V pátek 24. a v sobotu 25. května se v České republice uskuteční volby do Evropského parlamentu. Zatím nic nenasvědčuje tomu, že by se mohly stát významnější politickou událostí, která voliče přiměje k tomu, aby se jich zúčastnili ve větší míře, než je u nás u evropských voleb obvyklé. Zřejmě se tak podobně jako před pěti lety odehrají bez většího zájmu veřejnosti a také volební účast bude patrně podobná, ne-li nižší.

V roce 2014 dosáhla pouhých 18,2 procenta. Pro srovnání: posledních sněmovních voleb se zúčastnilo 60,84 procenta voličů, prvního a druhého kola loňské prezidentské volby dokonce 61,92 a 66,6 procenta. Jedině účast v druhém kole senátních voleb bývá horší. V těch minulých byla průměrně jen 16,49 procenta.

Evropské volby se přeženou jako přeháňka a v českém prostředí poslouží v první řadě jako velký, drahý a především velmi nepřesný předvolební průzkum na cestě k příštím sněmovním volbám, protože jejich výpovědní hodnota bude více než zkreslená právě nízkou volební účastí. Význam výsledků voleb do Evropského parlamentu v českém prostředí, o kterém se bude hovořit, tak bude především ten sekundární.

Jistě, ovlivní také početnost jednotlivých frakcí v Evropském parlamentu a rovněž vznik parlamentní většiny, ale z pohledu české kotliny nepůjde o nic, co by stálo za řeč. Mnohem více se bude řešit to, co výsledky jednotlivých partají v evropských volbách znamenají pro domácí politiku a co vypovídají o tom, jak si která strana stojí a zda její postavení sílí, nebo slábne.

Český rozměr evropských voleb

Podíváme-li se na to, jaké strany pronikly do Evropského parlamentu u nás před pěti lety (hnutí ANO: 16,13 procenta, koalice TOP 09 a STAN: 15,95 procenta, ČSSD: 14,17 procenta, KSČM: 10,98 procenta, KDU-ČSL: 9,95 procenta, ODS: 7,67 procenta, Strana svobodných občanů: 5,24 procenta), dá se už teď odhadnout, o čem se po letošních květnových volbách v souvislosti s jejich výsledky v České republice bude hovořit.

Tématem bude jednak to, pokud některá z uvedených stran - kromě očekávaných Svobodných (u těch by bylo hodně velkým překvapením, kdyby zopakovali svůj úspěch z roku 2014) - nepřekročí pětiprocentní hranici a z parlamentu vypadne. Vyvolalo by to zřejmě spekulace, zda nejde o předzvěst toho, že strana půjde ke dnu a po příštích sněmovních volbách opustí i dolní komoru.

Kromě sociálních demokratů a lidovců to hrozí i KSČM. TOP 09 a STAN od toho snad uchrání vytvoření volební koalice. Pokud by v evropských volbách přesto propadly a pětiprocentní hranici nezdolaly, leckdo by nad nimi začal lámat hůl už úplně.

Naopak hnutí ANO, ODS a hlavně Pirátská strana půjdou asi nahoru. Otázka je, jak moc a jaké bude jejich pořadí. Udrží si Babišovo uskupení první místo a bude druhá ODS, či Piráti? Anebo překvapí ještě někdo jiný? To vše bude velké téma. Další věc je, zda se do Evropského parlamentu podaří proniknout Okamurově Svobodě a přímé demokracii nebo jinému nováčkovi.

Tak nebo tak se pozornost upře na český kontext voleb, nikoli ten evropský, jak by se dalo čekat a jak by to bylo i logické. To nejdůležitější tak stále visí ve vzduchu: Podaří se někomu v kampani před květnovými volbami k nim přitáhnout zraky veřejnosti, vysvětlit občanům jejich význam a motivovat je, aby přišli k urnám a aby se účast ve volbách alespoň o nějakou tu setinku či desetinku zvětšila oproti těm předchozím?

Proklatě nízká volební účast

Zatím to vypadá, že z pohledu českých voličů na evropských volbách moc nesejde. Nejsou tématem. Možná je to tak i dobře, a kdyby se tématem staly, bylo by to jen v negativním smyslu a nic dobrého by z toho nevzešlo. Svým způsobem tedy můžeme být rádi, že v nadcházejících volbách s velkou pravděpodobností o evropská témata a Evropský parlament vůbec nepůjde.

Pokud ale budou nadále pouhým zrcadlem odrážejícím politiku na národní úrovni, žádný div, že o ně voliči neprojeví větší zájem, než tomu bylo v minulosti. Na větší volební účast tohle jejich pojetí nestačí. Přitom 18,2 procenta v minulých volbách bylo skutečně tragických. Méně voličů se jich zúčastnilo už jen na Slovensku (13,05 procenta).

Pozoruhodný je také propad účasti v porovnání s volbami v roce 2004 (28,32 procent) a 2009 (28,22 procenta), který nám druhé místo hned po bratřích Slovácích zajistil. Větší mezi předposledními a posledními volbami zažil už jen Kypr a Lotyšsko. Propad zároveň nebyl daný tím, že by se první dvoje volby konaly ještě společně s nějakými domácími, které by účast zvýšily.

Je pravda, že celková volební účast v evropských volbách dlouhodobě klesá, pořád se však drží nad 40 procenty (42,61 procenta v posledních volbách). Společně se Slovenskem jsme také raritou v tom, že kromě nás ještě žádná jiná země neměla za celou dobu, co se od roku 1979 volby do Evropského parlamentu konají, volební účast pod 20 procenty.

Několik měsíců před volbami ještě zbývá čas na to, aby se jednotlivé strany a hnutí a koneckonců všichni, kdo ve volbách do Evropského parlamentu kandidují, pokusili jim dát obsah a uchopit je tak, aby k nim voliči měli důvod přijít.

Evropský parlament a jeho prokletí

Politické strany v čele s hnutím ANO zřejmě vsadí na klasickou notu, kdy budou mít spoustu řečí o prosazování našich zájmů v Evropské unii, zopakují obligátní fráze o tom, jak musíme být v Evropě slyšet, jak se za nás budou prát a nedopustí, abychom jen pasivně přijímali, co se rozhodne v Bruselu.

Premiér Babiš se už nějaký čas snaží budovat si image státníka, který klade velký důraz na evropskou agendu, již má osobně na starosti, věnuje jí patřičnou pozornost a bojuje za naše zájmy a Českou republiku jako lev. Alespoň z množství různých fotografií s představiteli evropských zemí, které si předseda vlády dává na svůj facebookový profil, lze získat ten dojem.

V Babišově knížce O čem sním, když náhodou spím, vydané před minulými volbami do sněmovny, se píše: "Takže co chceme? Největší přidaná hodnota Evropské unie je národní identita každé země. Silná Evropa díky silným státům, to zní logicky, ne? Všechno, co si mohou jednotlivé země rozhodnout samy, ať si rozhodují samy. Chcete příklad? Tak třeba jakou budou mít energetiku. A ne že všichni jsou pod tlakem Německa, které se s nikým nebavilo, rozhodlo se opustit jaderné zdroje, omezovat zdroje uhelné a svou vahou vytváří tlak na jiné státy, aby se přizpůsobily."

O tom, jakou roli v jeho vizích hraje Evropský parlament, už ale Babiš nepíše. Ve skutečnosti se o něm v celé knížce vůbec nezmiňuje. Najdeme v ní pouze obecné věty o evropských institucích: "Taky Českou republiku musí v institucích EU reprezentovat osobnosti, které budou kvalifikovaně mluvit do rozhodování o celoevropských záležitostech, ale taky prosadí naši vizi a národní zájem. V Bruselu máme mít experty, kteří vědí, že značka 'Czech Republic' je na prvním místě. Unie je pro nás strategickou destinací, protože dneska definuje většinu našich právních a technických norem."

Bez ohledu na to, zda podobné věty pocházejí od předsedy vlády nebo politiků jiných stran, mnoho lidí nepřimějí, aby k volebním urnám přišli. Zvlášť když evropští poslanci nejsou moc viditelní a málokdo ví, co v Evropském parlamentu dělají a proč je dobré se podílet na jejich výběru. Navíc pohledy všech ve vztahu k evropské politice na sebe strhává premiér, takže to vypadá, že europoslanci jsou vlastně k ničemu. Ale třeba ještě někdo mlhou hájení našich národních zájmů pronikne a voličům vysvětlí, proč je dobré k volbám jít a volit ho.