Potřebujete-li někoho donutit k přiznání, není nic jednoduššího, než ho zavřít do temné místnosti a několik hodin mu stále dokola pouštět jednu jedinou píseň. Ideálně nějaký sladký cajdák s bezobsažným textem. Metoda je prověřená americkou CIA.

Kdo by neznal songy jako Život je jen náhoda, Klobouk ve křoví, Babička Mary či Tmavomodrý svět! Geniální Jaroslav Ježek, prakticky nevidomý a trpící nedoslýchavostí, toho za svůj život stihl opravdu hodně. Odešel v pouhých pětatřiceti letech, jeho písničky však přinášejí radost dodnes.

Fotbalisté pražské Slavie mohou být pravděpodobně v klidu. Čínská kulturní pravidla do Česka dosud nepronikla do takové míry, že by „odstraňování příznaků dekadentní západní kultury“ zasáhlo i tradiční tuzemský fotbalový klub, který Číňanům patří.

Slowhand, neboli "pomalá ruka". Tak zní přezdívka 75letého skvělého britského rockového a bluesového kytaristy, zpěváka a skladatele Erica Claptona Jak k ní přišel? To hrál opravdu tak pomalu?

V červnu 1963 se na první místo americké hitparády poprvé dostala píseň nazpívaná interpretem z Asie, navíc v neevropském jazyce. Melancholický slaďák Sukiyaki se na čele žebříčku Billboard Hot 100 udržel tři týdny. Nahrávky se celosvětově prodalo přes 13 milionů nosičů, což z ní činí jeden z nejprodávanějších singlů vůbec.

V národním kole Eurovize (ESC) zvítězila na základě hlasování fanoušků zpěvačka Aiko. Příští rok bude Českou republiku reprezentovat v této mezinárodní televizní hudební soutěži. Oznámila to dnes Česká televize, která minulý týden v přímém přenosu z pražského klubu Roxy představila sedmičku účastníků. Lidé poté mohli sedm dní hlasovat přes oficiální aplikaci Eurovision Song Contest či web ČT.

Máte doma chlupatého (nebo v případě plemene sphynx holého) mňoukajícího mazlíčka? Kupujete mu hračky, pamlsky a obecně mu vycházíte ve všem vstříc? Bydlíte, jak se říká, „u své kočky“?

I když stanovy Eurovize zakazují politizaci vystoupení a organizátoři tuto písňovou soutěž tvrdošíjně označují za nepolitickou, nejpozději po loňském ročníku tomu už nikdo nevěří. Jde vlastně o jedno velké politikum od samého počátku – v pozitivním i negativním slova smyslu. Na oblibě to ale Eurovizi neubírá – především na Západě, ale i v řadě postsocialistických zemí. Jen u nás se toto písničkové klání nějak ne a ne prosadit. Snad to může být dosavadními neúspěchy našich interpretů, snad obecnou nedůvěrou vůči podobným festivalům, kterou u nás minulý režim zasel Sokolovem nebo Bratislavskou lyrou a podtrhl přenosy ze San Rema, potažmo z poněkud pozapomenutých polských Sopot. Sobotní finále 62. ročníku Eurovision Song Contest hostí Kyjev.