Jak džíny dobyly svět aneb 145 let starý symbol protestu i elegance

Čtyřicet let po získání patentu se tyto kalhoty dostaly z dělnických kruhů na filmová plátna. V roce 1914 je totiž oblékla hvězda tehdejších westernů William Hart. Započala tak "džínová" image hrdiny Divokého západu - o čtvrt století později už je nosil třeba třeba i John Wayne ve westernu Přepadení.

A ačkoliv bylo do největšího boomu džín ještě daleko, povědomí o nich se ve světě posilovalo mimo jiné i díky americkým vojákům a námořníkům, kteří je během druhé světové války a po ní s oblibou nosili i ve svém volném čase. 

Přelomová padesátá léta

Zásadní zlom však přišel v 50. letech. Právě tehdy džínsy navlékly tehdejší mladé rebelantské hvězdy. Zásadní podíl na vzniku "džínového kultu" je přikládán Jamesi Deanovi. Mladý fešný herec s tragickým osudem v roce 1955 zazářil ve snímku Rebel bez příčiny v, jak se později ukázalo, nadčasovém outfitu - kožené bundě, tričku a džínách.

Džíny ale nosili i další populární umělci té éry - například švihácký Marlon Brando v dalším slavném snímku Divoch nebo sexy Marilyn Monroe. 

A v reálu je zpopularizovali takzvaní Greasers, subkultura spojená s dělnickou mládeží a mladými lidmi vůbec, která se vyznačovala zálibou v motorkách, ilegálních závodech aut ale i napomádovanými účesy.

Džíny, kam se podíváš 

Pak už obliba džínsů rostla, zvlášť díky sedmdesátkám. Tehdy se ve své "slušné" podobě staly pevnou součástí moderního, ležérního looku. Zbožňovali je ale i punkeři, rockeři, metalisti a později i hiphopeři. Mohli si je totiž přizpůsobit svému stylu. Punkeři milovali odrbané a roztrhané kalhoty, hiphopeři v 80. letech široké maxi džíny, rockeři a metalisté zase inklinovali spíše k úzkým modelům. 

 

Provokativní reklama 

Počátkem 80. let také vznikla jedna z nejslavnějších reklam na džíny, tentokrát značky Calvin Klein, která vzbudila dost pozornosti. Její aktérkou se stala Brooke Shieldsová, tehdy patnáctiletá herečka s image lolity. V reklamních spotech pózovala v ultratěsných džínách, což si vysloužilo velkou kritiku a kampaň některé americké televizní stanice zakázaly.

 

S džíny se pojí i další známé reklamy. Například Kate Moss, v té době osmnáctiletá, nafotila jednu "polonahou" opět pro značku Calvin Klein. Diesel se pak o dva roky později zapsal do dějin reklamy fotografií Davida Lachapellea, která zachycuje dva líbající se námořníky. 

 

Den denimu má hrozivý původ 

Na středu 25. dubna připadá také takzvaný "Denim Day". To, co se na první pohled zdá jako příjemná, oslavná kratochvíle, má děsivý podtext. V roce 1992 byl v Itálii obviněn pětačtyřicetiletý instruktor autoškoly ze znásilnění osmnáctileté dívky - své žačky. Navíc jí vyhrožoval, že pokud to někomu poví, tak ji zabije.

Dívka se svěřila rodičům a násilník byl odsouzen. Později se však odvolal k nejvyššímu soudu, kde přednesl obhajobu, že "nemohl dívku znásilnit, protože na sobě měla těsné džíny". Tvrdil, že musela při svlékání spolupracovat, a tudíž to nebylo znásilnění, ale dobrovolný sex. 

Nejvyšší soud mu dal za pravdu s verdiktem, že "těsné džíny je nemožné z někoho stáhnout, aniž by ten, kdo je nosí, pomohl" a předchozí verdikt zrušil. To vzbudilo velkou vlnu rozhořčení. Druhý den přišly ženy do italského parlamentu v džínsech a s plakáty, na nichž stálo: "Džíny: Alibi pro znásilnění".

Podpůrná gesta přišla i ze Spojených států a takzvaný Denim Day byl vyhlášen pravidelnou událostí. Vzít si na sebe džíny v tento den je tak forma protestu proti sexuálnímu násilí. 

Mimochodem, argumentovat tím, že oběť musela kvůli úzkým džínám "spolupracovat", už v Itálii není možné. Nejvyšší soud se od svého předchozího rozhodnutí distancoval (až) v roce 2008.