Sociální demokracie kandiduje v letošních evropských volbách s heslem "Pro férovou Evropu". Dává tím najevo, že ne všechno je v současné Evropské unii fér. Typickým příkladem neférovosti je podle ČSSD rozdílná kvalita potravin, pracích prášků, ale také mnohem vyšší sazby mobilních operátorů, propastné rozdíly ve mzdách nebo snaha nadnárodních firem vyvádět peníze do daňových rájů.

Zajímavé je, jakým způsobem strana operuje s férovostí, co se týče zavedení společné evropské měny v České republice, a jak se k euru celkově staví. Ve svém Programovém argumentáři, který představila minulý týden spolu se svými kandidáty a Desaterem poslance ČSSD v Evropském parlamentu, zdůrazňuje, že "euro přijmeme, až to bude fér!"

Takový závazek nemusí být špatný, pokud je jasné, co přesně znamená. Podle sociálních demokratů není kam spěchat, euro přijmeme, až to bude jednoznačně výhodné pro českou ekonomiku i české občany. Už však neříkají, jak se pozná, že přijetí eura je fér, respektive že je pro nás jednoznačně výhodné, jaké podmínky musí být splněné, a hlavně - co konkrétně pro to ČSSD hodlá udělat.

Společná evropská měna u ledu

Sociální demokracie ke společné evropské měně dále uvádí celkem tři body. Zaprvé: "Přijetí eura není aktuální téma. Nelze je přijímat jen kvůli zájmům exportérů, musí na něm být shoda, která zatím není." Něco se zřejmě změnilo, protože bývala doba, kdy zavedení společné evropské měny pro ČSSD na pořadu dne bylo. Stejně tak o exportu se dříve sociální demokraté ve vztahu k euru vyjadřovali jinak.

A pokud zmiňují, že na zavedení eura musí být shoda, je namístě se ptát, zda budou usilovat o to, aby vznikla, a zda pro to chtějí něco udělat. Zatím to tak nevypadá. Spíše se zdá, že jim tento stav vyhovuje a že si nemíní pálit prsty: Věc není aktuální, takže se o ni už nemusíme starat, dáváme ji k ledu a hotovo.

To potvrzuje i druhá teze ze sociálnědemokratického argumentáře: "Češi v průzkumech přijetí eura dlouhodobě odmítají a není důvod to nerespektovat. Česká koruna je stabilní a je výhodné, že ji můžeme sami kontrolovat." Sociální demokraté jsou zkrátka spokojení se současným stavem a nemají důvod ho měnit. Prezentují se jako někdo, kdo má respekt k vůli občanů, a vyzdvihují českou korunu jako něco pevného, co máme ve své moci. Těžko v tom nevidět snahu zalíbit se veřejnosti a vézt se na národní vlně, protože česká koruna je prostě česká koruna.

Třetím bodem se pak ČSSD odkazuje na své tradiční voliče, jejichž zájmy chce hájit: "Přijetí eura musí předcházet široká debata a důkladné analýzy, aby přechod na společnou měnu nepostihl ty nejpotřebnější, neznamenal skokové zdražení v obchodech, nesnížil důchody nebo platy a nedopadl na výši úspor."

Psát o široké debatě a důkladných analýzách je pěkné. Nuže, sociální demokraté ji mohou vést a analýzy vypracovat. Nemluvě o tom, že na to všechno už bylo dost času. ČSSD měla mnoho let na to, aby dnes mohla na ony vzývané analýzy ukázat a říct, že její zásluhou v České republice proběhla diskuze, o které mluví. Ale stojí o to vůbec? Vždyť na druhé straně nechce nikam spěchat a respektuje postoj veřejnosti, která euro odmítá.

Plácnutí do vody, kec a blábol

Strana tak svým přístupem k euru předvádí čirý alibismus, kterému ještě nasazuje korunu, když ve zmíněném desateru, jež má být zároveň závaznou smlouvou mezi ČSSD a voličem, budoucí sociálnědemokratičtí europoslanci slibují, že se zavedením eura budou souhlasit pouze a jen tehdy, až "pro všechny naše občany bude opravdu výhodné".

A co když vždycky bude existovat skupina občanů, která bude tvrdit, že pro ni přijetí společné evropské měny není výhodné? Bude ČSSD prosazovat euro i jim navzdory? Bude je přesvědčovat o tom, že se mýlí a že se jim ve skutečnosti vyplatí? Anebo bude donekonečna čekat, jestli náhodou někdy v budoucnu nezmění názor? Tomu by ostatně její aktuální postoj nasvědčoval.

A co se tou výhodností vlastně myslí? Jde jen o to, aby nenastalo skokové zdražení v obchodech, nesnížily se důchody či platy a nebyla ohrožena výše úspor? Proti tomu však sociální demokraté mohou něco podniknout, přičinit se o to, aby se nic z toho nestalo. Nebo se pod zdůrazňovanou výhodností skrývá ještě něco jiného? Anebo je to ze strany ČSSD pouhé plácnutí do vody, kec a blábol, který dobře zní a na který se dá neustále odkazovat a dokola opakovat 'jsme pro zavedení eura, až to bude pro všechny výhodné'? A kromě toho pro přijetí společné evropské měny nehnout prstem?

Přitom v programu pro sněmovní volby v roce 2010 sociální demokraté slibovali, že zavedou "jednotnou evropskou měnu nejpozději do 5 let, tedy v období 2015—2016". Avizovali, že připraví reálnou strategii jejího přijetí. Jejich současný přístup k euru svědčí o tom, že se jim to úplně nepovedlo.

Před devíti lety ve svém volebním programu také podrobně rozváděli důvody, proč máme euro přijmout a proč je to pro nás výhodné. Argumentovali tím, že jeho zavedení bude mít stabilizující efekty pro podnikání i veřejné finance (nyní naopak hovoří o stabilní české koruně). Tvrdili, že výhody převyšují možná rizika, která je navíc možné do značné míry eliminovat vhodnou vládní politikou.

Naivní víra ve stranické programy

Dokonce ve stále ještě platném dlouhodobém programu ČSSD z roku 2017 se rovněž píše: "Euro pomůže zvýšit náš obchod, a vytvářet tak nová pracovní místa. Povede k úsporám u zbytečně placených transakčních nákladů. Zapojí nás do hlavního evropského proudu, do nějž historicky a kulturně patříme. Uvíznutí na vedlejší koleji evropské integrace by ČR zásadně poškodilo ekonomicky i politicky."

Když si to srovnáme s aktuálním stanoviskem ČSSD ke společné evropské měně, mnoho toho z jejích dřívějších postojů nezbylo. Důvody, proč euro zavádět, zmizely. Namísto toho se sociální demokracie začala zaklínat tím, že ho nelze přijímat jen kvůli zájmům exportérů (v uvedeném dlouhodobém programu naproti tomu má, že pro naši exportně orientovanou zemi se euro ve střednědobé i dlouhodobé perspektivě jeví jako jednoznačně výhodné). Sociální demokraté tím zřejmě chtějí dát najevo, že ještě nedávno hájili zájmy exportérů, kdežto nyní už hájí zájmy občanů.

ČSSD tak ve výsledku zařadila zpátečku a svůj přístup k zavedení eura přizpůsobila veřejnému mínění. Provedla to způsobem, který bije do očí a který postrádá nejen jakékoli známky politického vizionářství, ale i schopnosti vytyčit si cíl a něco pro jeho dosažení udělat.

Z jejího současného postoje ke společné evropské měně není vůbec zřejmé, jestli ji opravdu podporuje a co je pro její přijetí ochotná učinit. Minimálně se však na tom ukazuje, jakou váhu mají její předvolební programy, a že kdo na ně spoléhá, bude dříve či později usvědčen z naivity.