Tisíce Čechů se oddávají nezvyklému koníčku

GALERIE VIDEO MAGAZÍN - Magazín autor: Václav Štefan

Měli jste někdy po zhlédnutí dobrého filmu plného bitev, rytířů v naleštěních zbrojích, barbarů ve špinavých kožešinách nebo skřetů ze samotných hlubin pekla chuť taky popadnout nějakou zbraň a pořádně s ní někomu ukázat, zač je toho loket? Díky dřevěným bitvám, kterým propadly tisíce Čechů, to je jednoduší, než se může na první pohled zdát.

Skřetí velitel v plné zbroji na "dřevárně" Bitva o Fort

Skřetí velitel v plné zbroji na "dřevárně" Bitva o Fort,zdroj: Ondra Pěnička

Možná se vám už někdy stalo, že jste si o víkendu chtěli udělat hezký výlet pryč z civilizace a během vašeho čekání na vlak zničehonic na perón nastoupila podivně nastrojená partička, která vypadala, jako by si komparzisté z natáčení válečného středověkého filmu, nové řady seriálu Hry o Trůny, nebo nějakého fantasy velkofilmu ve stylu Pána prstenů chtěli také udělat menší výlet do přírody.

Pokud jste byli dost pozorní a prohlédli si u takové skupinky krom různorodých kostýmů, zbrojí a zavazadel i jejich zbraně, mohli jste si všimnout, že se nejedná o reálné, ale o měkčené napodobeniny skutečných mečů, seker, sudlic, kopí a další široké škály chladných zbraní. Skutečně jste tak nepotkali herce, kteří si cestou z práce zapomněli svléknout kostýmy, ale narazili jste na účastníky takzvaných dřevěných bitev (zkráceně též "dřeváren"), kteří zrovna mířili do boje.

Čas dřevěných zbraní

Dřevěné bitvy spadají mezi takzvané larpy (odvozeno z anglického Live Action Role Play), tedy rolové hry hrané jejich účastníky naživo. Ne v žádném virtuálním prostředí, jako je tomu u videoher, nebo s plastovými figurkami na malované herní desce, jako je tomu u stolních her. Zjednodušeně by se larpy daly nazvat takovým improvizovaným divadlem bez diváků, kde herci hrají sami pro sebe.

Bitvy se od zbytku larpového světa liší především tím, že u nich hraní a prožívání rolí není tak důležité, jako je tomu například u velkoformátových historických larpů nebo vzdělávacích her, ale jsou zaměřeny především na akci a celkovou atmosféru - tedy na boj, na velení v bitevním poli, na pochodování, na velké davové scény a podobně. Role většiny účastníků spočívají pouze v tom, že představují řadové vojáky jednotlivých armád, nikoliv konkrétní postavy se jménem, historií a podobně, jako je to běžné u většiny larpů.

Na rozdíl například od historických rekonstrukcí bitev a vystoupení pro veřejnost, s kterými se můžeme setkat během turistické sezóny na hradech a zámcích, se v případě dřevěných bitev nejedná o scénický šerm a předstírání boje. Účastníci se spolu potýkají reálně, skutečně si dávají zásahy měkčenými meči, skutečně se bodají polstrovanými píkami, a nikdy tak není jisté, jak který střet dopadne a kdo zvítězí. Záleží jen na umu velitelů a bojových schopnostech a kázni jednotlivých účastníků.

Bezpečnost především

Právě proto se během akcí využívají měkčené napodobeniny zbraní, aby si účastníci mohli dovolit co nejreálněji napodobit boj, nemuseli svoje údery pouze předstírat a zároveň se nemuseli bát o zdraví svoje i dalších účastníků. Odtud plyne i název dřevěné bitvy, který vznikl v průběhu devadesátých let, kdy se u nás tento trend začal formovat. Tehdy se na bitvách používaly právě především čistě dřevěné zbraně, později s přidaným měkčením - například z molitanu. Dnes je výroba zbraní na "dřevárny" už mnohem dál a krom dřeva se velmi rozmohlo používání dalších materiálů, například laminátu, který dovoluje vyrábět mnohem reálnější napodobeniny skutečných zbraní.

Samotné měkčené zbraně pro bezpečný průběh akce pochopitelně nestačí, jednotlivé dřevěné bitvy tak mají i různá pravidla pro boj, která se snaží zraněním předcházet. Na akcích, kde pro účastníky nejsou povinné železné helmy, jsou tak například zakázány údery do hlavy, které mohou být dost nepříjemné i v případě měkčených zbraní.

Oproti tomu jsou naopak akce, které více než na měkký boj sázejí na obrněné účastníky a hráč se jich může účastnit pouze vybavený minimálně základní zbrojí a železnou helmou, které mu poskytují skutečnou ochranu, díky čemuž si pak bitva může dovolit reálnější a tvrdší boj méně vázaný pravidly.

Boj je na dřevěných bitvách rovněž spojen s pravidly, která určují jeho průběh a herní zranění jednotlivých bojujících, podle kterých se určí, kdo boj vyhrál a kdo padl. Na jedné straně existují takzvané životové bitvy, kde má každý účastník určitý počet životů, který většinou vychází z kvality jeho kostýmu a výzbroje. Pokud ho tak během boje někdo zasáhne, odečte si život a pokračuje dál, dokud počet jeho životů neklesne na nulu, tehdy herně umírá.

Pak jsou akce, které se snaží boj více přiblížit reálné podobě. Účastníci žádné životy nemají a snaží se v případě zásahu hrát skutečná zranění. Například když je protivník zasáhne mečem do nechráněného předloktí, zahazují cokoliv, co v ruce drželi, druhou rukou se chytí za zranění, předstírají křik bolestí a následně zahrají smrt vykrvácením na zemi. V rámci takových pravidel je pochopitelně velmi důležité fair play jednotlivých účastníků. Jinak herní smrtí pro vojáka celá akce samozřejmě nekončí a v průběhu je několikrát "vyléčen", aby se mohl účastnit dalších střetů.

Ač z celého tohoto popisu mohou dřevěné bitvy působit stále trochu riskantně, nejedná se ve skutečnosti o příliš nebezpečný koníček. Samozřejmě se vždy nějaké to zranění objeví, ale to je běžné u všech fyzicky náročných sportů. Ostatně mnohem větší nebezpečí může člověku hrozit i třeba jen při jízdě na kole, než při střetu dvou armád s měkčenými zbraněmi.

Vzhůru do Středozemě!

Jednotlivé dřevěné bitvy mají nejrůznější zasazení, většinou se však jedná o různé druhy fantasy světů. V České republice je stále nejoblíbenější zasazení do světa spisovatele J. R. R. Tolkiena, které si své postavení pevně drží již od devadesátých let. Setkáme se tak s bitvami z prostředí Pána prstenů, Hobita, ale i méně známého Silmarillionu. Oblíbené jsou ale i další fantasy světy, ať už podle her, nebo knih. V Česku se tak pořádají akce z prostředí světa Zaklínače od polského spisovatele Andrzeje Sapkowského, ze stolní hry Warhammer Fantasy a z řady dalších legendárních i méně známých děl.

Výjimečně se v prostředí "dřeváren" objevují i zajímavé výjimky, které se neodehrávají ve fantasy světech, ale vycházejí například z historie, pseudohistorie nebo i sci-fi, jako například bitvy zasazené do zničeného postapokaliptického světa, kde si mezi sebou vyřizují účty nejrůznější gangy, nebo i akce inspirované legendárním Star Wars, kde se účastníci bijí měkčenými napodobeninami světelných mečů. Fantasy a především zmíněná Tolkienova Středozem ale bezesporu českým dřevěným bitvám pevně vládnou.

O tom svědčí i největší česká "dřevárna" Bitva pěti armád, která se již tradičně pořádá od roku 2000 a vychází právě z Tolkienovy knihy Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky, kterou nedávno přenesl na stříbrná plátna režisér Peter Jackson. Poslední ročník této bitvy, která se již řadu let odehrává u Doks poblíž Máchova jezera, se konal právě tento víkend a zúčastnilo se ho na devět set hráčů.

Na velké louce u "Mácháče", kde hráči B5A (jak se bitva oficiálně zkracuje) táboří, tak byla možnost se pokochat pohledem na rozsáhlé šiky nemilosrdných skřetích válečníků v kvalitních latexových maskách, které se vyrovnají těm filmovým. Proti nim stanuly například jednotky do kovu zakutých trpaslíků s dlouhými plnovousy nebo dolanští lehkooděnci v zelenočervených vlněných mundúrech vyzbrojeni dlouhými píkami. Samotná bitva se konala v sobotu a v neděli a nakonec oproti kýčovitému předpokladu, že dobro musí vždycky zvítězit, byly armády lidí, trpaslíků a elfů převálcovány zlými skřety a jejich spojenci.

Podobné velké akce jako B5A ale nejsou pouze o bitvě a člověk na nich narazí na spoustu doprovodného programu. Vedle bitvy samotné se v tábořišti pořádají i nejrůznější souboje v arénách, řemeslníci nabízejí své originální zboží na stáncích, u ohňů se hrají a zpívají písně a letošní ročník B5A organizátoři rozšířili i o sérii přednášek, například o Tolkienově světě nebo o výrobě kostýmů.

Mnohem víc, než jen boj

Mnoho účastníků se vyžívá i v táboření, které se snaží co nejvíce přiblížit představám z historie a fantasy světů. Na víkend se tak schovávají mobilní telefony, plastové obaly a lahve se vyměňují za plátěné sáčky a kožené čutory. Moderní stany jsou nahrazeny plachtou z přírodních látek a místo spacáku se spí pod vlněnou dekou na hromadě kožešin. Týká se to i kuchyně, a místo na plynovém vařiči tak mnozí vaří polévku v ručně kovaném hrnci nad otevřeným ohněm a společně popijejí pivo z keramických krýglů.

Na někoho by to mohlo působit, že se jedná o koníček pro děti a nebo pošahané a zapšklé nerdy, kteří i ve třiceti žijí u rodičů ve sklepě a většinu času tráví za počítačem. Je to docela časté stigma, které se obecně světa larpů drží. Je třeba říct, že před nějakými dvaceti lety, kdy byl český larp ještě v plenkách, to tak skutečně mohlo působit. Lidé pobíhající po lese v teplákách, se starým prostěradlem místo pláště a zbraní, která vypadala spíše jako gumová žížala do bazénu, skutečně mohli oproti dnešní podobě larpů, která si často nezadá s moderní filmovou produkcí, působit směšně a podivně. To už je ale spíše dávná historie.

ČTĚTE TAKÉ:
Brno okupují skřeti

Dřevárenské bitvy se za těch několik let existence výrazně posunuly a získaly si v České republice na tisíce příznivců. Nenajdete na nich pouze mladé lidi, ale i rodiče s potomky, kteří se bitvy účastní společně. Rovněž akce pomáhají rozvíjet šikovnost jednotlivých účastníků. Většina kostýmů je totiž domácí výroby, a každé bitvě tak předchází několik týdnů až měsíců intenzivního šití, mlácení do kovadliny a další řemeslné výroby.

Ač samozřejmě dnes nejsou neobvyklí ani obchodníci a řemeslníci, kteří se na vybavení na dřevěné bitvy specializují a na zakázku kostým nebo měkčenou zbraň vyrobí, případně se některé spolky zaměřují na jednorázové půjčování kostýmů, přesto mezi účastníky stále převládá podomácku vyráběné vybavení.

Všichni mají dveře otevřené

Dřevěné bitvy jsou pro každého, kdo si rád v přírodě odfrkne od shonu všedních dní a nebojí se při tom zažít nějaké to dobrodružství v řadách té nebo oné armády a jako řadový voják si společně se svými spolubojovníky prožít příběh ze známých filmů a knih. Navíc zúčastnit se takových akcí není nijak složité, bitvy bývají omezeny pouze věkem. Některé jsou v doprovodu dospělé osoby přístupné pro děti do 15 let, jiné pro starší 15 let s podepsaným povolením od zákonného zástupce, další pouze pro starší 18 let.

Drtivá většina bitev je veřejná, a stačí tak na internetových stránkách akce vyplnit krátký dotazník a zaplatit registrační poplatek, který se většinou pohybuje v řádu několika stovek dle toho, jak má bitva náročnou produkci. Největší problém pro nováčky může představovat právě kostým, ale, jak bylo zmíněno, stále jsou možnosti nechat si ho vyrobit u řemeslníka nebo si ho půjčit na jednu akci.

Navíc je internet plný nejrůznějších návodů určených právě pro začátečníky, které výrobu základního kostýmu velmi ulehčují. Rovněž existují i bitvy zaměřené přímo na nováčky, pořádané například skautskými oddíly. Možností je zkrátka mnoho a dřevěné bitvy mají své velmi originální kouzlo, kterým přitahují další a další vyznavače tohoto rozvíjejícího se trendu.

Tagy: kostymy Česko Česká republika zbraně hry divadlo boj literatura historie fantasy filmové kostýmy hobby a volný čas bitva alternativní historie

Zdroje: Vlastní