Italské sdružení na ochranu spotřebitelů Codacons ovšem varuje, že v maloobchodě povede zrušení drobáků k "divokému" zaokrouhlování a ve finále k neúměrnému zdražení výrobků.

S návrhem přestat razit nejmenší mince přišla Demokratická strana expremiéra Mattea Renziho. Je to významný krok nejen pro Itálii, ale pro celou Evropu, protože k faktickému zrušení jedno- a dvoucentů přistupuje třetí největší ekonomika eurozóny.

Některé menší země už to udělaly. Třeba Finsko se rozhodlo zaokrouhlovat nahoru nebo dolů na pěticenty už při zavedení eura, později se k němu přidala Belgie, Nizozemsko a Irsko, experimentálně se zaokrouhlovalo i ve městě Kleve v Severním Porýní-Vestfálsku. A když ke stejnému kroku nyní přistoupí i velká země, mohlo by to ve finále znamenat blížící se konec malých penízků. Německo se nicméně k ničemu podobnému zatím nechystá. Jen pro zajímavost: každý Němec má doma v průměru 175 kusů takových mincí, což dělá necelého půl kila.

Vyboulená kapsa je Italům protivná

Italové měli s drobnými problém vlastně od samotného počátku. Padesáticenty ještě byli ochotni vzít na milost, protože koneckonců svou hodnotou odpovídaly tisícilirovým bankovkám. Ale co si počít s takovými jedno- a dvoucenty? Chrastící drobáky udělají z peněženky neforemné kapesní závaží, nehledě na to, že spousta Italů, především těch starších, vůbec do zavedení eura peněženku nenosila. Mívali v kapse balík lirových bankovek sepnutý sponou.

Lirami se platilo od vzniku Italského království v roce 1861 až do konce roku 2001. Před zavedením eura byly v oběhu bankovky v nominální hodnotě 1000, 2000, 5000, 10 000, 50 000, 100 000 a 500 000 lir, pětistovky byly zrušeny už v roce 1986. Mince od 50 do 500 lir sice existovaly, ale bylo jich v oběhu velmi málo a často prodavači místo drobných vraceli zákazníkům bonbony. Se zavedením eura se pak na Italy přiřítila záplava drobáků, které končily většinou v kostelních kasičkách.

Výrobní náklady jsou vyšší než nominální hodnota

Hlavním argumentem odpůrců drobných mincí je jejich nepraktičnost a vysoké výrobní náklady přesahující jejich hodnotu. Vyrobit jednocent například přijde na 1,65 centů. Už před několika lety se rozčiloval tehdejší eurokomisař pro hospodářství a měnovou politiku Olli Rehn, že na nejmenší mince už Evropská unie doplácela 1,4 miliardy eur. Drobáky s nejnižší nominální hodnotou navíc tvoří téměř polovinu ze všech 115 miliard mincí v oběhu.

Jeden eurocent váží 2,3 gramu, dvoucent 3,06 gramu. Nic si za ně nekoupíte a víceméně slouží jen k tomu, aby se na zboží mohla nalepit baťovská cena 9,99. Zato peněženku vám zatíží tak, že skoro nejde zavřít. Spousta lidí je proto nesnáší, málokdy je používá a většinou se jim hromadí někde v autě nebo doma v krabici, v prázdné zavařovačce a možná i v dětském prasátku.

Zbavit se jich všech najednou také není jednoduché, protože podle italských zákonů lze v obchodě odmítnout platbu, která by sestávala z více než padesáti mincí. Vláda Maria Montiho navíc ve snaze bojovat proti praní špinavých peněz zavedla 999,99 eur jako horní hranici platby v hotovosti a z téhož důvodu jsou v celé Evropě sečteny i dny pětiseteurových bankovek. Evropská centrální banka je přestane vydávat koncem roku 2018, protože jde o bankovky s jednou z nejvyšších nominálních hodnot na světě, které se často zneužívaly ke zločineckým aktivitám.

V Itálii se raději platí na dřevo

Řada ekonomů či bank by byly nejraději, kdyby se rovnou zrušily veškeré hotovostní platby. Itálie si na plastikové peníze ovšem nikdy nepotrpěla. Hodit v baru na pult platební kartu nezřídka vyvolá omluvný úsměv barmana, že zrovna dneska jim nějak hapruje spojení.

Jedno- a dvoucentové mince se vlastně v Itálii nepoužívají již nyní, čímž Renziho strana také argumentovala. Neberou je ani parkovací automaty a nikdo – samozřejmě s výjimkou turistů – tu nečeká od pokladních v supermarketu, že by mu je vraceli, i když z právního hlediska by na to měl zákazník nárok. Stejně tak je každý prodejce povinen tyto mince přijímat – do zmíněných padesáti kusů.

A upřímně řečeno: Pokud se s jednocentovými a dvoucentovými mincemi v dané zemi běžně neoperuje, měli by tomu prodejci přizpůsobit i své cenovky.