Čtyřicet let po získání patentu se tyto kalhoty dostaly z dělnických kruhů na filmová plátna. V roce 1914 je totiž oblékla hvězda tehdejších westernů William Hart. Započala tak "džínová" image hrdiny Divokého západu - o čtvrt století později už je nosil třeba třeba i John Wayne ve westernu Přepadení.

William S. Hart nosil džíny už v němé éře filmu | zdroj: Profimedia

A ačkoliv bylo do největšího boomu džín ještě daleko, povědomí o nich se ve světě posilovalo mimo jiné i díky americkým vojákům a námořníkům, kteří je během druhé světové války a po ní s oblibou nosili i ve svém volném čase. 

Přelomová padesátá léta

Zásadní zlom však přišel v 50. letech. Právě tehdy džínsy navlékly tehdejší mladé rebelantské hvězdy. Zásadní podíl na vzniku "džínového kultu" je přikládán Jamesi Deanovi. Mladý fešný herec s tragickým osudem v roce 1955 zazářil ve snímku Rebel bez příčiny v, jak se později ukázalo, nadčasovém outfitu - kožené bundě, tričku a džínách.

Džíny ale nosili i další populární umělci té éry - například švihácký Marlon Brando v dalším slavném snímku Divoch nebo sexy Marilyn Monroe. 

A v reálu je zpopularizovali takzvaní Greasers, subkultura spojená s dělnickou mládeží a mladými lidmi vůbec, která se vyznačovala zálibou v motorkách, ilegálních závodech aut ale i napomádovanými účesy.

Džíny, kam se podíváš 

Pak už obliba džínsů rostla, zvlášť díky sedmdesátkám. Tehdy se ve své "slušné" podobě staly pevnou součástí moderního, ležérního looku. Zbožňovali je ale i punkeři, rockeři, metalisti a později i hiphopeři. Mohli si je totiž přizpůsobit svému stylu. Punkeři milovali odrbané a roztrhané kalhoty, hiphopeři v 80. letech široké maxi džíny, rockeři a metalisté zase inklinovali spíše k úzkým modelům. 

  The Ramones | zdroj: Profimedia

Provokativní reklama 

Počátkem 80. let také vznikla jedna z nejslavnějších reklam na džíny, tentokrát značky Calvin Klein, která vzbudila dost pozornosti. Její aktérkou se stala Brooke Shieldsová, tehdy patnáctiletá herečka s image lolity. V reklamních spotech pózovala v ultratěsných džínách, což si vysloužilo velkou kritiku a kampaň některé americké televizní stanice zakázaly.

S džíny se pojí i další známé reklamy. Například Kate Moss, v té době osmnáctiletá, nafotila jednu "polonahou" opět pro značku Calvin Klein. Diesel se pak o dva roky později zapsal do dějin reklamy fotografií Davida Lachapellea, která zachycuje dva líbající se námořníky. 

  Reklama na džíny Diesel | zdroj: collections.vam.ac.uk

Den denimu má hrozivý původ 

Na středu 25. dubna připadá také takzvaný "Denim Day". To, co se na první pohled zdá jako příjemná, oslavná kratochvíle, má děsivý podtext. V roce 1992 byl v Itálii obviněn pětačtyřicetiletý instruktor autoškoly ze znásilnění osmnáctileté dívky - své žačky. Navíc jí vyhrožoval, že pokud to někomu poví, tak ji zabije.

Dívka se svěřila rodičům a násilník byl odsouzen. Později se však odvolal k nejvyššímu soudu, kde přednesl obhajobu, že "nemohl dívku znásilnit, protože na sobě měla těsné džíny". Tvrdil, že musela při svlékání spolupracovat, a tudíž to nebylo znásilnění, ale dobrovolný sex. 

Nejvyšší soud mu dal za pravdu s verdiktem, že "těsné džíny je nemožné z někoho stáhnout, aniž by ten, kdo je nosí, pomohl" a předchozí verdikt zrušil. To vzbudilo velkou vlnu rozhořčení. Druhý den přišly ženy do italského parlamentu v džínsech a s plakáty, na nichž stálo: "Džíny: Alibi pro znásilnění".

Podpůrná gesta přišla i ze Spojených států a takzvaný Denim Day byl vyhlášen pravidelnou událostí. Vzít si na sebe džíny v tento den je tak forma protestu proti sexuálnímu násilí. 

Mimochodem, argumentovat tím, že oběť musela kvůli úzkým džínám "spolupracovat", už v Itálii není možné. Nejvyšší soud se od svého předchozího rozhodnutí distancoval (až) v roce 2008.