Třetí příliv života není o rezignaci. Je o rozkvětu. Přichází po šedesátce, někdy nenápadně, jindy jako nečekaný záchvěv- nový vztah, chuť cestovat, začít podnikat, přihlásit se na kurz španělštiny nebo konečně napsat vlastní knihu. Věci, o kterých jsme dřív jen snili, najednou nejsou nemyslitelné. Jsou možné. A často mnohem víc než to.

Zatímco generace našich rodičů stáří vnímala jako zakončování a představa stáří byla většinou spojená s odpočinkem, ústupem z aktivního života a jakýmsi dožíváním, dnes to vypadá jinak. Dnešní šedesátníci a sedmdesátníci přepisují pravidla. Méně „musím“, víc „chci“. Méně strachu, více hloubky. Přichází nová etapa- aktivní, proměnlivá a plná možností. Ačkoliv každý tento třetí příliv zažívá jinak, má jeden společný rys- je to nová šance a má mnoho podob.

1. Objevitelé nového života

Po šedesátce se život může otevřít jako nepřečtená kniha. Děti už jsou dospělé, hypotéky splacené, čas najednou patří jen těm, kteří chtějí znovu tvořit, cestovat, milovat, učit se. Jsou to ti, kdo tančí s radostí na kurzu salsy, píší blog o vaření, nebo vedou besedy o svém životním příběhu. Získávají nové přátele, někdy i nové partnery. A hlavně chuť žít. Nachází prostor pro sebe, mají víc času na to, co dřív nestíhali. Je to období, kdy mohou dělat věci, o kterých dlouho snili, a v mnoha případech zažívají svobodu, kterou dřív neměli.

Pro některé to znamená cestování- dlouho odkládaný výlet do exotických zemí, nebo jen jednodenní výlety po okolí. Jiní se vracejí k nějakému starému koníčku, který nikdy neměli čas rozvíjet. Mnozí se třeba přihlásí na jazykové kurzy, začnou malovat, psát nebo si najdou novou sportovní aktivitu, o které vždy snili, ale nikdy se k ní nedostali. A není to jen o aktivitách- lidé často navazují nová přátelství nebo se odváží začít nový vztah. Mnozí z těchto objevitelů životních možností si začnou uvědomovat, že konečně mohou být sami sebou, bez předchozích tlaků. 

2. Hledači smyslu a rovnováhy

Ne všichni hledají dobrodružství venku- mnozí jdou dovnitř. Tihle lidé balancují, smiřují se, přemýšlí. Meditují. Píšou deníky. Objevují ticho. Učí se zpomalit, být. A často právě tím nacházejí vnitřní svobodu, kterou dřív nikdy nezažili. Hledají spíše vnitřní klid a rovnováhu. Místo vnějších aktivit se začnou soustředit na svou vnitřní transformaci. Tato fáze bývá plná sebereflexe, bilancování, zhodnocení, co všechno už prožili a co ještě chtějí prožít. Někdy je to také doba, kdy se člověk vyrovnává se ztrátami- třeba smrtí rodičů, ztrátou partnera, nebo změnami ve zdraví. Často se obracejí ke spiritualitě, terapiím nebo kontemplaci. Lidé se začnou věnovat meditaci, hledají vnitřní smíření, rozjímají o životě a smrti. Procházejí svými vzpomínkami nebo se zaměřují na rozvoj osobní víry. Tento proces může být velmi intimní a někdy i osamělý. Pro jiné je ale osvobozující, protože umožňuje zastavit se a konečně dýchat bez pocitu neustálého tlaku.

V této fázi může člověk skutečně začít vnímat sílu přítomného okamžiku a naplno si uvědomit, co všechno je cenné. Možná se nikdy předtím nezastavili, nikdy se nezeptali, co chtějí nebo potřebují. Teď to mohou začít hledat.

3. Tělo a zdraví

Tělo si říká o péči- nový vztah ke svému fyzickému já. Jóga, chůze, lepší strava. Sexualita, která se neztrácí, ale proměňuje. Ještě vědomější. A zdraví, které už není samozřejmost, ale dar, o který stojí za to pečovat.

Tělo je něco, co s věkem začíná vyžadovat víc pozornosti. Nezřídka to bývá období, kdy si člověk uvědomí, že už není možné žít bez přemýšlení o tom, jak se cítí. Často to vede k rozhodnutí změnit své návyky- začít více cvičit, zlepšit stravu, věnovat se pravidelnému pohybu jako je chůze, plavání nebo jóga. Pro někoho to znamená i změnu přístupu k sexuálnímu životu, který se může změnit, ale nemusí zmizet. Mnozí tvrdí, že se jejich intimita stává jemnější, prohlubující a spojená s většími emocemi.

4. Péče a rodinné kotvy

Někteří stále slouží- dětem, vnoučatům, rodičům. Jsou neviditelnou oporou. Hlídají, vaří, naslouchají. Někdy až zapomenou na sebe. Cítí se povoláni k tomu, aby byli oporou pro druhé- ať už to znamená pomáhat se zajištěním domácnosti, nebo poskytovat emocionální podporu. Tento způsob života je velmi často naplňující, i když může být vyčerpávající. Ale i oni mají právo mít čas jen pro sebe- není to luxus, nýbrž nutnost.

Bývá to období, kdy člověk žije pro druhé více než pro sebe. A když k tomu není dostatek uznání, může se objevit frustrace. Lidé v této fázi se někdy ocitají v dilematu mezi vlastními potřebami a tím, co pro ostatní dělají. Ale když je vše v rovnováze, tato role může být velmi naplňující.

5. Ztracení- a nalezení

Třetí příliv ale není jen radostný. Může být i temný. Samota, smutek, nemoc, ticho, které bolí. Někdy člověk zažije ztrátu partnera, kontaktu s dětmi, důležité role. Objevuje se pocit, že už nejsou potřební, že jejich místo ve světě je menší. To může vést k depresím, apatii nebo pocitu, že život nemá smysl.

Ale právě i tady se rodí i nový začátek. Pomalu. S jednou procházkou. Novým známým. Keramickým kurzem. Vědomím, že všechno může začít znovu. Klidně v sedmdesáti. Někteří se rozhodnou vyhledat nové přátele, zúčastnit se aktivit, které je těší, nebo se zapojit do komunitních akcí. Nové vztahy a nové příležitosti mohou být právě tím, co potřebují k tomu, aby znovu našli svou cestu.

6. Tvůrci 

Mnoho lidí po šedesátce touží zanechat nějaký odkaz. Není to nutně hmotný majetek, ale spíš odkaz hodnoty a zkušenosti. Tito lidé začínají předávat své příběhy, vědomosti, dovednosti a inspiraci. Mohou psát knihy, vést přednášky, tvořit podcasty, nebo se angažovat v komunitě. Cítí, že jejich životní zkušenosti mají hodnotu, kterou je třeba sdílet.

Někteří se stávají mentory, někdo se pustí do projektů, které by za jiných okolností odložil. A někdy je to i v rodinném kruhu, kdy své zkušenosti předávají dalším generacím. Je to způsob, jak zůstat přítomen i po své smrti- třeba prostřednictvím dopisů, videí nebo vyprávění rodinných příběhů.

7. Přijetí a smíření

Třetí příliv není o neustálé akci. Často přichází s hlubším smířením se životem, s tím, co bylo, a s tím, co už nebude. Lidé už tolik nesoutěží, neporovnávají. Zpomalují. Učí se přijímat, co přichází, a nechat jít to, co už nemá místo. Možná v této fázi poprvé zažijí skutečný klid- radost z maličkostí, které dříve unikaly. Jako je východ slunce, šálek čaje nebo tichý rozhovor s blízkými.

Ne konec, ale nový začátek

Třetí příliv není závěr příběhu. Je to jiná kapitola. Někdy klidnější, jindy nečekaně dobrodružná. Je to prostor, kde konečně můžeme být tím, kým jsme chtěli být celý život- ale dřív na to nebyl čas, odvaha nebo klid. 

Ať už jdete jakoukoliv cestou- objevujete, tvoříte, pečujete, nebo jen tiše jste- jedno je jisté: život po šedesátce nekončí. Možná teprve začíná.