Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová, a spolu s ní celá sociální demokracie, udělaly chybu, která je může do budoucna hodně mrzet. V politice není nic horšího než vyvolat naděje, následně se tvářit, že se je podařilo naplnit a daná věc se realizuje, a docílit toho, že s ní už všichni začnou najisto počítat. A vůbec přitom neřeší, že ještě zdaleka nebyla schválená, zařizují si podle ní svou budoucnost a plánují životy v následujících měsících a letech, aby se nakonec ukázalo, že politická prohlášení byla planá a nic z toho zřejmě nebude.

Samozřejmě, zčásti je to problém těch, kteří berou za hotovou věc něco, co ještě neprojednala ani vláda, natož aby to odsouhlasila Poslanecká sněmovna, Senát a podepsal prezident republiky. V době, kdy se však málokdo obtěžuje podrobně zkoumat, co si kde přečte a zaslechne, a vystačí si s informací tak, jak je mu podána, se tomu nelze divit.

Hlavní odpovědnost proto padá na ministryni a její partaj. Ti v první řadě mohou za to, co, v jaké fázi a nakolik suverénně a přesvědčivě vydávají za svůj úspěch, na nějž se lze stoprocentně spolehnout a který lze zahrnout do svých plánů.

Nic naplat, že původní domluva sociálních demokratů s hnutím ANO asi byla, že zvýšení rodičovského příspěvku z 220 na 300 tisíc korun od 1. 1. 2020 se bude týkat všech, jejichž dětem bude do čtyř let věku. Dopadlo to jinak a koaliční rada vlády se dohodla na tom, že se navýšení bude vztahovat jen na rodiče dětí narozených po uvedeném datu.

Maláčová, podle níž se sice koalice na něčem shodla, ale situace se změnila kvůli zpomalování ekonomiky a potřebě začít šetřit, za to pravděpodobně nemůže. Mohla se za původní variantu bít jako lev, a stejně tak ve svém boji, jak říká, může ještě pokračovat a pokusit se potřebné prostředky na slibovaný rozsah navýšení sehnat. Na výsledném stavu to však mnoho nemění. Rovněž nemá smysl řešit, zda ČSSD obětovala avizované zvýšení rodičovského příspěvku tomu, aby se podařilo vyjednat alespoň nárůst důchodů o 900 korun a zálohové výživné.

Doporučená četba pro sociální demokraty

Zásadní je, že sociální demokracie prozatím (ještě nemusí být všem dnům konec) nedokázala prosadit něco, o čem se opakovaně vyjadřovala způsobem, že to lidé mají již v kapse. Řada občanů na to skutečně přistoupila a propadla dojmu, že jim daná částka už skoro leží na účtu. Nelze se tomu zcela divit. Na představu větší rodičovské, která mnohým vytrhne trn z paty, se zkrátka zvyká rychle, byť jistá ostražitost ve chvíli, kdy návrh ještě neschválila ani vláda, by byla namístě.

Každopádně ministryně a ČSSD nyní čelí tomu, na co upozorňoval už velký klasik politické vědy Niccolò Machiavelli: Lidé nejhůře snášejí to, když se jim sahá na majetek. A vzhledem k tomu, že si mysleli, že zvýšenou rodičovskou mají již doma, teď mají pocit, že jim někdo těch 80 tisíc zase bere, a nesou to opravdu špatně. Něco takového si budou pamatovat dlouho a neodpustí to snadno.

Slavný Florenťan to shrnul v pár větách ve svém stále aktuálním díle Vladař. To sice může působit poněkud vyhroceně a přepjatě, ale i silná vlna emocí a hněvu, jež nyní kromě Maláčové dopadá také na důchodce, kteří přidáno dostanou, mu dává minimálně zčásti za pravdu.

Machiavelli napsal: "Panovník má budit respekt, nikoli však strach, protože ten vede zase k nenávisti. A respekt si udrží potud, dokud nesáhne poddaným na majetek a na jejich ženy. Když už mu nezbývá, než někoho popravit, pak to musí pádně zdůvodnit. Lidé spíš zapomenou na smrt třeba i vlastního otce než na ztrátu majetku."

Zklamaná očekávání a halasný povyk

Maláčová a sociální demokracie tak dojíždějí na taktiku, kterou si osvojili. Snaží se dostatečně nahlas a opakovaně prezentovat to, co považují za své úspěchy, aby si je veřejnost s danými opatřeními spojila a Andrej Babiš a hnutí ANO si je nemohli přisvojit.

Proto už loni 28. listopadu psala ministryně na svoji facebookovou stránku, že se jí podařilo prosadit navýšení rodičovského příspěvku o 80 tisíc s tím, že se to bude týkat všech rodin s dítětem do čtyř let bez ohledu na to, jestli už příspěvek vyčerpali, nebo ne.

Později danou informaci ještě zopakovala 19. prosince - rovněž na Facebooku. Bohužel tato prohlášení byla jednak předčasná, a hlavně použít slovo "prosadit", když se přitom zvýšení rodičovské dojednalo teprve v koalici, a ještě zdaleka není hotovo, bylo dosti zavádějící.

ČSSD se nyní odpovědnost za nastalou situaci snaží hodit na hnutí ANO, když upozorňuje na to, že oproti původní domluvě nepřistoupilo na zvýšení příspěvku i pro rodiny s nejmladším dítětem do čtyř let věku. S tím, že jim do toho hnutí ANO a premiér Babiš mohou hodit vidle, však sociální demokraté měli počítat. Zkušeností s nimi mají dostatek, takže ohledně prezentování svých úspěchů mohli být opatrnější. Vinu za zklamaná očekávání některých rodičů s dětmi tak nesou primárně oni.

Z pasti, do které se ČSSD a ministryně Maláčová chytily, se mohly dostat jen tak, že by se v pondělí na koaliční radě zasekly a spustily halasný povyk, že hnutí ANO nedodržuje dohody a že přes zvýšení rodičovské pro všechny nejede vlak. Tím by ale ohrozily navýšení důchodů a zavedení zálohovaného výživného, takže ve výsledku neměly jak uniknout a něco obětovat asi musely.

Nešikovná komunikace na sociálních sítích, kdy se zpočátku ministryně a sociální demokracie na svých profilech radovaly nad tím, co se jim podařilo vyjednat, ačkoli šlo o nesplnění původního slibu, to pak jen dorazila a přilila olej do ohně.

Stát na dvou nohách

Maláčová se teď může snažit sebevíc najít peníze v rozpočtu nebo navrhovat jeho dodatečné příjmy, aby se rodičovská mohla zvýšit podle plánu. Kdyby se přece jen podařilo potřebné prostředky sehnat, možná by sociální demokraté dokázali tu největší škodu zažehnat, ovšem hnutí ANO jim to rozhodně neusnadní. A jistá pachuť by i tak zůstala.

Záležitost s rodičovskou by pro sociální demokraty mohla být velkým poučením. Možná by stačilo, kdyby si uvědomili, že opatření jako zvyšování důchodů, zálohované výživné či zvyšování rodičovské, tedy vyšší přerozdělování, samo o sobě nestačí. Musí být pouze jednou nohou, na níž jejich politika stojí.

Tou druhou by měla být schopnost řešit konkrétní problémy s důkladnou znalostí jednotlivých oblastí od školství, přes zdravotnictví až po infrastrukturu, kdy zároveň disponuje zkušenostmi, manažerskými dovednostmi, invencí a v neposlední řadě celkovou vizí společnosti.

Pokud sociální demokracie bude stát jen na jedné noze, její pozice bude nadále vratká. To, co prosadí, voliči neocení a vezmou to jako samozřejmost. Naopak každé zaváhání ošklivě odskáče. Když totéž udělá hnutí ANO, zdaleka to přitom nemá tak negativní efekt, protože Babišovo uskupení dokáže vyvolat dojem, že stojí pevně na obou nohách, a kromě zvyšování toho či onoho umí i něco navíc. ČSSD se může poučit, mnoho času jí však nezbývá.