"Malířská paleta" solných polí je z ptačí perspektivy nejen potěchou pro oko, ale i jakýmsi oknem do historie. Sůl se v severofrancouzském Guérande začala těžit již v devátém století. Farmáři, jichž je v oblasti na dvě stovky, získávají dodnes sůl starobylými technikami.

Pole o rozloze dvou tisíc akrů, tedy osmi kilometrů čtverečních, vydají na 10 tisíc tun soli ročně. Pouze tři stovky tun jsou však takzvaná Fleur de sel - vysoce kvalitní, luxusní mořská sůl využívaná špičkovými šéfkuchaři. Turisté, pro něž tu pořádají prohlídky po solných polích, mohou okusit i řadu specialit - včetně hitu mlsounů, jímž je slaný karamel.

Poloostrov však láká i na řadu dalších pokladů. Oblast se dělí na takzvaná "bílá pole", tedy soliska, a černá, tedy rašeliniště a bažiny přírodního parku Briére.

Krásné je pak i samotné historické město Guérande obehnané mohutným středověkým opevněním. To patří k nejlépe zachovalým v celé zemi. Místními památkami jsou například kostely svatého Aubina, Notre Dame la Blanche či kostel svatého Jana. Řada domků solných farmářů leží například ve vesnicích Clis a Saillé, ves Careil pak poutá pozornost díky tamnímu hradu. Poblíž města Guérande je také klášter svaté Uršuly a takzvaný Ďáblův mlýn.

K němu se váže historka o rolníkovi, který neměl dost peněz na pronájem svého pole a rozhodl se postavit si mlýn. Bylo však jasné, že to nezvládne sám, a ke zděšení své ženy uzavřel smlouvu s ďáblem. Za pomoc mu nabídl svou duši. Rolník měl ale mazaný plán. Když ďábel stavbu dokončoval, vytasil se muž se soškou panenky Marie. Ďábel zmizel a nikdy se pro duši nevrátil.