Naše spojka nám podala informace, že poblíž by se mělo nacházet menší skladiště Hlinkovy gardy hlídané jenom malou posádkou. Není to zrovna ideální příležitost, jak si doplnit zásoby, protože každým bojem riskujeme, že to někdo z nás koupí, ale nemáme příliš na vybranou.

Najednou se zpoza lesa, kde by mělo skladiště stát, ozve střelba. Bleskne mi hlavou, že se něco muselo šeredně pokazit. Rychle strhávám k zemi našeho doktora. Jestli dostanou jeho, tak jsme v hajzlu úplně. Sám se skryji za nejbližší strom s nabitou pistolí v ruce a vyčkávám. Z předních pozic za mnou přibíhá udýchaný ruský voják, jehož jednotka se k našemu partyzánskému boji nedávno přidala.

zdroj: Hannyy Karea

"Skladiště je pod útokem Československé armády," oznamuje mi, "soudruzi navrhují okamžitě zasáhnout a podpořit je." Jsem tak překvapený, že se zmůžu jen na letmé přikývnutí. Část vojáků, kteří se stáhli z povstání v údolí, měla asi podobný plán, jako náš partyzánský oddíl, napadne mě. Není nad čím přemýšlet, musíme je podpořit.

Celá naše jednotka vybíhá z okraje lesa a žene se přes louku směrem ke skladišti. Už z dálky vidíme modré uniformy gardistů, kteří se kryjí v okolí budovy a pálí do postupujících oddílů Československé armády, jež se k nim blíží z jihu. Zatím si nás fašisté v bitevní vřavě nevšimli, a pelášíme jim tak přímo do zad.

Už jsme skoro u jejich krytu. Zničehonic se jeden gardista otáčí a naše pohledy se střetnou. Nemeškám. Zakleknu, zamířím a vystřelím. Voják s výkřikem padá k zemi a mezi jeho spolubojovníky, kteří si uvědomili, že nás mají v zádech, propuká panika. Několik jich zahazuje zbraně a vzdává se, jiní se pokoušejí utéct do lesa, ale oddíly Čs. armády jim zastupují cestu. Skladiště je naše.

Larp aneb velmi živá hra

Ne, nejedná se o zápisky z deníku slovenského partyzána, ani nevyšel nový díl legendární videoherní série Call of Duty, který by byl zasazen do prostřední Slovenského národního povstání.  Ačkoliv o hru se svým způsobem jedná také, ne však o tu virtuální. Tato "živá" hra, kde jsem o víkendu nezažil pouze výše popsanou situaci, ale prošel si mnohem delším a rozsáhlejším příběhem druhé světové války na Slovensku, se jmenuje Průsmyk 502 a jedná se o takzvaný larp.

Slovo larp je odvozeno od anglického "Live action role-playing game" označujícího rolové hry hrané jejich účastníky naživo. Ne v žádném virtuálním prostředí, jako je tomu u videoher, nebo s plastovými figurkami na nějaké malované herní desce, jako je tomu u stolních her. Zjednodušeně by se larpy daly nazvat takovým improvizovaným divadlem bez diváků, kde herci hrají sami pro sebe. Něco jako když jsme se jako malí společně navlíkli do hadrů ze starých prostěradel a hráli si na indiány, jen na mnohem vyšší úrovni. Více obecných informací o larpech si můžete přečíst například na stránkách larpy.cz nebo larp.cz.

V minulosti byly larpy spojovány především s kulturou fantasy románů, filmů a her, a spousta akcí tak byla postavena například na díle J. R. R. Tolkiena a podobných známých autorů fiktivních světů. To se ale dávno posunulo mnohem dál a české larpy se začaly vyvíjet různými směry. Jedním z nich jsou i velkovýpravné hry, které se snaží jít více do hloubky a hráčům skrze jejich postavy neposkytují pouze zábavu, ale i poučení.

Dramatické příběhy z války

Právě jednou z takových her je i Průsmyk 502, který rozhodně není povrchním vyprávěním o válce plným jednotvárné akce a výbuchů, ale je především cestou hluboko do duší obyčejných lidí, kteří procházejí krajními situacemi a uprostřed válkou zmítaného kraje zažívají jak příběhy plné žalu, strachu a zbabělosti, tak i takové, ve kterých figuruje hrdinství, přátelství a láska.

Například ústředními tématy mojí postavy - stárnoucího partyzánského vůdce Antona Hronského, kterého mi organizátoři před hrou přidělili podle mnou vyplněného dotazníku s preferencemi, byly krom boje za svobodu i velká starost o rodinu a blízké a problémy spojené se stárnutím, jako například udržení si respektu u mladších partyzánů.

zdroj: Hannyy Karea

"Téma SNP i Dukelských bojů se v českém veřejném prostoru příliš neobjevuje. Starší generace mají stále v paměti propagandistickou mašinerii, která měla za cíl vytvořit z těchto událostí mýtus bratrství se Sovětským svazem, a tématem jsou často znechuceni. Mladí lidé naopak o nich často vůbec neslyšeli, slovo Dukla je pro ně spojeno např. jen se sportem," soudí jeden z hlavních organizátorů projektu, student FAMU Jan Staněk.

Ten se se svými kolegy rozhodl prostřednictvím hry tuto lehce zapomenutou část historie více přiblížit veřejnosti. "My byli přesvědčeni, že se jedná o zajímavou a důležitou součást naší i slovenské historie, vybočující v mnohém z představ vybudovaných v dobách socialismu. To vše jsme chtěli ve své tvorbě představit a reflektovat," dodává Staněk.

Nejdůležitější je prožitek

Průsmyk 502 byl poprvé uveden už na podzim loňského roku v Orlických horách. My jsme se tentokrát s více než čtyřmi desítkami spoluhráčů sjeli do jihočeského pohraničí, kde byla hra uvedena nyní a kde se rovněž následující víkend uskuteční i potřetí. Na místo bylo potřeba dorazit již s předstihem ve čtvrtek večer, kdy nás pořadatelé vybavili kostýmy, zbraněmi a rekvizitami a následně se konalo i několik předherních workshopů a historická přednáška, jež nás měly na larp více připravit.

Další workshopy následovaly i během pátečního dopoledne, kdy jsme šli pořádně ozkoušet naše nové vybavení přímo do terénu. Vysvětlilo se, jak se během akce bojuje, jak fungují střelné akustické zbraně a jak naopak umělé chladné zbraně, případně jak zacházet s imitacemi granátů.

K hernímu vybavení je třeba říct, že rozhodně není stoprocentně historicky přesné. To připouštějí i sami organizátoři, kteří se nijak netají tím, že neaspirují na historickou rekonstrukci, což by z finančních důvodů nebylo ani možné. Obstarat například přes stovku všemožných historicky přesných uniforem si akce, která je nezisková a pořádaná nadšenci a dobrovolníky, skutečně nemůže dovolit. Důležitý je především osobní prožitek hráčů. Kostýmy, kulisy apod. fungují spíše jako prostředky, které mají prožitek ze hry snáze zprostředkovat. Rozhodně celý larp nestojí čistě na vizuální stránce.

zdroj: Hannyy Karea

Po sžití se se zbraněmi a kostýmy, kdy jsme si vyzkoušeli i trochu toho herního boje, se odpoledne přistoupilo ke hře samotné. Byli jsme organizátory odvedeni doprostřed blízkého lesa, kde nás již všechny uvrhli přímo do válečného příběhu Průsmyku 502, v němž jsme žili až do sobotního večera.

Za ty téměř dva dny v rolích se toho stalo mnoho. Naše postavy zažívaly své příběhy, ať už takové, které se týkaly celých vojenských jednotek, tak i malé a osobní. Ušli jsme přes dvacet kilometrů ne zrovna nejlepším terénem. Potkali jsme mnoho vedlejších herních postav, které ztvárnili pomocníci organizátorů. Ať už se jednalo o gardisty a německé vojáky, s kterými jsme museli svádět střety, nebo o civilisty v nesnázích, kteří potřebovali naši pomoc.

Během cesty jsme se nevyhnuli ani těžkým morálním rozhodnutím a mnohdy bylo potřeba obětí, abychom vůbec mohli pokračovat v cestě napříč příběhem Průsmyku 502, kterým nás organizátoři zvolna provázeli. Mnozí tu cestu nezvládli a jejich postavy zemřely, z jiných se vyklubali zbabělci a zrádci. Možnosti byly skutečně široké a pořadatelé nám dali spoustu volného prostoru k tomu, jak nakládat s vlastní postavou a jakým směrem příběh směřovat. Bez nadsázky se dá říct, že by se z pohledu snad každé organizátory připravené postavy dal napsat rozsáhlý historický román, nebo natočit výpravný velkofilm.

Zapomenutí hrdinové

Jelikož příběh je právě díky konání hráčů velmi flexibilní, může se každé uvedení odehrávat úplně jinak. Své o tom vědí především hráči, kterým se Průsmyk 502 líbil tak moc, že zatím jeli na oba uvedené běhy a pokaždé si zažili něco úplně jiného.

zdroj: Hannyy Karea

"Poprvé jsem byla partyzánka a v mém příběhu šlo hlavně o lásku. Byla to ve skutečnosti hlavní motivace mojí postavy pro to, aby bojovala a snažila se přežít každý den. Podruhé už mě romantika na hře nečekala, ale i tak byla emotivní. Starala jsem se o mladšího bratra a zároveň měl můj příběh i politický přesah," říká Jana, mladá studentka Filozofické fakulty UK, která se jako hráč účastnila zatím obou uvedení Průsmyku 502. Zvažuje účast i na dalších uvedeních hry, tentokrát by ale raději vypomohla organizátorskému týmu a zúčastnila se jako představitelka vedlejších postav, aby hru poznala i z druhé strany.

Další série uvedení hry však nyní není vůbec jistá. Pokud se tak stane, tak podle organizátorů nejdříve příští rok. Už nyní je ale jasné, že mezi českými příznivci larpů si hra získala své místo a mnoho příznivců, jež téma a zpracování hry oslovilo.

"Chtěli jsme ukázat, že i Češi a Slováci mají své hrdiny, kteří se neváhali obětovat za svobodu své vlasti. Velká část příběhů ve hře je inspirována vzpomínkami opravdových pamětníků, jejichž odvahu a lidskost jsme chtěli účastníkům přiblížit," dodává za organizátorský tým Jan Staněk.