Buřinky se začaly vyrábět v Londýně od poloviny 19. století a spojené s nimi máme kdekoho: Od Pana Tau, přes Jiřího Šlitra, Charlieho Chaplina a Laurela a Hardyho až po Winstona Churchilla nebo anglické byznysmeny.

Z byznysem toho mají domorodé Bolivijky, neboli cholitas, opravdu pramálo společného. Buřinka je pro ně především symbolem emancipace, který vznikl - jak to tak bývá - náhodou.

V roce 1920 měla jistá firma z Manchesteru dodat klobouky britským dělníkům, kteří tou dobou v Bolívii stavěli železnice. Kloboučníci to ale celé nějak zvorali, takže buřinky sice dorazily, ale byly hnědé (namísto černých) a příliš malé. Tím pádem byly Britům k ničemu a nechtěli je ani Bolivijci.

Zlikvidovat celou zásilku by bylo škoda, a tak dovozce dostal fenomenální nápad: Ozdobil všechny buřinky barevnými třásněmi a pentlemi a zkusil je nabízet jako dámské klobouky. Podařilo se mu místním dámám nakukat, že nová pokrývka hlavy zvyšuje plodnost, že v Evropě jde o velký módní hit a že Evropanky skoro nic jiného nenosí. A indiánky zabraly! Buřinky se pro ně staly nejen módním doplňkem, ale především symbolem boje proti diskriminaci.

Těžký úděl domorodých žen

Domorodé příslušnice etnických skupin aymara (ta dnes tvoří čtvrtinu obyvatelstva) a quechua (necelou třetinu), které se z vesnic stěhovaly do měst, to totiž v zemi rozhodně nemívaly lehké. Většinou fungovaly jako služky a španělští kolonizátoři je mimo jiné nutili nosit výrazně nabírané sukně, které se tak kdysi staly symbolem útlaku a podřízenosti.

Po celé generace se cholitas nesměly volně pohybovat v metropoli La Paz na ústředním náměstí Plaza Murillo ani ve čtvrtích boháčů. Ještě před pár desetiletími je dokonce nepouštěli ani do některých restaurací, taxíků nebo autobusů.

Dnes je situace jiná, země se mění ekonomicky i sociálně a cholitas studují na univerzitách, pracují ve vládních úřadech, bankách či právnických firmách a moderují televizní a rozhlasové pořady. A v roce 2005 si Bolivijci dokonce zvolili prvního domorodého prezidenta Eva Moralese, který vládne dodnes.

Nabírané sukně už pro ženy nejsou výrazem útlaku. Dnes je Bolivijky nosí s hrdostí – stejně jako buřinky. A protože originální buřinky vyjdou klidně i na 1000 dolarů za kus, staly se i symbolem společenského postavení.

A ne že si je dámy narazí na hlavu, jak je napadne: Vdané je nosí na temeni, svobodné nebo ovdovělé posunuté na stranu. A pokud mají klobouk šoupnutý do týla, dávají v žertu najevo, že jim to ve vztahu dost skřípe.

Význam klobouku dokumentuje případ loni zesnulé moderátorky Remedios Lozaové. Ta se v roce 1989 stala první domorodou ženou, která se dostala do bolivijského parlamentu. Tehdejší předseda zákonodárného sboru jí nařídil, aby laskavě buřinku odložila. Dáma to ovšem hrdě odmítla s tím, že jde o součást její osobnosti.

Remedios Lozaová v bolivijském parlamentu | zdroj: Profimedia