"Za organizaci prvního jednání Česko-ruského diskusního fóra je odpovědný Ústav mezinárodních vztahů, jehož ředitel podepsal se Státním institutem mezinárodních vztahů v Moskvě (MGIMO) memorandum o porozumění o jeho vzniku," odepsala poté mluvčí ministerstva zahraničí Irena Valentová.

Text memoranda je k dispozici ZDE. Ústav mezinárodní vztahů na zaslané dotazy do uzávěrky tohoto textu nereagoval.

Za této politické situace? Ne 

"Fórum má být platformou umožňující široký, otevřený a konstruktivní dialog a rozsáhlé mezilidské kontakty v oblasti dvoustranných vztahů a také aktuálních otázek zahraniční politiky a mezinárodních vztahů, jež jsou předmětem společného zájmu," stojí mimo jiné v memorandu.

Aktuálních otázek česko-ruských vztahů je více než dost. Rusko a jeho špionážní zájmy a aktivity v Česku pravidelně zmiňují zprávy české kontrarozvědky BIS, v Evropě i v USA padají vůči Rusku otevřená obvinění z hybridní války, šíření dezinformací a ovlivňování voleb, v souvislosti s útokem chemickou látkou novičok v Británii byli tři ruští diplomaté označeni za nežádoucí osoby a vyhoštěni z Prahy…

O tom se však na setkání počátkem června v Praze zcela jistě mluvit nebude. Ostatně memorandum zdůrazňuje, že "strany by měly zabránit politizaci vybraných témat".

Právě na mezinárodně-politické okolnosti, za nichž se bude Česko-ruské diskusní fórum konat, upozorňují kritici celé akce. Ti se proti ní ohradili již vloni v listopadu, kdy se na pravidelných diskusích expertů v Rusku domluvili prezidenti Putin a Zeman.

V otevřeném dopise vyzvali tehdejšího ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka, aby vznik fóra pozastavil, protože může být "zneužito jako propagandistický nástroj pro zájmy Ruské federace".

Mezi kritiky patří bývalý český velvyslanec v Moskvě Petr Kolář. I když v memorandu je explicitně zmíněno, že právo účastnit se setkání fóra mají "současní i bývalí čeští velvyslanci v Ruské federaci a ruští velvyslanci v České republice", Kolář nemá v úmyslu dorazit.

"Mám o tomto diskusním fóru výrazné pochybnosti a za dané politické situace se toho nehodlám účastnit," říká.

Osmičkové roky v ruských archivech

"Jednání má umožnit otevřenou výměnu názorů mezi experty a akademiky obou zemí, a bude proto neveřejné. Uskuteční se 7. června za účasti 10 – 15 expertů z každé strany, výstupy z jednání budou novinářům oznámeny po jeho skončení," shrnuje za ministerstvo zahraničí Irena Valentová.

Kdo přesně se akce zúčastní, není zatím veřejně známo – ani za ruskou, ani za českou stranu.

"V letošním roce by měla být tématem spolupráce v oblasti vzdělávání a významná výročí v našich vzájemných vztazích včetně lepšího přístupu do ruských archivů pro naše badatele," upřesňuje za ministerstvo zahraničí Irena Valentová.

Češi by setkání rádi využili k dalšímu kolu snah o otevření ruských archivů ve vztahu k mezníkům českých dějin 20. století – letům 1918, 1938, 1948 a 1968.

Některé podklady pro jednání připravuje sice například Ústav pro studium totalitních režimů, jeho ředitel Zdeněk Hazdra však zatím žádné pozvání na jednání nedostal.

"O lepší přístup českých historiků a badatelů do ruských archivů se snažíme dlouhodobě. Je to běh na dlouhou trať. Ale byli jsme požádáni, abychom právě pro Česko-ruské diskusní fórum dali dohromady seznam konkrétních fondů a archiválií, které bychom chtěli studovat," říká Hazdra.

"Nečekám, že ze dne na den prolomíme to, co se nedaří několik desetiletí, ale proč neudělat další krok, když by to mohlo něčemu pomoct. Zda se budeme jednání účastnit, případně v jaké formě, to ještě nevím," dodává Hazdra.

Za Rusko fórum zaštiťuje Moskevský institut mezinárodních vztahů MGIMO, proslulý mimo jiné tím, že se z jeho řad běžně rekrutovali příslušníci KGB, studovali tam ale i někteří Češi, kteří se později prosadili v tuzemské diplomacii i v byznysu. Při prvním setkání chce ruská strana probírat hlavně spolupráci v oblasti vzdělávání.

Historie ano, Krym ne? 

Pokud by Česko-ruské fórum skutečně přispělo k větší ochotě Ruska otevřít své archivy, tuzemští historici by to ocenili.

"Jako historika, který se zabývá vojenskými dějinami, by mne zajímalo například pozadí operace Dunaj z roku 1968 a celé ty přípravy, které se týkaly 300 tisíc vojáků. Určitě jsou v archivech zajímavé, dosud nezveřejněné věci,“ říká historik Prokop Tomek, mimo jiné autor knihy Černá kniha sovětské okupace – Sovětská armáda v Československu a její oběti. Ani on pozvání na jednání nemá.

Jedním z kritiků Česko-ruského diskusního fóra i náplně prvního setkání je politický geograf Michael Romancov.

"Pokud jsme autenticky hodnotově součástí Západu, tak otázka roku 1938, 1948 nebo 1968 nejsou věci, které jsou na pořadu dne. Kdyby Rusko mělo otevřené archivy tak, jako většina normálních zemí, tak bychom ty detaily už dávno znali," říká Romancov.

"Rusko se ale – pokud jde o archivy – chová nestandardně. Pokud nám je v této situaci otevře, bude za to nepochybně něco chtít. Tímhle debatním fórem říkáme, že nás zajímá historie, ale ne Krym a rok 2014 nebo to, co se děje na Ukrajině nebo v Sýrii. V tom vidím problém," upřesňuje Romancov.

Robert Břešťan pro Ústav nezávislé žurnalistiky