Proč by nás neměli vyvádět z míry muži v sukních

GALERIE KOMENTÁŘ - Komentáře autor: Václav Štefan

Ohrožují naši kulturu muži v sukních, jak soudí SPD Tomia Okamury a její příznivci? Není načase se zbavit stereotypů spojených s módou, které se v rámci historie stejně neustále mění? Je fér, aby ženy mohly nosit bez problémů mužské oblečení, ale na muže v sukních se společnost dívala skrz prsty?

V mnoha historických etapách a lidských kulturách bylo a stále i je naprosto normální, aby muži nosili sukně.

V mnoha historických etapách a lidských kulturách bylo a stále i je naprosto normální, aby muži nosili sukně.,zdroj: Profimedia.cz

Šéfovi SPD Tomiu Okamurovi a jeho věrné pravé ruce Radimu Fialovi muselo být evidentně líto, že jim v poslední době přebírá velkou část mediální pozornosti jejich kolega Lubomír Volný, který se v prosinci proslavil útoky na zesnulého prezidenta Václava Havla a další řadou provokativních statusů a výstupů. Jinak se jen těžko vysvětluje husarský kousek, do něhož se dvojice poslanců SPD minulý týden pustila.

Radim Fiala minulou středu vypustil na svůj facebookový profil přes půl roku starou fotografii z gymnázia v Blansku, kde na sobě dva kluci mají - a teď se podržte - obyčejné sukně, a navíc pózují společně s dívkou v maskáčích a slečnou v obleku. Což z nějakého důvodu pana poslance rozpálilo tak, že fotku doplnil o košatý a naprosto vyfabulovaný text div nevěstící úpadek civilizace kvůli tomu, že škola dětem nutí "zvrácené genderové teorie", které podle Fialy tvrdí, že by muži měli kojit a rodit děti.

Těžko říct, kde si něco takového přečetl, protože gender se nezabývá biologickými rozdíly, ale těmi společenskými. Pravděpodobně má zmatek v pojmech gender a pohlaví. Fiala také nepřímo naznačil, že je perverzní, aby ženy dělaly záchranáře nebo hasiče, což doplnil o prohlášení, že právě kvůli tomu ve Švédsku umírají lidé v plamenech.

Další den se stejná fotka s prakticky tímtéž textem objevila i na Facebooku Tomia Okamury. Šéf SPD jen vyškrtl zmínku o lidech, kteří ve Švédsku kvůli ženám umírají. Na diskuse pod oba příspěvky, kde se ve velkém vyjadřovali příznivci SPD, byl opravdu smutný pohled. Fanoušci obou poslanců zde nešetřili všemožnými nechutnými urážkami na účet studentů, jejich rodičů i školy, a celá věc tak měla podobu šíleného internetového lynče.

Ve velkém se ozvali ale i dotčení studenti gymnázia. Opřeli se do demagogie obou pánů, kteří jejich fotku absolutně vytrhli z kontextu a vymysleli si k ní vlastní barvitě apokalyptické scénáře. Opravdu se nejednalo o nějakou vysněnou "neomarxistickou indoktrinaci", kdy by studenti byli v rámci výuky nuceni nosit sukně, ale jednoduše šlo o ozvláštnění výuky sociologie v posledním týdnu školního roku.

Akci zaměřenou na stereotypy v oblékání a módě, nesoucí název "Jinej neznamená špatnej: I muži mají právo na sukni", si navíc studenti vymysleli sami a účast byla dobrovolná. Proti poslancům SPD se rovněž postavil ředitel gymnázia a školy se zastal i Úřad vlády.

Móda jako sociální konstrukt

Je až děsivé, jaké pobouření a kolik nenávisti může v dnešní době vzbudit jedna fotka mužů v sukni, a pouze to dokazuje to, že takových akcí bojujících se stereotypy v oblékání potřebujeme ještě víc. Jeden by doufal, že ve 21. století je naše společnost už dost dospělá na to, aby nevnucovala lidem, co smějí a nesmějí nosit. Navíc je poněkud groteskní, že se proti nošení sukní muži vymezuje právě SPD, která si často bere na paškál fundamentalistické muslimy právě za to, že nutí ženám, co mají nosit. I když na otevřené pokrytectví si u této politické strany a jejích představitelů člověk už tak nějak zvykl.

Dělení na mužskou a ženskou módu je především sociální konstrukt, což nám ostatně ukazuje celá historie oblékání, které se napříč dějinami lidstva neustále proměňuje. Co je nyní vnímáno částí společnosti jako výhradně ženská móda, bylo dříve doménou mužů, a naopak. Dnešní zažité představy a stereotypy, jako že modré oblečení je pro chlapečky a růžové pro holčičky, prostě nemají nic společného s biologickými rozdíly obou pohlaví.

Třeba takový make-up, který je dnes vnímán jako převážně ženská záležitost, používali například ve starověkém Egyptě nebo v baroku muži i ženy. Dnes pro ženské boty typické vysoké podpatky zase původně vznikly jako mužská móda a nosil je třeba "Král Slunce" Ludvík XIV. Podobně je to i s pestrými barvami a punčochami, které by dnes společnost přiřkla spíše ženám, přitom se přesně v těchto věcech po středověkých bojištích proháněli landsknechti. A s nošením sukní se to má stejně.

Kalhoty jsou barbarské!

V mnoha historických etapách a lidských kulturách bylo a stále i je naprosto normální, aby muži nosili sukně nebo volné kusy oblečení, které mají rozhodně blíže k sukním, suknicím či šatům, než ke kalhotám. Podívejme se třeba k antickým Řekům, kteří nosili například delší lněné a vlněné tuniky. Naopak pohrdali kalhotami, které oblékaly národy z Asie, jako Peršané a Skytové. V antickém Řecku tak bylo v rámci kulturního boje nošení kalhot považováno za projev barbarství a divošství.

Odpor ke kalhotám od Řeků přejali (jako ostatně fůru dalších věcí) starověcí Římané, jen místo východních národů si je spojovali především s evropskými "barbary" z Germánie a Galie. V antickém Římě se tak stejně jako v Řecku nosily například volné tuniky či formálnější a honosnější tógy. V roce 397 n. l. dokonce západořímský císař Honorius nošení kalhot na území města Říma zakázal pod trestem vyhoštění a rovněž byly nepřípustné vysoké kožené boty, opět spojované s barbarskými kmeny.

Je ovšem třeba říct, že přesný důvod zákazu není jistý - v této době totiž již tyto prvky "barbarské" módy přejali římští vojáci, pro které byly mnohdy značně praktičtější než suknice a nízké boty, především v případě jízdních jednotek. Není tak jasné, zda zákaz mířil na to, aby byla uchráněna římská identita před "barbarskými" vlivy, nebo aby bylo civilní obyvatelstvo jasně odlišeno od armády.

Během středověku se pak postupně na území Evropy u mužů ujaly především nejrůznější druhy kalhot a nohavic, ač sukně stále částečně v mužské módě přežívaly v podobě dlouhých halen a tunik. Zajímavé pak je, že muži v různých výrazných funkcích, kde měli působit majestátně a důležitě, sukně a sukním a šatům podobná roucha stále nosili a mnohdy nosí dodnes, jako například kněží, soudci a podobně.

Osobně jsem například takto oblékal dlouhou černou sukni, když jsem ještě v dětství dělával ministranta v kostele. Je pak trochu zvláštní, že části společnosti vadí, když muži nosí sukně, protože to podle nich odporuje nějakým "tradičním hodnotám", ale v kostele se to u mužů, kteří se aktivně účastní bohoslužby, naopak dle tradice vyžaduje. Záhada…

Sláva kiltům

Stále ale existují i kultury bez jakýchkoliv zakořeněných předsudků vůči mužům, kteří na veřejnosti nenosí kalhoty. Jako například Skotsko a jeho známé tartanové kilty, ale i další keltské kultury, jako třeba Galicie ve Španělsku, kde se s kilty můžeme rovněž setkat. Ač se tedy kiltu samozřejmě neříká přímo sukně, jeho modernější podoba "feileadh bheag" neboli "malý kilt" není prakticky nic jiného. Se starší podobou "feileadh mor", tedy "velkým kiltem", který se krom spodní části těla táhl i přes tu horní, se dnes mimo historické akce prakticky nesetkáme.

A to mluvíme pouze o Evropě. Sukně jsou nadále řadovou součástí mužského šatníků všude možně po světě, jako třeba v Polynésii, kde muži nosí takzvané lavalava, včetně třeba policie v Samoi.

Je třeba říct, že i u nás dnes můžeme místy narazit na muže v sukni, třeba v rámci metalové subkultury, a rovněž se u nás někdy objevují i zmiňované kilty. Nebo můžeme potkat i jednotlivce, kteří se snaží bojovat se zavedenými představami o oblékání. Vzpomeňme si třeba na Jiřího Korna, který na sebe jako propagátor nošení pánských sukní několikrát upozornil. Přesto se stále jedná o vzácné výjimky a část společnosti se na muže odmítající kalhoty pořád dívá skrz prsty.

Přitom mohou mít pro pány oproti kalhotám i spoustu výhod. Třeba v parném létě může být rozhodně příjemnější si vzít volnou sukni, než si pařit rozkrok v kalhotách. Jako to například před pár lety udělali francouzští řidiči autobusů v Nantes, když jim jejich společnost nutila v parných dnech dlouhé kalhoty a nechtěla jim povolit šortky.

Svobodu v oblékání si zaslouží i muži

Zajímavé pak je, že v dnešní době se podobná módní dogmata drží převážně mužů. Ženy si v naší společnosti klidně mohou vzít "mužské" oblečení a nikoho to nijak nezarazí ani nepřekvapí (samozřejmě na hodně vzácné výjimky, které i v dnešní době fanaticky tvrdí, že by ženy neměly nosit kalhoty).

Přitom ještě před nějakými sto lety se v Evropě včetně Prahy pořádaly bouřlivé demonstrace proti ženám, které měly tu drzost, že místo sukní začaly nosit kalhoty, což se vlastně příliš neliší od toho, když se pod příspěvkem poslanců SPD lidé pobuřují nad tím, že muži nosí sukně.

Dnes je otázka žen a kalhot samozřejmě minulostí a dámy si můžou jednoduše nosit, jaký kus oblečení zrovna chtějí. Mužům se ale tahle volnost společností stále odpírá, a jejich šatník je tak z velké části vlastně velmi chudý a místy až uniformní. Stačí se podívat na typicky mužské společenské oděvy, které jsou za posledních sto let prakticky stále stejné. Snad už i muži by si v 21. století zasloužili nebýt - co se oblečení týče - diskriminováni na základně stereotypů spojených s jejich pohlavím a mohli by si konečně bez jakýchkoliv poznámek nosit to, co je jim zrovna pohodlné.

Naše společnost je snad už dost dospělá na to, aby lidem nenutila, co si mají oblékat, a aby se nezbortila poté, co člověk na ulici potká muže štrádujícího si to po chodníku v sukni.

Tagy: móda Česko diskriminace domácí historie gender rovnost pohlaví móda a oděvní průmysl SPD Svoboda a přímá demokracie SPD

Zdroje: Vlastní