Podle premiéra musí Česko zůstat v tvrdém jádru Evropské unie a co nejdříve, jakmile to půjde, přijmout euro. Předseda hnutí ANO Andrej Babiš na to obratem na svém facebookovém profilu reagoval: "K tomuhle naprosto šílenému vyjádření premiéra této země snad ani není co dodat. To fakt chce, aby Češi platili řecké dluhy? Jasně, z našich peněženek se to panu premiérovi rozdává. Umí on vůbec něco jiného?" Z politických stran se ve skutečnosti do přijímání eura nikdo zvlášť nehrne a horlivě ho neprosazuje.

Je pravda, že sociální demokracie ho ve svém volebním programu má. Konkrétně se v něm píše: "Chceme Evropu aktivně utvářet a měnit, a proto chceme být v jejím jádru. Podporujeme, aby Česká republika směřovala k přijetí eura v situaci, kdy to pro nás bude hospodářsky i sociálně výhodné," stojí v programu a o kousek dál výčet podmínek pokračuje: "Současně však požadujeme, aby Evropská unie zavedla nástroje skutečné sociální konvergence, tedy sbližování mezd, životní úrovně a sociálních standardů v EU".

Přesto se nedá říct, že by sociální demokraté na přijetí eura nějak zvlášť tlačili. Bohuslav Sobotka sice otázku eura zvedá opakovaně, zatím to však působí spíše jako vysílání pokusných balonků. A dát si zavedení eura na billboardy, udělat z něj téma před volbami a hlasitě o něm mluvit, na to si ČSSD samozřejmě netroufá vzhledem k převažujícímu veřejnému mínění, které podle průzkumů euro odmítá.

Navíc samotná formulace v programu je dosti výmluvná: k něčemu směřovat se dá docela dlouho, kromě toho sociální demokraté si pro přijetí eura kladou řadu podmínek, jejichž splnění se vůbec nemusíme dočkat. Podmínky si klade také hnutí ANO až na to, že v souladu se svým předsedou jasně říká, že za současné situace společnou evropskou měnu přijímat nechce.

Ve volebním programu Babišova hnutí se tak objevují věty typu: "V případě, že se eurozóna v následujícím volebním období významně nereformuje, nebudeme euro přijímat." "A stejně důležitá je pro nás i fiskální bezpečnost, proto si musíme ponechat korunu a nesnažit se přijmout euro".

Stanovit si pevný termín vstupu do eurozóny  

Lidovci se ve svém programu o euru zmiňují jednou větou: "Připravíme přijetí eura". Zatím se nezdá, že by v této oblasti vyvíjeli větší iniciativu a něco pro to dělali. Také by chtělo upřesnit, dokdy ho chtějí připravit a dát tak zavedení eura jasný časový rámec.

Piráti ve svém volebním programu o euru nemají ani slovo, tak k němu alespoň vydali speciální prohlášení, kde si kladou podmínku za podmínkou. A všechny jsou takové, že pokud bychom na jejich splnění měli čekat, euro nepřijmeme snad nikdy. Zmiňme namátkou aspoň některé: "jasná evropská pravidla pro bankroty států a bank, která budou ekonomicky i morálně přijatelná pro české občany", "společná pravidla pro státní rozpočty států eurozóny", "stabilizace evropského bankovního sektoru".

Nejvýrazněji se tak za euro staví Kalouskova TOP 09. V jejím volebním programu najdeme věty jako "Co nejrychlejší vstup do eurozóny, který posílí naši pozici v EU." nebo "Stanovíme pevný termín vstupu ČR do eurozóny".

Topka věnuje společné evropské měně v programu celou samostatnou část, ve které mimo jiné stojí: "Prosadíme, aby během následujícího volebního období ČR rozhodla o pevném a závazném termínu vstupu do eurozóny a politiku směřovala k tomu, aby podmínky pro jeho přijetí byly splněny. Jsme přesvědčeni o správnosti tohoto kroku z důvodů politických i ekonomických." Kalouskova partaj zdůrazňuje především to, že je pro nás výhodné podílet se na formování pravidel fungování eurozóny, která je jádrem společného trhu, na němž se už tak podílíme. 

Když to shrneme - kromě stran, které jsou přímo proti euru, převažuje váhání a kladení si podmínek, případně řeči o potřebě konsensu a správného načasování. Celkový dojem je, že všichni kolem přijetí eura krouží, ale nikdo kromě TOP 09 a možná Sobotky, pokud ještě nehodí zpátečku, nemá dost odvahy vzít si ho za své.

Seriózní debata a referendum  

Zavedení eura je v tuto chvíli především politická otázka, kdy v první řadě záleží na tom, zda se k němu najde dostatek politické vůle. Proti sobě tu stojí současné naladění veřejnosti a pojetí eura jako nutné podmínky k tomu, abychom zůstali v tvrdém jádru Evropské unie a nebyli vytlačováni na její okraj, zkrátka abychom byli u toho a mohli se podílet na tom, co se nás týká. Přesně v tom smyslu o euru hovoří Bohuslav Sobotka i TOP 09.

Při pohledu na politickou scénu se těžko ubránit skepsi. Na vyjádření Andreje Babiše je dobře vidět, že hnutí ANO proti veřejnému mínění nepůjde. TOP 09 hraje marginální roli a u sociální demokracie visí několik otazníků. Jednak její postavení po volbách může být dosti slabé, navíc záleží, zda politici ČSSD budou schopni vést veřejnou debatu na toto téma, vysvětlit přínos společné měny a rozptýlit obavy, které ohledně eura mají občané. Rovněž není moc pravděpodobné, že by se za přijetí eura začala bít některá z dalších politických stran.   

To neznamená, že nenajdeme politiky, kteří se k němu hlásí. Například Jiří Drahoš, který kandiduje na prezidenta, říká, že je pro, aby příští vláda zahájila seriózní debatu o euru a celou věc k přijetí eura směřovala. Od podobných prohlášení k tomu, že se začne názor veřejnosti v této otázce měnit, je však daleko. Jakmile se o euru rozpoutá vážná diskuze, jak by chtěl bývalý předseda Akademie věd ČR, všichni politici a strany, kterým se zavedení eura nelíbí, budou prosazovat, aby se o něm rozhodlo v referendu.

Zároveň v celé debatě rychle převáží emoce. I kdyby v té době vládla politická reprezentace, která bude mít vůli euro přijmout, bude pro ni velmi obtížné vyhnout se referendu. Samozřejmě může se stát i to, že veřejnost přesvědčí a převládne nálada příznivá pro společnou evropskou měnu, ovšem mnohem pravděpodobnější je to, že bude stát před rozhodnutím buď veřejnost obejít a přijmout euro občanům navzdory, což je z politického a společenského hlediska velký risk, anebo vypsat referendum.

Na okraji nebo v problémech 

Ať už by se referendum o přijetí eura konalo či nekonalo, pro všechny, kdo jeho zavedení považují za důležité, zůstává nelehký úkol vysvětlit jeho pozitiva zbytku společnosti. Při přemýšlení, zda euro přijmout nebo ne, jsou zásadní dva argumenty, které ale se samotnou měnou souvisí jen nepřímo. Ve prospěch eura zaznívá to, že je klíčem k tomu, aby nám ostatní členské státy Evropské unie platící eurem neutekly. Panuje obava, že by evropská integrace mohla dále postupovat uvnitř eurozóny a České republika bez eura by se ocitla mimo hlavní proud.

Oproti tomu stojí argument, že eurozóna je spojená s celou řadou problémů a rozporů, kdy to, co je výhodné pro část států, poškozuje druhé, a proto je lepší držet si kontrolu nad svou vlastní měnou a nevrhat se do projektu, kde o nás ve výsledku budou rozhodovat jiní.

Otázka přijetí eura se tak dá zjednodušit na to, zda chceme být součástí více se integrující části Evropské unie, ale tím pádem i jejích problémů a nedostatků, podílet se na jejich řešení a doufat, že je překoná. Nesli bychom odpovědnost nejen za svůj vlastní stát, nýbrž za celé společenství, v rámci něj bychom pečovali o své zájmy, částečně se však podřizovali silnějším hráčům.

Druhou možností je zůstat stranou, spoléhat se především na sebe, nemít sice odpovědnost za druhé a nespolupracovat na napravování cizích chyb, o to více pak ale čelit tomu, že i jako člen Evropské unie se budeme muset řídit pravidly, která vznikla na půdě eurozóny, a na jejichž tvorbu jsme neměli vliv.

Vzhledem k tomu, jak obtížné a v současné době nepopulární je přesvědčovat veřejnost o euru a výhodách hlubší integrace, je docela dobře možné, že se nestane vůbec nic. Z Evropské unie sice nevystoupíme, v rámci ní však budeme jen váhavě postávat. Politická reprezentace totiž nenajde odvahu občanům říct, že žádnou výhrou vlastně není ani jedno: stát bokem a muset zápolit na hřišti, které tvoří jiní, ani zabřednout do řešení jejich problémů s nejistou šancí na úspěch, kdy nakonec i větší integrace uvnitř eurozóny může skončit nezdarem.