Kdo někam vyrazí, má většinou nutkavou potřebu svou cestu obrazově zdokumentovat. Jako vzpomínku, ale také jako možnost podělit se (a možná i pochlubit) o zážitek se svými blízkými. Vzpomínáte na neobyčejně nudné dýchánky u známých, spojené s promítáním jejich diapozitivů z dovolené? A to ještě bylo houby proti dnešní době, kdy se filmuje, fotí a vystavuje na web s odpuštěním každý prd.

Ale jak to dělali cestovatelé před tím, než se fotografie stala hlavním médiem obrazové dokumentace? Prostě malovali! Nejčastějším způsobem, jak zachytit svět kolem sebe, byla kdysi kresba a akvarely.

Pokud se vyráželo na expedice nebo velké cesty, brával se do výpravy malíř, případně se štětce a tužky chopili sami cestovatelé – vojáci, botanici, umělci anebo prostě turisté. Malovat akvarely bylo mezi vyššími kruhy oblíbeným koníčkem a patřilo k dobrému tónu.

Mnoho takových obrázků se samozřejmě za ta léta poztrácelo, spousta se jich ale zachovala. Kolem sta tisíc digitalizovaných akvarelů (většinou z doby mezi polovinou 18. a koncem 19. století) nabízí už pár měsíců britská stránka Watercolour World (ZDE).

Svět akvarelů jako cesta časem

V obrázcích se dá vyhledávat podle různých kritérií. A tak se třeba můžeme podívat, jak vypadala Velká sfinga v Gize v roce 1854, tedy v době, kdy ještě nebyla obklopena mračnem turistů, anebo tu je řada obrázků zachycujících erupci Vesuvu. Zajímavý je i pohled na pražské Staroměstské náměstí s mariánským sloupem a nedostavěnou věží Týnského chrámu. A dlužno konstatovat, že aténská Akropolis se od roku 1908 na první pohled tolik nezměnila, zato její okolí pořádně. Jasně k poznání jsou i zahrady a výhled na město od vídeňského Belvederu, přístav v australském Sydney v roce 1857 naopak vůbec.

Nápad zpřístupnit na webu takový poklad dostal 74letý bývalý diplomat Fred Hohler. Ten už před časem stál za digitálním projektem Art UK, který prezentuje díla z britských veřejných uměleckých sbírek. Při jejich studiu Hohlera zaujalo, jaká neuvěřitelná spousta akvarelů mezi nimi je. Většina z nich se přitom ani nevystavuje, a mnohá díla jsou tak zapomenuta.

Jejich význam přitom není ani tak umělecký, jako spíš dokumentační a historický. Ukazují z mnoha perspektiv, jak vypadala města, krajina i lidé na prahu industrializace. A na rozdíl od fotografií pořízených do poloviny minulého století mají další plus: jsou dokonce v barvě. Patronát nad projektem převzal princ Charles, který je sám vášnivým akvarelistou.

Pro začátek se Hohlerovi podařilo získat digitalizované sbírky velkých muzeí, jako například amsterdamského Rijksmusea nebo newyorského Metropolitního muzea umění. Počet přispěvatelů roste a Hohler dokonce doufá, že se ozvou i majitelé soukromých sbírek, kteří budou ochotni je vystavit na webu. Každý mail s obrázky je prý vítán.

Hohlerovo publikum je velké a pestré: od milovníků umění, cestovatelů a antropologů, přes geology a učitele až po historiky a studenty. A vlastně až po kohokoliv z nás.

zdroj: YouTube.com