Pro obyvatele, kteří v nich žijí, jsou tyhle země samozřejmě skutečné. Přesto formálně neexistují. Nic na tom nemění ani to, že v mnoha případech mají vlastní vlajky, vlády nebo kulturní identity. Není těžké vysvětlit, proč tomu tak je.  

Obrazce na peruánské planině Nazca patří mezi největší záhady jihoamerické archeologie. Japonští badatelé jich nedávno odhalili dalších 143 a dospěli k názoru, že sloužily k rituálním účelům.

Předkolumbovské civilizace Ameriky byly pověstné rituálním zabíjením. Ne vždy bylo motivováno náboženstvím.

Oblečení indiánů a kovbojů si lze jen sotva představit bez typických dlouhých třásní. Nebyly jen pro ozdobu – měly především praktický účel. K čemu vlastně sloužily?

Působí to trochu jak pěst na oko: Tradiční indiánský oděv hýřící barvami a k tomu klasická buřinka. Proč si domorodé dámy z Bolívie oblíbily tento bizarní módní doplněk, který jim vesměs nepadne a – ruku na srdce – vlastně ani moc nesluší?

Kryštof Kolumbus do povědomí vstoupil jako slavný mořeplavec a objevitel Ameriky. Ačkoli nebyl první, kdo na nové území vkročil, byl jediný, kdo dokázal svůj úspěch dokonale prodat. Ale každá mince má i svůj rub. Tím Kolumbovým byla jeho povaha a chování.

Indiánskou dívku Pocahontas si mnozí spojují se slavným příběhem od Disneyho. Její skutečný život měl ale do pohádky daleko. Pocahontas dokonce nebylo ani její pravé jméno.

Politická korektnost má další oběť, tentokrát to odnesl Kryštof Kolumbus. Objevením Ameriky sice v roce 1492 symbolicky zahájil novověk, někteří by ale dali zřejmě přednost návratu do středověku.