uchylující se ke zcela nepravdivým nařčením. Jakýmsi symbolickým dnem debaty bylo ničím nepodložené tvrzení o Macronově tajném účtu na Bahamách, jež bude mít podaném trestním oznámení soudní dohru.

Středeční debata vyvolala mezi těmi, kteří měli dost silný žaludek na její sledování, znechucení. Novinářka Ruth Elkriefová z BFMTV dobře vystihla pocity diváků, když ji označila za "nehodnou prezidentské kampaně". Většina kritiky se snesla na hlavu kandidátky Národní fronty a v její neprospěch vyzněl i bleskový průzkum agentury Elabe pro již zmíněnou BFMTV, podle něhož 63 procent diváků považovalo Macrona za vítěze.

V dalších dnech se svým rozčarováním netajili ani někteří příznivci Le Penové a také z tohoto důvodu byla Marine Le Penová v rozhovorech s médii nucena svou "agresivitu" obhajovat.

"Mluví se o agresivitě, ale strašlivá agresivita spočívá právě v projektu pana Macrona, který usiluje o rozklad společnosti," vysvětlovala například v pátečním rozhovoru pro rádio RTL.

2. Extrémistická minulost znovu na stole

Zatímco příliš bojovné vystupování Le Penové v debatě s Macronem vypovídá spíš o taktické chybě a špatném odhadu francouzského elektorátu, další nepříjemnost vychází přímo z genetického kódu Národní fronty. Dalo by se říct, že strana byla Jean-Marie Le Penem zakládaná jako extrémistická, revizionistická a přímo fašizující - a že tedy neměla nikdy ambice stát se hnutím přijatelným pro nadpoloviční většinu Francouzů.

Le Penova dcera léta usilovně pracovala na změně negativní image a spojení s extremismem, především pak s antisemitismem. Svého otce, odsouzeného za popírání holocaustu, nechala ze strany vyloučit a dokonce se pokoušela získat sympatie francouzských židů, hlavně svými sliby o ochraně před islamistickou hrozbou a tvrdou reakcí na časté útoky namířeným proti početné komunitě.

Přesto se periodicky vynořují další a další skandály upozorňující na to, za jakým účelem Národní fronta vznikala a jaký typ lidí přitahovala. Zatím poslední upozornění přišlo v osobě Jean-Françoise Jalkha, místopředsedy strany pověřeného dočasným vedením Národní fronty poté, co Le Penová rezignovala na předsednický post.

Vzápětí na Jalkha vyplynuly nepříjemné detaily z rozhovoru z roku 2000, kdy citoval popíračského historika a zpochybňoval možnosti využití Cyklonu B k masovému vyvražďování židů. Jalkh se mimo to v minulosti zúčastnil ceremonií spojených s oslavou šéfa kolaborantské vlády za druhé světové války, maršála Philippa Pétaina. Po tomto odhalení musel na nově získanou funkci rezignovat.

Marine Le Penová, jež sama o měsíc dříve vyvolala nevoli zpochybňováním francouzské účasti na deportacích a potažmo vyvražďování židů za války, se pokusila nepříjemné dopady Jalkhova případu omezit, když v neděli navštívila pomník třiceti židovských žen a dětí, zatčených Gestapem 23. října 1943. Její gesto však přehlušila série ostrých prohlášení významných přeživších holocaustu a také odbojářů z druhé světové války.

"(Volba le Penové, pozn. red.) představuje smrtelné riziko pro naši zemi, pro republikánské hodnoty, pro naše děti a naše vnuky," prohlásili v ten samý den, kdy Le Penová pokládala květiny u pomníku, přeživší holocaustu Denise Toros Marterová a odbojáři Sidney Chouraqui a Louis Monguilan.

"Jsme si vědomi toho, že příznivci extrémních stran sami nemusí být extrémisty. Ale to samé přece platilo o mnoha Francouzích a Němcích, dočasně svedených na scestí Pétainem nebo Hitlerem bez toho, aby si uvědomovali, jakých strašlivých činů se v budoucnosti dopustí."

Proti volbě Le Penové se za užití stejných argumentů společně vyslovili rovněž nejdůležitější představitelé francouzské muslimské, protestantské a židovské komunity, reprezentované přímo nejvyšším rabínem Haïmem Korsiou.

Sám Emmanuel Macron na spojení Národní fronty s extremismem, ať už antisemitským či islamofobním, opakovaně před druhým kolem upozorňoval; kromě jiného navštívil místo vraždy mladého Francouze marockého původu Brahima Bouarrama, za níž v roce 1995 stáli neonacisté sympatizující s Národní frontou.

3. Republikánská fronta se konsoliduje

Pozornost věnovaná extrémistickým kořenům Národní fronty sahajícím až do současnosti přirozeně poškozuje pokus Le Penové o "normalizaci" veřejného obrazu její strany. Zároveň přispívá k opatrné konsolidaci v poslední době spíše kolabující "republikánské fronty", jak se nazývá dlouholeté spojení demokratických stran na obou pólech politického spektra proti kandidátům považovaným za nebezpečí pro francouzskou republiku.

Le Penové se podařilo republikánskou frontu povážlivě narušit minulý víkend, když oznámila spojenectví s neúspěšným "gaullistickým" kandidátem na prezidenta Nicolasem Dupont-Aignanem. Na její stranu se navíc postavilo několik výrazných tváří Republikánů, tedy největší pravicové strany v zemi - a množství dalších se chystá nehlasovat ani pro jednoho kandidáta, ačkoli je to v rozporu s oficiálním stranickým doporučením a s vyjádřeními republikánských špiček.

V tomto ohledu tedy Macronovi hrozí nebezpečí, a přestože také jejich množství v posledních dnech kleslo, pořád se až třetina příznivců republikánského kandidáta na prezidenta Françoise Fillona chystá vhodit svůj hlas pro Le Penovou.

Naopak špatné zprávy přichází pro Le Penovou ze strany radikální levice a příznivce Jean-Luc Mélenchona, na něž během kampaně rovněž cílila kvůli podobné anti-globalistické rétorice a revoluční rétorice. Le Penová opakovaně k těmto voličům promlouvala prostřednictvím plakátů a mediálních vyjádření; v rozhovoru pro Ouest France třeba prohlásila, že i ona sama je "nepoddajná" s jasnou narážkou na Mélenchonovo hnutí Nepoddajná Francie.

"Apeluji na voliče Nepoddajné Francie, aby mi pomohli zastavit Emmanuela Macrona, protože jeho projekt je v přímém protikladu s tím, za co bojovali v prvním kole," nechala se slyšet pro změnu na volebním mítinku v Nice minulý pátek, kde vyjádřila svůj obdiv k Mélenchonovu vedení kampaně. Svého protikandidáta označila za favorita oligarchie a "podrobené Francie".

Problém pro úspěch tohoto apelu Le Penové představuje fakt, že Mélenchon a jeho nejbližší spolupracovníci v poslední době dávají znatelně najevo svůj odpor k Národní frontě - a připravenost hlasovat proti ní. Lídr Nepoddajné Francie sice trvá na svém postoji otevřeně nepodpořit Macrona, avšak volbu pro kandidátku Národní fronty považuje za "strašlivou chybu".

"V mém postoji není žádná obojakost," řekl Mélenchon 30. dubna na televizní stanici TF1. "Nebudu hlasovat pro Národní frontu, bojuji proti Národní frontě! A žádám všechny ty, co mě poslouchají: neudělejte tu strašlivou chybu a nevolte Národní frontu, jinak celou naši zemi zachvátí požár, jehož konce nebude možné dohlédnout."

V některých částech Francie, jako v bretonském Saint-Malo, se lídři Nepoddajné Francie do blížících se parlamentních voleb pokouší mobilizovat odpor vůči Le Penové, jejich příznivci často narušují její mítinky. Jasně pro volbu Macrona se nakonec z osobností radikálnější části levice vyjádřil kupříkladu slavný ekonom Thomas Piketty či bývalý řecký ministr financí Yanis Varoufakis.

Podpora Le Penové mezi voliči Mélenchona se v každém případě dramaticky propadla. Například podle průzkumu agentury Ipsos se počet těch, kteří jí byli připraveni dát hlas, během jediného týdne smrskl z 19 na pouhých 11 procent, srovnatelná čísla ukazují data ostatních společností.

Existuje šance na vítězství?

Shrnuto a podtrženo, den před volbami vypadají šance Marine Le Penové na vítězství bledě. Aby mohla uspět, musely by se průzkumy veřejného mínění mýlit zcela bezprecedentním způsobem. Více než dvacet procent, které oba kandidáty oddělují, se nedají srovnávat s několikaprocentním náskokem projektovaným pro odpůrce Brexitu či pro Hillary Clintonovou v amerických prezidentských volbách.

Francouzské průzkumy veřejného mínění mají kromě toho dlouhou historii relativně přesného predikování výsledků, jak upozorňuje Harry Enten z prestižního serveru FiveThirtyEight zabývající se touto problematikou:

"Průzkumy týkající se druhého kola francouzských prezidentských voleb byly za posledních 50 let dost přesné. Ve volbách od roku 1969 se průzkumy mezi prvním a druhým kolem nikdy nezmýlily o více než 8,4 procentní body. Průměrný rozdíl činil 3,9 procenta," vysvětluje Enten, podle něhož je kandidátka Národní fronty ve zcela jiném postavení než Donald Trump loni na podzim.

Zdá se, že i mezi některými příznivci Le Penové panuje určité smíření s prohrou a připravenost soustředit se na parlamentní volby; dobře to ilustruje vyjádření Marion Maréchal-Le Penové, kandidátčiny neteře a pravděpodobné budoucí vůdkyně FN pro L'Opinion, podle níž by i čtyřicetiprocentní zisk představoval "enormní úspěch".

Existují tak vlastně jen dvě ne zcela nerealistické možnosti, jak by Marine Le Penová mohla v nedělním hlasování dobýt pozici prezidentky republiky. První je samozřejmě nový, "ideálně" rozsáhlý teroristický útok; ten by mohl významně posílit její varování před Macronovou "slabostí" a demonstrovat její sílu v bezpečnostních otázkách.

Druhou možností je masivní neúčast a skutečně rekordní množství bílých lístků. K tomuto scénáři by skutečně mohlo dojít - stále se k němu hlásí nemalá část zklamaných příznivců Fillona i Mélenchona a voliči Macrona jsou všeobecně méně disciplinovaní a méně přesvědčení, než voliči le Penové.