Měli jste někdy po zhlédnutí dobrého filmu plného bitev, rytířů v naleštěních zbrojích, barbarů ve špinavých kožešinách nebo skřetů ze samotných hlubin pekla chuť taky popadnout nějakou zbraň a pořádně s ní někomu ukázat, zač je toho loket? Díky dřevěným bitvám, kterým propadly tisíce Čechů, to je jednoduší, než se může na první pohled zdát.

Výletní sezóna je v plném proudu a vedle vyšperkované památkové klasiky otvírají brány i ty památky, pro které záchrana přišla takzvaně za pět minut dvanáct. A probouzejí se k životu. V jejich historii se mnohdy značí divoké zvraty (nejen) dvacátého století, což je někdy činí ještě zajímavějšími.

Před sto lety vypukla největší vojenská vzpoura na našem území během první světové války, kdy se rebelující vojáci rozhodli táhnout na Prahu a zastavit nenáviděnou válečnou mašinerii. Příliš nepřipomínaná událost, která během minulého století dostávala nejrůznější ideologické nálepky. 

Vznik Česko-ruského diskusního fóra sice dohodl přímo prezident Miloš Zeman s Vladimirem Putinem, Hrad se v něm už prý ale dále neangažuje. Odkazuje na ministerstvo zahraničí, a to zase na Ústav mezinárodních vztahů, který má vše organizačně na starosti. Ústav ke spolupráci vyzývá historiky, kterým však zatím pozvání na akci nedorazilo, píše Robert Břešťan na webu Hlídací pes. 

Několik let pracoval tým historiků na knize, která má ambici být "první volbou" pro každého, kdo se chce dozvědět něco o svých českých, respektive rakouských sousedech. Příručka je zamýšlena jak pro širokou veřejnost, tak i jako klasická školní kniha o historii. Dost místa dostanou i kontroverzní témata mezi Prahou a Vídní – Benešovy dekrety nebo Temelín, píše Vojtěch Berger na webu Hlídací pes. 

Je podzim 1944 a můj partyzánský oddíl ostražitě postupuje hustým lesem východního Slovenska. Pomalu nám docházejí zásoby - munice i jídla. Posledních několik dní bylo obzvláště náročných. Hory se hemží gardisty, navíc podle posledních zpráv rozprášili povstání a Banská Bystrica padla do rukou Němců.

Před několika dny se objevila zpráva, že jedna australská rodina našla v lednu na pláži vzkaz v láhvi starý 132 let. Představme si, že někdo hodí do moře láhev dnes a že ji někdo najde v roce 2150. Anebo ji už nebude mít kdo najít?

Psal se rok 1978 a ve starožitnictví na Václavském náměstí, nedaleko budovy Národního muzea, se objevil poklad. Tehdejší kurátor sbírky broušených drahých kamenů a znalec v oboru Jiří Kouřimský tam nečekaně narazil na unikátní kousek: kašmírský safír o hmotnosti 19 karátů, píše Robert Malecký na webu Hlídací pes.