Bude mít Francie letos Madame la présidente? Pokud ano, bude jí Marine Le Penová – blondýna, která je klíčovou postavou nejsledovanějších evropských voleb roku 2017 – voleb francouzského prezidenta.

O novém prezidentovi nebo prezidentce budou Francouzi rozhodovat už za necelý měsíc (první kolo 23. dubna, druhé 7. května). A vůdkyně Národní fronty, osmačtyřicetiletá Le Penová, se v průzkumech dělí o první místo s devětatřicetiletým Emmanuelem Macronem, někdejším ministrem hospodářství, který zběhl od socialistů.

Marine hlásá, že Francouzům vrátí jejich frank a osvobodí je z bruselské "poroby". Evropskou unii prohlašuje za "žalář národů". Stejně říkali kdysi Češi habsburské monarchii. Přeháněli, podobně jako dnes Marine.

Donald a Marine, najdi rozdíly

Marine Le Penová se dá nazvat Donaldem Trumpem v sukni. Podobnost je zjevná: Stejně jako americký prezident, i ona stírá rozdíly mezi levicí a pravicí, apeluje na vlastenectví a vykopává zákopy mezi vlastenci (protekcionisty, nacionalisty) a globalisty (eurofederalisty). Se svou Národní frontou je zařazována na krajní pravici. Ve skutečnosti tam nepatří. Slibuje vyšší sociální dávky a nižší věk pro odchod do důchodu. Kde na ně zadlužená vláda vezme peníze? Jednoduše omezí pomoc imigrantům.

Podobným stylem přetahoval voliče levicovým demokratům Trump. Kandidoval za pravicové republikány. Zněl ale jak odborový předák. Sliboval dovozní cla, která ochrání americký průmysl a dělníky před levným zbožím z Číny a jako bonus zeď jako spásu před mexickými kriminálníky.

Marine jako by ho vykrádala. Upozorňuje, že globalizace Francii "vymazává z mapy", navrhuje jak dovozní daně, tak daň ze zahraničních pracovníků. Stejně jako Donald chce omezit přistěhovalectví a migraci z muslimských zemí se chystá zarazit úplně. Zeď (zatím) neplánuje. Prosazuje ale přísnou kontrolu hranic – francouzských, nikoli schengenských. Ze schengenského prostoru volného pohybu chce Francii vytáhnout, obdobně jako z eurozóny.

Proboha, Les Bleus jsou černí!

Tak jako Donald je i Marine hlasem nespokojených. Zatímco Trump sbíral hlasy ve zchudlém rezavém pásu Ameriky, Le Penová je hledá v  severní Francii, v oblasti upadajícího těžkého průmyslu. "Evropa začala jako společenství uhlí a oceli, dnes nemáme ani uhlí, ani ocel," posteskla si na mítinku ve městě Rouen.

Trump v kampani kolovrátkově omílal slogan "udělejme Ameriku zase skvělou". Le Penová opakuje: "udělejme Francii zase svobodnou". Hlásá, že "pouze národ může zachránit svobodu své země před totalitou Evropské unie".

A jak by měl francouzský národ vypadat? Le Penová dala jasně najevo, jak by vypadat neměl – tak, jako fotbalová reprezentace.

"Tenhle tým přece nemůže reprezentovat Francii!" pohoršovala se nad reprezentací přezdívanou Les Bleus (Modří), v níž převládají hráči tmavé pleti.

Dvě strany volební mince

Na misku vah, kde leží šance Le Penové, můžeme přihodit zajímavou podobnost s volbami v Americe: Loni v říjnu odhadovali predikční experti Trumpovy šance na vítězství na 20 až 35 procent. A Donald vyhrál. Teď dávají Le Penové šanci na prezidentství 20 až 35 procent…

Le Penová má přitom na startu v lecčems ještě lepší postavení než Trump. Hraje jí do karet třeba to, že ve Francii je v populaci vyšší podíl nezačleněných muslimů a také vyšší nezaměstnanost.

Ale to je jen jedna strana mince. Na druhé straně Le Penová musí "opravdu" vyhrát, tedy získat víc hlasů voličů než její soupeř (soupeři). Trump to měl jednoduché – zvítězil a přitom dostal o tři miliony hlasů méně než Hillary Clintonová. Archaický systém prezidentských voleb v USA, podle kterého se hlasy počítají v každém státě zvlášť a potom se přepočítávají na volitele, dokáže s vůlí lidu zamíchat a vítězství přihrát outsiderovi.

Proti Le Penové stojí rovněž dvoukolový způsob volby. Ve Francii je pokládán za ochranu před populisty a extremisty. Ve druhém kole, do něhož postupují dva nejúspěšnější z kola prvního, je možné mobilizovat voliče, kteří v prvním kole rozmělnili hlasy mezi tradiční politiky, a přimět je, aby volili přijatelnějšího ze dvou nechtěných kandidátů.

Všichni proti Le Penové

Le Penová podle všeho postoupí do druhého kola. Spojí se pak proti ní republikáni i socialisté? Tento předpoklad se naplnil třeba v roce 2002, kdy do finále prezidentských voleb prošel Jean-Marie Le Pen, otec Marine a zakladatel Národní fronty.

Jenže Marine není tak islamofobní, rasistická a antisemitská jako její otec. Proto je přijatelnější pro větší počet Francouzů a mobilizace "uvědomělých" voličů nemusí fungovat.

Le Penovou nadto může nakopnout vyhrocená situace v zemi nebo klopýtnutí soupeře. Co když se na jejího protivníka ve druhém kole provalí skandál? Co když propukne násilí na předměstích obývaných muslimskými přistěhovalci? A co teprve kdyby před rozhodujícím hlasováním zaútočili ve Francii islamisté?

To by patrně byla její hvězdná chvíle. Právě v takových okamžicích je Le Penová slyšet nejvíc. „Náš nynější problém je levná forma terorismu. Musíme mít své hranice pod kontrolou,“ prohlásila ve čtvrtek po atentátu před londýnským Westminsterem.

Mají na frexit?

A jak by madam prezidentka fungovala?

Vedla by Francouze ven z eurozóny – k franku. Snažila by se rozmělnit Evropskou unii, redukovat ji na volné sdružení států. A pokud by snad unie s jejím plánem nebyla svolná, tak "au revoir" – zavelela by k frexitu, k odchodu z unie.

"Evropská unie je nebezpečný utopistický projekt, který se změnil ve zlý sen," prohlásila před dvěma lety během návštěvy Prahy.

Jenže Marine by pochopitelně o odchodu od eura a ze společenstva bruselského prstenu nemohla rozhodnout sama. Potřebovala by k tomu nejen souhlas parlamentu, ale především francouzských voličů v referendu. Proto také analýzy bank Barclays a UniCredit pokládají možnost, že po případném vítězství Le Penové opustí Francie euro a Evropskou unii, za málo pravděpodobnou až mizivou.

Úprk od eura by Francii nejvíc ztížil vysoký dluh. Nový frank by vůči euru devalvoval, což by francouzské vládě prodražilo splátky dluhopisů vázaných na jednotnou měnu. Země by se mohla snadno propadnout do defaultu, tedy platební neschopnosti.

Marine by také v osmadvacítce sotva prosadila konec sankcí EU vůči Rusku vyhlášených unií po anexi Krymu. Le Penová anexi podpořila. Jak jinak, vždyť její Národní fronta dostala půjčku devíti milionů eur, tedy 240 milionů korun od První česko-ruské banky.

Pryč od Angely

Prezidentka Marine Le Penová by Francii z eurozóny ani z Evropské unie patrně neodvedla. Evropu by přesto změnila. Aspoň ve dvou bodech:

1) Francouzsko-německý tandem, hnací motor unie, by za prezidentky Le Penové zhasl. Těžko si představit, jak by Angela Merkelová vyšla s nacionalistickou šéfkou Francie. Unie by bez spolupráce Francie a Německa slábla a ztrácela na významu.

2) Le Penová by splnila slib a stáhla by Francii ze spojeného velení NATO. K tomu by nepotřebovala souhlas Francouzů v referendu, ba ani poslanců parlamentu.