Pro založení Kladrub knížetem Vladislavem I. roku 1115 byla zvolena strategická poloha při tzv. Norimberské stezce. Dle tradice vznikl klášter na přání sv. Wolfganga, řezenského biskupa, majícího velký podíl na vyslyšení emancipačních snah pražského biskupství.

Pověst praví, že právě tady se poškodilo kolo jeho vozu při cestě do Prahy. Svatému biskupovi se ve snu zjevila Panna Maria a prozradila mu, že na tomto místě bude stát klášter. Wolfgang neváhal, půjčil si sekeru od místního dřevorubce, uťal silnou větev a zabodl ji do země na pahorku u říčního brodu. Tady měl být oltář budoucího chrámu.

Od svého vzniku sloužily Kladruby jako důležité centrum západních Čech. Bratři kromě modliteb mýtili lesy, stavěli cesty a zakládali vesnice. Vladislav své založení bohatě nadal a oblíbil si jej natolik, že ho vcelku neobvykle zvolil i místem svého posledního odpočinku.

Trnem ve Václavově oku

Hospodářský a politický význam kláštera, hostícího nejednoho z vladařů, stoupal. Právě v Kladrubech vyjednával král Přemysl Otakar I. se zástupci kurie, Václav I. se roku 1233 zúčastnil vysvěcení zdejší monumentální baziliky Nanebevzetí Panny Marie, sv. Benedikta a sv. Wolfganga. Císaře Karla IV. přivítaly Kladruby hned několikrát.

Zato s jeho synem byly vztahy více než napjaté. Václav IV. v rámci boje s nenáviděným arcibiskupem Janem z Jenštejna plánoval pro jeho oslabení založit biskupství nové, do něhož by dosadil některého ze svých oblíbenců. Finanční prostředky chtěl získat zrušením kladrubského kláštera a zabráním jeho rozsáhlých majetků.

Příhodná situace nastala po smrti opata Racka v roce 1393. Řeholníci však urychlenou volbou nového opata Václavův záměr zmařili. Arcibiskupovi se podařilo před královským hněvem prchnout, ne tak už jeho vikáři Janovi z Pomuku, který volbu potvrdil. Toho čekalo právo útrpné, smrt a Vltava. Dnes zdobí postava nejznámějšího z českých světců nejeden náš i zahraniční most, a ojedinělou sbírku zpodobení sv. Jana Nepomuckého lze spatřit ve speciální kladrubské expozici.

A blížila se pohnutá doba husitská. Řeholníci uprchli do Řezna, klášter byl opakovaně dobyt a vyrabován, majetek rozchvácen okolní šlechtou. Chrám byl opraven teprve roku 1504, následný hospodářský vzestup za pomoci zakládání rybníků a otevírání dolů však netrvalo dlouho. V roce 1590 lehl celý areál popelem při obrovském požáru. Třicetiletá válka pak dovršila zkázu.

Santiniho přestavba

Novou naději pro Kladruby přineslo až poválečné vyrovnání. Zlatý hřeb přišel v podobě geniálního barokního stavitele Jana Blažeje Santiniho-Aichla, kterého zvolil pro rekonstrukci klášterního kostela osvícený opat Maurus Fintzgut. Přestavba v duchu tzv. barokní gotiky, originálně slučující oba slohy, začala pod Santiniho vedením roku 1712, skončila o čtrnáct let později. Monumentální a přitom křehkým dojmem působící chrám ohromuje návštěvníky dodnes.

Santini strhl románské věže a nahradil je mohutnou kopulí nad křížením. Neobvykle řešené dílo je komplexní i v detailech - architekt navrhoval také chrámové zařízení a interiér, jak bylo jeho zvykem, dotvořil pomocí světla.

Najdeme zde i slavné Santiniho osmicípé hvězdy, esoteriky považované za označení míst se silnou pozitivní energií. Ve skutečnosti se jedná o tzv. mariánskou hvězdu, symbol Matky Boží, kterou proslulý stavitel, zabývající se rovněž numerologií, ve svých stavbách často užíval. Jednu objevíme přímo pod chrámovou kopulí s výjevem Nanebevzetí, menší pak u hlavního oltáře, poblíž něhož se nachází i náhrobek knížete-zakladatele.

Kostelní fresky, znázorňující scény ze života Panny Marie a sv. Benedikta, ztvárnili kromě českých umělců i špičkoví malíři té doby, bratři Asamové z Bavorska. A výzdoba sochařská? Slavný Matyáš Bernard Braun a jeho současník Řehoř Thény. Zapomenout nelze na gotickou sochu Růžencové Madony z počátku 15. století.

Pivovar i stál pro skot s tuberkulózou

Úplného dokončení, zahrnujícího stavbu nového konventu pod vedením Kiliána Ignáce Dientzenhofera, se kladrubský areál dočkal v roce 1770. O patnáct let později byl zrušen Josefem II. Klášter jako takový přestal existovat. Řeholníci odešli, vybavení se prodalo v dražbě či rozvezlo do jiných kostelů, panství čítající 38 vsí, 15 dvorců a 9 mlýnů připadlo správě náboženského fondu.

Krátkým intermezzem byl pobyt francouzských trapistů, jinak objekty nadále sloužily coby špitál, kasárna, invalidovna, od roku 1864 dokonce jako pivovar. To však až za Windischgrätzů. V roce 1825 celé panství v dražbě zakoupil polní maršál Alfréd I. Windischgrätz, nechvalně proslulý tvrdým protipovstaleckým postupem v revolučním roce 1848.

Nutno ovšem dodat, že během zásahu v Praze přišel tragickým způsobem o milovanou manželku. Nikdy se nezjistilo, kdo Eleonoru Windischgrätzovou zastřelil, když se vyklonila z okna svého pražského bytu, a zda šlo o zbloudilou kulku či o atentát. V tu dobu navíc bojoval o život maršálův těžce nemocný syn. Snad se tedy právě tyto události podepsaly na Windischgrätzově nekompromisním postupu.

A Kladruby? Noví majitelé se na panství příliš nezdržovali, sídlili totiž v nedalekém Tachově. Když po roce 1918 vymřela hlavní rodová linie a majetek přešel na větev vedlejší, Ludvík Aladár Windischgrätz si Kladruby zvolil za místo svého pobytu. Dodnes si můžeme prohlédnout část rozsáhlé knihovny i jeho suvenýry z dalekých cest.

Po druhé světové válce byly Kladruby zabaveny státem. Československé ministerstvo zemědělství ustájilo v hospodářské budově a části konventu tuberkulózní skot, některé z místností upravilo na kanceláře státních lesů a statků.

Až roku 1966 převzala objekt plzeňská památková péče. V následujících letech se přikročilo k záchranným a restaurátorským pracím, které za přispění státu a nejrůznějších organizací pokračují dodnes.

Voňavý archiv

Při prohlídce klášterního areálu neopomeňte navštívit tzv. Archiv vůní, jednu ze zdejších raritních expozicí. Od roku 2015 v ní můžete prozkoumat více než stovku starobylých i moderních voňavých ingrediencí. Bylinky, dřeva a pryskyřice zapůsobí na vaše čichové buňky nezapomenutelným dojmem, konečné výsledky parfumérského umění rovněž.

Kladruby mají i svou vlastní vůni - pod výstižným názvem Monastery se skrývá triptych originálních parfémů Madona, Apotheosa a Stella Santini, výtvor parfumérky Petry Hlavaté, podílející se na vzniku expozice. Jejím dílem jsou rovněž speciální vůně k barokním sochám z dílny Matyáše Bernarda Brauna ze zahrad zámku Valeč.

Letošního roku vznikla i Eleanora, parfém z bílých květů k uctění památky Windischgrätzovy choti. Voňavek nesoucích jméno historické postavy tu ostatně najdete vícero - třeba Blanka z Valois voní opravdu pěkně. To takový Karel IV. se možná hned tak někomu nezalíbí…