Generální stávka zahájená koncem března na několik dní paralyzovala veškerý život ve Francouzské Guyaně. Zavřené zůstaly základní a střední školy a univerzity a obchody, Air France a Air Caraibes byly nuceny zrušit veškeré lety kvůli stávkujícímu letištnímu personálu. Do ulic dvou největších měst, Cayenne a Saint-Laurent-du-Maroni, vyšlo na dvacet tisíc lidí, aby v nich vztyčilo barikády. V rámci teritoria s 250 tisíci obyvateli šlo o největší protest v historii.

Jestli něco opravdu citelně zasáhlo francouzské úřady, byla to okupace kosmodromu v Kourou třicítkou aktivistů v úterý 4. dubna, vedoucí k odložení startu rakety Ariane 5, která měla do vesmíru vynést brazilský a jihokorejský satelit.

"Neodejdeme. Žádná raketa neodletí, dokud nedostaneme odpověď na naše požadavky," oznámil Youri Antoinette, aktivista z hnutí Pou La Gwiyann dékolé, které se po boku třicítky odborových organizací přidalo k nátlakovým akcím proti francouzské vládě.

Okamžitým požadavkem demonstrujících obyvatel Francouzské Guyany je finanční injekce ve výši 2,5 miliardy euro. Výbuch nespokojenosti je však reakcí na přehlížení nekonečného seznamu problémů, kterými rozlohou největší francouzské zámořské teritorium dlouhodobě trpí.

Zoufalství zanedbávaného zámoří

V prvé řadě jsou to zoufalé životní podmínky ve srovnání s mateřskou zemí. Nezaměstnanost ve Francouzské Guyaně postihuje skoro čtvrtinu dospělé populace a téměř polovinu mladých do 25 let, což je nejen zdaleka nejvyšší číslo mezi všemi francouzskými départamenty, ale zároveň dvojnásobek oproti sousednímu Surinamu a Brazílii, momentálně se topící v ekonomické krizi.

Zhruba třetina obyvatel nemá přístup k elektřině a pitné vodě, ceny jsou přesto v průměru o deset až patnáct procent vyšší než ve Francii, odkud se dováží většina zboží, protože obchod s okolními zeměmi je zatížen vysokými cly.

Nízké životní standardy hluboko pod průměrem Evropské unie provází rekordní zločinnost včetně násilných trestných činů - v roce 2016 jich bylo 2338, z toho 42 vražd, což z Francouzské Guyany činí nejnebezpečnější součást Francie. Pořádek v kriminalitou stíhaném hlavním městě Cayenne udržuje pouhých 45 policistů, tísnících se v příliš malé policejní stanici a bez moderního vybavení.

Dlouhou hranici probíhající středem amazonského pralesa střeží nedostatek pohraničníků, díky čemuž se na území, které je součástí EU, bez problémů dostávají nelegální dobyvatelé zlata a pašeráci.

Prudce rostoucí počet obyvatel, způsobený částečně přílivem imigrantů z okolních zemí a částečně nadprůměrnou porodností, zmíněné problémy jen prohlubuje. Francouzská Guyana nemá dostatek školek, základních a středních škol, chybí učebnice i učitelé.

Na teritoriu funguje jediná univerzita nabízející studium ve čtyřech oborech, a několik odborných škol zaměřených na zemědělství a pedagogiku. Už tak omezená nabídka vzdělání probíhá i na nejnižší úrovni výhradně ve francouzštině, přestože velká část obyvatelstva zvláště mimo dvě největší města mluví kreolštinou nebo původními indiánskými jazyky.

Zapomenutá kolonie 

Francouzské politické elity a vlastně celá francouzská společnost v Evropě dlouhá desetiletí předstíraly, že Francouzská Guyana neexistuje. Emmanuel Macron, favorit současných prezidentských voleb, nevědomky skvěle vystihl obecné povědomí Francouzů o jejich největším zámořském teritoriu, když jej mylně označil za "ostrov".

Ostatně historicky byla Francouzská Guyana zapomenutá i programově, vždyť od dob Napoleona III. až do roku 1938 sloužila jako trestanecká kolonie, kam za dob druhého císařství a později Třetí republiky směřovaly desetitisíce odsouzenců za drobné i těžší zločiny. Devět z deseti z nich nesnesitelné podmínky nepřežilo.

Po druhé světové válce se sice bývalá trestanecká kolonie stala integrální a teoreticky i rovnoprávnou součástí Francie a velké naděje byly spojovány se založením kosmodromu v Kourou, avšak ani jedno z toho nevedlo ke skutečné prosperitě.

Právě naopak - řídce osídlené a chudé území na rovníku se najednou muselo řídit francouzskými zákony a později i evropskými směrnicemi bez ohledu na velmi odlišné podmínky, ať už se to týká těžce zdaněného podnikání, vysokých celních tarifů vůči mimoevropským zemím nebo přísných požadavků na ochranu životního prostředí. Každý zákon schválený francouzským parlamentem automaticky platí ve Francouzské Guyaně, ačkoli místní situaci zpravidla není vůbec přizpůsoben.

Kosmodrom pro bohatou Evropu

Samotný kosmodrom pak spíš než k nabídce velkého množství pracovních příležitostí přispěl ke zvýšení životních nákladů a na důležitých pozicích zaměstnává Francouze z Francie a případně další Evropany, nikoli původní obyvatele Francouzské Guyany. Jejich problémy se dostávají do popředí celostátního zájmu téměř výhradně v souvislosti s nátlakovými akcemi.

Bylo tomu tak naposledy v roce 2008, kdy generální stávka trvala jedenáct dní a vedla k jednorázovému navýšení platů, ke snížení nesnesitelně vysokých cen paliv a ke slibům významných investic do podfinancovaných oblastí.

A stejně tak je tomu i dnes, kdy se ukázalo, že většina slibů tehdejší Sarkozyho vlády zůstala na papíře. Výhodou současných protestů je načasování těsně před francouzskými volbami, díky čemuž se jimi musí vážně zabývat jak vláda, tak jednotliví kandidáti.

Usilovně vyjednávající delegaci pod vedením ministra vnitra Matthiase Fekla a ministra pro zámoří Ericka Bareigtse se prozatím podařilo dojednat ukončení blokády kosmodromu výměnou za okamžité schválení jednorázové injekce ve výši jedné miliardy euro, jejíž součástí by mělo být vybudování nové věznice a soudní budovy a příchod devadesátky policistů v průběhu příštích tří let.

Marshallův plán pro Francouzskou Guyanu

Nicméně velká část protestujících dojednanou částku považuje za příliš nízkou a volá po "Marshallově plánu" pro Francouzskou Guyanu. Nespokojenost tedy pokračuje, přičemž některé skupiny požadují "totální blokádu" teritoria včetně uzavření klíčových silničních komunikací. Minulý týden také došlo k prvním násilnostem a zranění policisty.

Ještě důležitější než pouhé uhašení současné krize přitom bude změna postoje francouzské společnosti a jejích volených představitelů k Francouzské Guyaně a potažmo ke všem stále dost rozsáhlým zámořským državám, kde na tři miliony obyvatel společného státu žije ve výrazně horších životních podmínkách než Francouzi v Evropě, aniž by se o jejich obtížích hovořilo jindy než v dobách masivních, často mimochodem navzájem koordinovaných stávek, protestů a blokád.

Jinak se může stát, že Francie tato území postupně ztratí, stejně jako ztratila bývalé kolonie ze slavnějších dob. Nová Kaledonie by mohla být první vlaštovkou druhého rozpadu francouzského zámořského panství: zde se o nezávislosti bude v referendu rozhodovat již příští rok.

Případná ztráta Francouzské Guyany, kde se mezi radikálnějšími aktivisty o odtržení spekuluje již dlouho, by kvůli přítomnosti vesmírného centra byla ještě mnohem bolestivější - a pocítila by ji celá Evropská unie.