Francouzského exprezidenta Nicolase Sarkozyho čeká soud kvůli korupci a ovlivňování veřejného činitele. Sarkozy tak bude prvním exprezidentem v období takzvané páté republiky souzeným kvůli korupční kauze.

Populisté napříč Evropou burcují proti islamizaci, útočí na veřejnoprávní média či pranýřují byrokracii Evropské unie. Jejich voliče ale denně trápí úplně jiné problémy – jak vyžít z nízkého důchodu, nebo jak se dostat do města, když se ruší dopravní spoje. Stovky výzkumných rozhovorů také prokázaly, že lidé často nevolí populisty proto, že věří, že jim zlepší život, ale aby uvolnili trochu vlastní frustrace, píše Vojtěch Berger na webu Hlídací pes. 

Vlastně to celé vypadá, jako by si to vycucal z prstu režisér nějakého béčkového politického dramatu. Prezident země X vyvolá pod praporem humanity a údajné ochrany lidských práv válku proti zemi Y a svrhne tamní režim jenom proto, aby zlikvidoval hlavního svědka pochybného a nelegálního financování své partaje. A celé to ještě udělá tak diletantsky (anebo naopak tak mazaně?), že zemi rozbombarduje, celá oblast následně upadne do totálního chaosu, stát se rozpadne, zavládne v něm islamistický teror a do pohybu se dá mohutná uprchlická vlna.

Ve Francii se tomu říká "období milosti" (état de grâce). Jde o prvních sto dní nového prezidenta, po jehož uplynutí by měla být nová hlava státu poprvé seriózně hodnocena za své působení v úřadu. Emmanuelu Macronovi, francouzskému prezidentovi zvolenému přesvědčivou většinou, ale za nepřesvědčivé účasti voličů, tato doba uplynula 21. srpna. Jak je na tom?

Marine Le Penová těsně před rozhodujícím druhým kolem francouzských prezidentských voleb oslabovala v průzkumech. A to přes dynamickou kampaň a uzavření šokujícího spojenectví s neúspěšným pravicovým kandidátem. Zde jsou hlavní příčiny jejích problémů z posledních dní a zároveň faktory, které by současnou situaci ještě mohly zvrátit:

Bod zlomu ve vztahu francouzské pravice k Národní frontě. I tak by se dala popsat klíčová politická událost před druhým kolem prezidentských voleb, kdy neúspěšný kandidát Nicolas Dupont-Aignan vyhlásil otevřenou podporu Marine Le Penové výměnou za příslib premiérského křesla. Hrdý gaullista, jehož v prvním kole podpořilo bezmála pět procent voličů, se tak stal zatím nejvýznamnější figurou tradiční pravice ve Francii, která spojila svůj osud s vítězstvím kandidátky označované za extremistickou.

Francie se utápí v nejistotě. Nejenže není jasné, kdo se stane příští hlavou státu, jisté není ani to, kteří dva kandidáti se o nejvyšší francouzskou ústavní pozici vůbec utkají. Původní favorité, Marine Le Penová z Národní fronty a Emmanuel Macron z hnutí Kupředu! (En Marche!), těsně před hlasováním ztrácí půdu pod nohama. Do hry se naopak vrací starý známý, bývalý premiér François Fillon, a na extrémní levici nečekaně vyrostl Jean-Luc Mélenchon.

Francouzská Guyana, francouzské teritorium nedaleko rovníku o rozloze větší než Česká republika, na sebe v posledních týdnech strhla pozornost mateřské země i zbytku Evropy. Generální stávka tam totiž spolu s místní ekonomikou ochromila provoz na klíčovém kosmodromu využívaném Evropskou kosmickou agenturou (ESA). Francie se tak musí krátce před volbami zabývat stále vážnějšími problémy, kterými trpí její bývalá kolonie.