Největší střety v rámci letité syrské válečné krize probíhají na sever od Aleppa. Stojí za nimi sunnitské islamistické uskupení Haját Tahrír aš-Šám, které se odštěpilo z organizace Džabhat an-Nusrá, následovníka al-Káidy. Od té se uskupení oficiálně distancuje a snaží se profilovat jako syrská síla, která chce využít svou pozici na severu Sýrie a upevnit své mocenské postavení a legitimizovat svou vládnoucí pozici.

Aktuální složení a síly aš-Šám nejsou jasné, podle některých odhadů může mít až 20 tisíc členů, kteří se rekrutují jak z území, kterým de facto organizace vládne, tak ze zahraničních bojovníků. Nicméně, poslední tři roky se zdálo, že se Haját Tahrír aš-Šám bude snažit o upevňování správní pozice a minimalizovat konflikty s centrální vládou Bašára Asada v Damašku.

Situace se změnila 27. listopadu, kdy provedla skupina koordinovaný útok na pozice syrské armády na severním okraji Aleppa a zmocnila se většího množství zbraní a těžké vojenské techniky včetně obrněných vozidel. Při střetu podle informací humanitární a pozorovatelské organizace SOHR padlo 65 bojovníků aš-Šámu a 49 vojáků syrské armády.

Vzhledem k rozsáhlosti bojů, při kterých byly vypáleny stovky raket a granátů zemřel blíže nespecifikovaný počet civilistů, protože boje zasáhly i menší města Nubl a Zahrá a přilehlé vesnice. Spekuluje se, že důvodem k útoku bylo bombardování syrského a ruského letectva, které mířilo na oblast Idlíbu, které teroristická organizace, za níž ji považuje jak Sýrie, tak i třeba Spojené státy či Turecko, považuje za svou doménu. Zároveň se spekuluje, že šlo o útok, který měl narušit postupné shromažďování syrských jednotek, které měly zaútočit právě proti Idlíbu.

Aktuální zprávy o vývoji střetu jsou nejasné. Překvapující je ovšem oficiální prohlášení Íránu, že během bojů padl velitel íránských Revolučních gard, generál Púrhášemí. Írán Asadovu vládu dlouhodobě podporuje v boji proti povstalcům a na území Sýrie se nachází řada jak členů Revolučních gard, kteří slouží jako bojová síla i instruktoři, tak členů Hizballáhu, který je podporovaný Íránem a upevňuje státní pozice v šíitských provinciích.

Je otázka, zda se nyní konflikt přelije do Idlíbu, zda bude pokračovat na okrajích Aleppa, které má silnou posádku kombinovanou z členů syrské armády i Hizballáhu a nebo střety utichnou. Tahrír aš-Šám má sice silnou pozici v rámci "svého" území, ale chybí mu silnější zahraniční spojenci, protože jeho námluvy s Tureckem v roce 2018 ztroskotaly. 

Vůdce organizace Abú Muhammad al-Džúlání se opakovaně snaží organizaci profilovat jako konstruktivní politickou sílu, která se distancuje od al-Káidy a není podle něj teroristickou organizací – což bylo ostatně i jeho poselství směrem k USA poté, co byla organizace označena za teroristickou. Tahrír provádí na jím kontrolovaném území i kroky na podporu minorit jako jsou Drúzové, nicméně vše se zdá být jen Potěmkinova vesnice, která má zakrýt salafistické a teroristické kořeny hnutí.