Ekonomická aktivita v eurozóně se v březnu nečekaně vrátila k růstu. Zvýšená produkce továren, které vyrábějí nejrychlejším tempem za 23 let, vykompenzovala pokračující zpomalení v dominantním sektoru služeb. Ukázal to průzkum, jehož předběžné výsledky dnes zveřejnila organizace IHS Markit.

Zatímco na půdě Evropského parlamentu se tento týden řešila stejná svoboda pro všechny bez rozdílu sexuální orientace, v České republice se mezitím zase odsunulo hlasování o novele zákona, která by zajistila právo na manželství i pro páry stejného pohlaví.

Evropská agentura pro léčivé přípravky (EMA) dnes doporučila podmínečnou registraci vakcíny od americké firmy Johnson & Johnson v zemích Evropské unie. Agentura to oznámila na svém webu.

Aktivita ve zpracovatelském průmyslu eurozóny se v únoru zvýšila nejvíce za tři roky, přispěl k tomu zejména růst výroby a nových zakázek.

Ekonomika Evropské unie se ve třetím čtvrtletí částečně zotavila z koronavirového propadu, hrubý domácí produkt (HDP) se ve srovnání s předchozím čtvrtletím zvýšil o 12,1 procenta. V prvním rychlém odhadu to oznámil evropský statistický úřad Eurostat. Podobně v zemích eurozóny ekonomika vzrostla o 12,7 procenta. V obou případech je to rekordní růst, respektive nejvýraznější od roku 1995, kdy se tento údaj začal sledovat.

V době, kdy jsme měli pevný kurz koruny k euru, tak jsme už vlastně euro de facto měli. Je jedno, že se jmenovalo koruna, říká v rozhovoru pro Tiscali.cz bývalý předseda vlády, eurokomisař a aktuálně ředitel sociálnědemokratické Masarykovy demokratické akademie Vladimír Špidla. Současně se vyslovuje pro transformaci OSN do obdoby Evropské unie a je optimistou, pokud jde o zvládnutí globální ekologické krize. (První část rozhovoru ZDE)

Stav české ekonomiky v uplynulém roce lze heslovitě vyjádřit třeba takto: málo lidí, hodně práce, slušný růst hrubého domácího produktu, nízká inflace, růst mezd a platů, ale i mandatorních výdajů, slabší investice vlády, změny v radě ČNB a vzkaz vlády – euro nechceme, píše Robert Břešťan na webu Hlídací pes. 

Italové za šest týdnů zase jednou napochodují k volebním urnám. Kýženou stabilitu a nezbytné reformy si ale od nového parlamentu příliš slibovat nemohou, protože podle posledních průzkumů skončí volby nejspíš patem. Neradostné vyhlídky si mohou zpestřit leda trochou srandy, k čemuž jim kandidující partaje dávají příležitostí více než dost.